33 C 279/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem Národního odboje číslo , PSČ obec o zaplacení 34 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 800 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy nejpozději do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení - částky 2 200 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 588,89 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 7 633,57 Kč - 10% zákonného úroku z prodlení z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, 10% zákonného úroku z prodlení z částky 2 200 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a 1,75% zákonného úroku z prodlení z částky 31 800 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení - 21,27% úroku ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 375,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou podanou dne 31. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr, který žalovaná řádně nesplácela. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobci. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 780 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 680 Kč, celkem tedy měla zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 64 260 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 824 Kč počínaje dnem 5. 7. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 1. 2020. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 1. 1. 2020 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 34 000 Kč ode dne 2. 1. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 21,27 % ročně sjednaným v čl. 1 4 smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 2 200 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 519,99 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 680,01 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 633,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 588,89 Kč, úroků ve výši 21,27 % ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Ve věci byl dne 21. 9. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná řádně a včas odpor. Ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 10. 2021 namítla, že žalobce neuplatnil právo na zaplacení v promlčecí lhůtě s tím, že k uzavření smlouvy došlo dne [datum] a promlčecí lhůta trvá tři roky. Dále namítla, že požadované úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. V dalším vyjádření k žalobě ze dne 18. 2. 2022 namítla, že ujednání smlouvy týkající se úroků, sankcí a důsledků prodlení se splácením úvěru jsou v rozporu se zákonem a dobrými mravy a vznesla také námitku neplatnosti smlouvy pro rozpor s § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru s tím, že věřitel neprovedl řádně zjištění její bonity, neboť nezohlednil závazky, které měla v době uzavření předmětné smlouvy o dílo, přičemž splátkami těchto stávajících závazků po započtení jejích životních nákladů a nákladů dvou nezletilých dětí byly již zcela vyčerpány její disponibilní příjmy. Požádala o možnost plnění ve splátkách.

3. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 34 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu ve výši 34 000 Kč, úrok ve výši 5 780 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, tj. celkem částku 17 680 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 824 Kč, poslední splátka ve výši 812 Kč. V čl. 1 4 smlouvy byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 35,53 % v případě smlouvy na 45 týdnů, 32,15 % v případě smlouvy na 60 týdnů a 21,27 % v případě smlouvy na 78 týdnů.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že žije s rodiči, v domácnosti žije s manželem, má 2 nezaopatřené děti, příjem má z hlavního pracovního poměru ve výši 21 500 Kč. Má výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, osobní výdaje ve výši 6 500 Kč, hradí splátky úvěrů ve výši 4 880 Kč, tj. má celkem výdaje ve výši 12 880 Kč. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 19. 2. 2021.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 28. 5. 2021.

7. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. 6. 2020, č. j. 24 C 265/2019-88 bylo zjištěno, že ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalované rozhodoval o nároku žalobce ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, na základě níž byla žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Z usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2020, č. j. 33 C 192/2019-118 bylo zjištěno, že ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalovaným 1) [jméno] [příjmení], 2) [celé jméno žalované] a 3) [jméno] [příjmení] rozhodoval o nároku žalobce ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným 1), na základě níž byl žalovanému 1) poskytnut úvěr ve výši 205 000 Kč, který byl zajištěn ručitelskými prohlášeními žalovaných 2) a 3). Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 12. 2019, č. j. 8 C 164/2019-157 bylo zjištěno, že ve věci žalobce [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] proti žalované rozhodoval soud o nárocích žalobce ze smluv uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, kdy na základě smlouvy ze dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a na základě smlouvy ze dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 5. 2020, č. j. 11 C 164/2019-133 bylo zjištěno, že ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalované posuzoval soud nárok žalobce ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 552 802 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 15. 6. 2021, č. j. 74 Co 80/2020-184 bylo zjištěno, že soud rozhodoval o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 1. 2020, č. j. 34 C 188/2019-151, spor byl veden mezi žalobcem [právnická osoba] a žalovanou, předmětem řízení byl nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, byla dovozena neplatnost smlouvy pro nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalované. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2021, č. j. 27 Co 165/2020-125 bylo zjištěno, že soud rozhodoval o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 6. 2020, č. j. 42 C 188/2019-99, spor byl veden mezi žalobcem [právnická osoba] a žalovanou, předmětem řízení byl nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, byla dovozena neplatnost smlouvy pro nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalované. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 619 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.</i> 11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Žalovaná v daném případě uplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost po uplynutí tříleté promlčecí doby od uzavření úvěrové smlouvy. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

13. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána právnímu předchůdci žalobce pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

14. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

15. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Právní předchůdce žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalované z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy představuje příjem z pracovního poměru ve výši 21 500 Kč a její výdaje činí celkem částku 12 880 Kč, dále uvedla, že má dvě nezaopatřené děti. Z žádosti je zároveň zjevné, že právní předchůdce žalobce ověřoval pouze příjmy žalované, a to z výplatních pásek žalované a její pracovní smlouvy, nijak neověřoval výdaje žalované, a to ani výdaje na bydlení, ani na osobní výdaje, ani na splátky jiných úvěrů. Ze shora uvedených rozsudků je přitom zřejmé, že žalovaná měla k datu uzavření předmětné smlouvy další závazky, které nebyla schopna splácet.

16. Z uvedeného je zcela zřejmé, že žalovaná nebyla schopna z příjmu ve výši 21 500 Kč měsíčně pokrýt své životní potřeby, životní potřeby svých dvou nezletilých dětí a zároveň splácet poskytnuté úvěry. Soud proto učinil závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně, resp. že z výsledků posouzení nevyplynulo, že by nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet sjednané splátky a všechny úvěrové smlouvy jsou z tohoto důvodu neplatné. Z uzavřené úvěrové smlouvy tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaná však přijala od právního předchůdce platbu, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na její straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.

17. Žalovaná přijala od právního předchůdce platbu ve výši 34 000 Kč, zaplatila částku 2 200 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 31 800 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit tuto částku žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek.

18. V prodlení se zaplacením částky 31 800 Kč je žalovaná od 29. 5. 2021, neboť předžalobní výzvou byla vyzvána k zaplacení dluhu do 28. 5. 2021. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 31 800 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 31 800 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 9. 3. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

20. K námitce promlčení vznesené žalovanou poukazuje soud na § 619 o. z., kdy promlčecí lhůta je tříletí, avšak počne běžet až ode dne, kdy, právo mohlo být uplatněno poprvé, tj. nikoli od data uzavření smlouvy, ale až poté, co nebyl dluh uhrazen ve sjednaném termínu splatnosti.

21. Při úvaze o lhůtě k plnění vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaná poukázala na svoji tíživou finanční situaci, kterou však nijak nedoložila. S ohledem na skutečnost, že ze shora uvedených rozsudků vyplývá, že žalovaná má řadu dalších nesplacených závazků, umožnil soud žalované zaplatit dluh ve splátkách, jejich výši stanovil na 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná je povinna platit tyto splátky vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, tzn., že nesplní-li žalovaná některou ze splátek včas, může se žalobce domáhat splnění celého dluhu najednou, tohoto svého práva ovšem může využít pouze do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobce a žalované, a to tak, že vyčíslil výši dluhu ke dni vyhlášení rozsudku, a to jednak dle výroku I., tj. v té části, kde bylo žalobě vyhověno, která činí částku celkem 34 365,99 Kč (31 800 Kč + 2 565,99 Kč), a jednak dle výroku II., tj. v té části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, která činí částku 22 769,88 Kč (2 200 Kč + 3 588,89 Kč + 7 633,57 Kč + 484,38 Kč + 215,17 Kč + 544,30 Kč + 8 103,57 Kč). Žalobce tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 60 % a žalovaná 40 %. Porovnáním procesního úspěchu žalobce a žalované pak soud dovodil, že žalobci náleží 20 % (60 % - 40 %) náhrady nákladů řízení.

23. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 360 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby dle § 14b dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 3× 500 Kč, tj. 1 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva), odměna za 1 úkon právní služby ve výši 2 460 Kč dle § 7, § 8 AT (vyjádření k odporu), 3× režijní paušál 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, 1× režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 6 877,60 Kč a z této částky náleží žalobci 20%, tj. částka 1 375,50 Kč. K zaplacení této částky stanovil soud zákonnou lhůtu v trvání 3 dnů.