33 C 254/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; I- právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec část obce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 44 478,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 44 478,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 363,59 Kč za období od 16. 9. 2011 do 15. 8. 2013, s 15,2% úrokem ročně z částky 44 478,79 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 44 478,79 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou dne 4. 5. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44 478,79 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba] (a. dále jen„ právní předchůdce žalobce“). Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2 989,99 Kč, a to počínaje dnem 16. 10. 2011. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,20% p. a. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků. Právní předchůdce žalobce svůj závazek splnil a dne 16. 9. 2011 úvěr žalovanému poskytl, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce využil svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé jeho výši z důvodu, že byl žalovaný v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2013. Dne 9. 4. 2018 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce splátkovou dohodu, v níž uznal svůj dluh v plné výši a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách, žalovaný dohodu však nedodržel. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 44 478,79 Kč, úrok z prodlení z jistiny počítaný od 9. 10. 2019 a kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 1 363,59 Kč, 8,05% p. a. úrok z prodlení z částky 44 478,79 Kč od 26. 2. 2002 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 15,20 % p. a. z částky 44 478,79 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný splatný úvěr nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobce.

2. V doplnění žaloby ze dne 13. 1. 2022 žalobce k výzvě soudu uvedl, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti žalovaného o [anonymizováno] půjčku ze dne [datum] s tím, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti, v tomto případě byl použit příjem ve výši 16 500 Kč, žalovaný zároveň v žádosti o úvěr uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Právní předchůdce žalobce porovnával příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Výpočtem právní předchůdce žalobce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Dále bylo z interních zdrojů zjištěno, že vůči společnosti měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 258 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 16. 2. 2022, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil, přičemž uvedl, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne 16. 9. 2011 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce pod jeho tehdejší firmou ([právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Byla sjednána výše úvěru 130 000 Kč s tím, že úvěr lze čerpat dne 16. 9. 2011. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky poskytnuté podle smlouvy vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 989,99 Kč splatných ke každému 16. dni v měsíci, počínaje 16. 10. 2011. Úrok byl sjednán v sazbě 15,20 % ročně z dlužné jistiny.

5. Z žádosti o úvěr [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 9. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 16 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, srážky ze mzdy 0, jiné měsíční splátky 0, počet vyživovaných dětí 1. Příjem byl ověřen dokladem o hlavním příjmu, když žalovaný byl k datu podání žádosti zaměstnán na pozici skladník u zaměstnavatele [právnická osoba]

6. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 130 000 Kč dne 16. 9. 2011. Dále bylo z platební historie zjištěno, že žalovaný přestal na svůj úvěr řádně a včas hradit v měsíci květnu 2013.

7. Z dopisu s názvem oznámení banky o prohlášení úvěr za splatný ze dne 15. 8. 2013 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni 15. 8. 2013. Ke dni splatnosti celého úvěru činila dlužná částka 142 615,68 Kč.

8. Z dohody o splátkách ze dne 9. 4. 2018 bylo zjištěno, že ji žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce. V této dohodě žalovaný uznal vůči právnímu předchůdci žalobce dluh ve výši 69 725,69 Kč bez specifikace, a zavázal se ho splácet po 1 600 Kč měsíčně a uhradit tak 42 splátek, jejichž splatnost byla sjednána k 28. dni v měsíci, počínaje 28. 4. 2018. V dohodě bylo sjednáno, že je-li žalovaný v prodlení s úhradou jakýchkoli tří splátek, stává se zbývající část dluhu splatnou 5. dnem po dni splatnosti třetí dlužné částky.

9. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému po započtení veškerých jeho plateb zbývalo ke dni 20. 2. 2020 zaplatit na dlužnou částku na jistině 44 478,79 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 363,59 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 28. 2. 2020.

11. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 31. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu s tím, že nebude-li dluh uhrazen, bude zahájeno soudní řízení. Odeslání předžalobní výzvy žalobce doložil poštovním podacím archem ze dne 1. 4. 2020.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] (pod firmou [právnická osoba]) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru výše uvedeného obsahu, a to za účelem poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Dohodnutá výše úvěru činila 130 000 Kč a žalovaný úvěr vyčerpal zcela v den podpisu smlouvy. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, avšak od května 2013 tak činit přestal. Právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15. 8. 2013, žalovaný následně začal hradit na úvěr nižší částky a 9. 4. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu o splátkách, v níž uznal svůj dluh vůči bance ve výši 69 725,69 Kč bez specifikace, a zavázal se ho splácet po 1 600 Kč měsíčně a uhradit tak 42 splátek. Žalovaný tyto splátky platil v souladu s dohodou do září 2019 a dále nehradil ničeho, splátkovou dohodu nedodržel. Jeho dluh na jistině činí žalovanou částku. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek a oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po upomínce žalobce.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. i občanský zákoník č. 40/1964 Sb. V daném případě právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl ještě před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a soud tedy tyto vztahy posoudil ve smyslu § 3028 odst. 3 téhož občanského zákoníku, podle právní úpravy účinné do konce roku 2013, tedy podle obchodního zákoníku, občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k [datum] Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to podle znění účinného k datu jejího uzavření, tedy k [datum].

14. Soud nezkoumal otázku posuzování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, neboť tato je právně významná až počínaje dnem 25. 2. 2013 v důsledku účinnosti zákona č. 43/2013 Sb., kterým byl novelizován zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a kterým je nedostatečné posuzování úvěruschopnosti dlužníka sankcionováno neplatností smlouvy.

15. Smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud posoudil podle § 497 a následujících obchodního zákoníku, která upravují smlouvu o úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, jakožto věřitel, si splnil své povinnosti z úvěrové smlouvy tím, že dohodnutou částku 130 000 Kč poskytl žalovanému dohodnutým způsobem, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, následně však tak činit přestal, a jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků ze smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení, a nedostál zcela své povinnosti vrátit věřiteli poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Věřitel proto využil svého oprávnění obsaženého ve smlouvě, respektive produktových podmínkách, a úvěr zesplatnil, kterýžto postup je v souladu s ustanovením § 506 obchodního zákoníku. Žalovaný tak ztratil možnost doplatit úvěr ve splátkách, a byl povinen učinit tak jednorázově. Žalovaný však následně začal hradit nižší částky měsíčně a poté svůj dluh vůči bance písemně uznal co do důvodu i výše v částce 69 725,69 Kč. Podle § 558 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Uznaná částka však nebyla jakýmkoliv způsobem specifikována, nebylo tedy zřejmé, jakým způsobem banka k této částce dospěla, jak stanovila její výši, z kterých složek se částka skládá, jaká část z toho představuje jistinu, úroky, poplatky či jiná plnění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001„ uznání dluhu co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná.“ Což se v daném případě nestalo. Za těchto okolností je uznání dluhu neplatné, nelze mít za to, že uznání dluhu vyvolá zákonný následek podle citovaného ustanovení, tedy vznik vyvratitelné právní domněnky o tom, že dluh v době uznání trval. Dohoda o splátkách s uznáním dluhu má proto právní význam toliko v tom, že žalovaný tím potvrdil, že skutečně úvěr od banky čerpal, a že byla dohodnuta mezi ním a bankou splatnost odlišně od původní úvěrové smlouvy, a žalovaný opět získal možnost uhradit svůj dluh ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek.

16. Žalovaný splátkovou dohodu nedodržel a dohodnutou splátku naposledy zaplatil 27. 9. 2019, v důsledku čehož v souladu s ustanovením § 565 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. opět ztratil výhodu splátek na základě ujednání ve splátkové dohodě, a dostal se tak do prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Dlužná jistina představuje 44 478,79 Kč a žalovanému vznikla povinnost podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku povinnost platit úroky z prodlení, jejichž výše je dána § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je nárokován od 9. 10. 2019, kdy žalovaný s ohledem na výše uvedené skutečnosti již v prodlení zcela jistě byl. Za dobu do 25. 2. 2020 byl úrok z prodlení kapitalizován z jistiny částkou 1 363,59 Kč.

17. Právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce písemnou smlouvu výše citovanou v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., žalobce s postoupenou pohledávkou nabyl i její příslušenství a všechna práva s ní spojená ve smyslu § 1880 odst. 1. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 1883 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

18. Na základě všech výše uvedených skutečností soud považuje žalobu za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, jak ohledně jistiny, tak ohledně příslušenství, tedy úroku z úvěrů a úroku z prodlení. Požadovaný úrok z prodlení nepřevyšuje sazbu stanovenou podle zmíněného vládního nařízení.

19. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 13 396 Kč. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájení řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 31. 3. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 780 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 900 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 2 016 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, nepožádal o poskytnutí lhůty delší, nebo možnost plnění ve splátkách a nesdělil soudu žádné skutečnosti, které by poskytnutí delší lhůty odůvodňovaly.