33 C 280/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 25. 6. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 72 973,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobou podanou dne 29. 7. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 25. 6. 2022 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná byli manželé, se záměrem podat návrh na rozvod manželství uzavřeli dne 14. 10. 2020 dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného, v rámci které se žalobce zavázal uhradit žalované vypořádací podíl ve výši 150 000 Kč, a to ve lhůtě do pěti měsíců ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 3. 2021, č. j. 24 C 240/2020-24, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2021. Posledním dnem lhůty určené pro úhradu vypořádacího podílu tak byl den 12. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalobce dostal do prodlení s úhradou této částky, využila žalovaná svého práva a od uvedené dohody písemně odstoupila, a to s účinností ke dni 19. 10. 2021. Žalobce však následně žalované částku 150 000 Kč přesto uhradil, a to dne 29. 10. 2021 převodem na její bankovní účet. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 150 000 Kč, které je žalovaná povinna žalobci vydat.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 20. 12. 2022 navrhla zamítnutí žaloby, a to jednak proto, že finanční prostředky ve výši 150 000 Kč jsou součástí nevypořádaného společného jmění účastníků řízení a jednak proto, že jsou dány důvody pro odepření vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy spatřovala v následujících skutečnostech. Předmětem dohody bylo zejména vypořádání nemovitostí ve společném jmění účastníků, a to pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Veverská Bítýška. Dle dohody měly tyto nemovitosti připadnout do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že tento současně převezme veškeré závazky z hypotečních úvěrů sjednaných dne [datum] a [datum] u společnosti [právnická osoba] a dále i závazky ze smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], nyní [právnická osoba] Žalobce dne 2. 9. 2021, aniž by žalované uhradil jakoukoliv částku majetkového vypořádání, a aniž by zajistil její vyvázání z úvěrů a současně bez jejího souhlasu, podal návrh na vklad jeho výlučného vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Obratem poté přistoupil k nabízení nemovitostí k prodeji, to vše v době, kdy žalované ještě nebylo uhrazeno finanční vypořádání. Žalovaná byla nucena přistoupit k podání žaloby na určení vlastnického práva k nemovitostem dne 20. 10. 2021. Přestože žalovaná platně odstoupila od uzavřené dohody, uzavřel žalobce jako budoucí kupující smlouvu o smlouvě budoucí kupní se zájemcem o koupi nemovitosti za kupní cenu 15,4 milionu Kč. Žalobce tak měl prokazatelně v úmyslu i navzdory odstoupení od dohody nemovitosti bez dalšího zcizit, a to v neprospěch žalované. Následně zájemce o koupi nemovitostí od smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 1. 2022 odstoupil a k prodeji nemovitostí nakonec nedošlo. Z návrhu žalobce na vypořádání společného jmění účastníků ze dne 21. 10. 2022 vyplývá, že tento pro účely vypořádání vychází z hodnoty nemovitostí ve výši 8,1 milionu Kč, přičemž tato žalobcem navrhovaná částka je v naprostém rozporu s kupní cenou stanovenou ve shora specifikované smlouvě o smlouvě budoucí kupní. Při zohlednění aktuální výše zůstatku hypotečního úvěru a překlenovacího úvěru žalobce navrhuje, aby mu žalovaná v rámci vypořádání uhradila částku ve výši cca 2 000 000 Kč. Žalovaná považuje tento návrh za zjevně účelový s tím, že je z něj zjevné, že žalobce nechce žalované na vypořádání vyplatit ničeho. Tento postup pro žalovanou zcela neakceptovatelný a v rozporu s objektivní realitou (zejména aktuální hodnotou nemovitostí). Žalobce se dále opakovaně dlouhodobě nachází v prodlení se splácením hypotečního úvěru a překlenovacího úvěru, ačkoliv po rozchodu účastníků souhlasil s takovým uspořádáním, že bude nemovitosti výlučně užívat a současně výlučně hradit závazky s tím spojené. Žalovaná má proto za to, že nejsou dány důvody pro vydání bezdůvodného obohacení i s ohledem na skutečnost, že lze očekávat, že žalobce bude odmítat platit vypořádání, které jí s ohledem na hodnotu nemovitostí a závazků jednoznačně svědčí.

3. V písemném podání ze dne 3. 10. 2023 (č. l. 57) doplnil žalobce skutková tvrzení žaloby tak, že za účelem splnění povinnosti vyplatit žalované částku 150 000 Kč dle uzavřené dohody uzavřel s panem [jméno] [příjmení], [datum narození] dne 26. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které získal od [jméno] [příjmení] částku 200 000 Kč, která mu byla dne 27. 10. 2021 připsána na jeho účet. Následujícího dne provedl žalobce úhradu částky ve výši 150 000 Kč na účet žalované.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení].

5. Dne 14. 10. 2020 uzavřeli žalobce a žalovaná jako manželé dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství podle § 757 odst. 1 písm. c) o. z. Dohodli na tom, že nemovitosti náležející do společného jmění manželů, a to pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [obec] připadnou do vlastnictví žalobce. Dále se dohodli na tom, že žalobce se stane výlučně povinným ze závazků vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] a [číslo] a závazku vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] zavazuje se zajistit vyvázání žalované z uvedených závazků nejpozději do 18 měsíců od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Žalobce se zavázal vyplatit žalované na vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství částku 150 000 Kč, a to ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků.

6. Dne 12. 4. 2021 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 3. 2021, č. j. 24 C 240/2020-24, kterým bylo rozhodnuto o rozvodu manželství účastníků uzavřeného dne 27. 7. 2013 před Městským úřadem v Boskovicích.

7. Dne 12. 5. 2021 podal žalobce na zahájení řízení o úpravě výživného k nezletilým dětem [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] a [anonymizováno] [celé jméno žalované], [datum narození], kdy navrhoval, aby jeho povinnost přispívat na výživu byla snížena a povinnost matky přispívat na výživu byla zvýšena, a to z důvodu poklesu jeho průměrného měsíčního čistého příjmu. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 6. 2021, č. j. P 133/2021-113, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2021, byl návrh žalobce zamítnut.

8. Dne 2. 9. 2021 podal žalobce návrh na vklad jeho výlučného vlastnického práva k předmětným nemovitostem, který byl povolen dne 5. 10. 2021, jak bylo zjištěno z informace o průběhu vkladového řízení vedeného sp. zn. [anonymizováno] [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov.

9. Dne 12. 9. 2021 uplynula lhůta k zaplacení částky 150 000 Kč dle dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství, neboť tato běžela od 12. 4. 2021 a trvala 5 měsíců.

10. Dopisem ze dne 18. 10. 2021 žalovaná odstoupila od uzavřené dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství, a to pro prodlení žalobce s úhradou vypořádání ve výši 150 000 Kč. Mezi stranami nebylo sporné, že k odstoupení došlo s účinností ke dni 19. 10. 2021, kdy bylo odstoupení doručeno žalobci.

11. Dne 20. 10. 2021 podala žalovaná vůči žalobci u Okresního soudu Brno-venkov žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, a to k pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], řízení bylo vedeno pod sp. zn-. 34 C 275/2021.

12. Dne 26. 10. 2021 byla mezi žalobcem jako vydlužitelem a [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž bylo zjištěno, že zjištěno, že [jméno] [příjmení] přenechal žalobci finanční prostředky ve výši 200 000 Kč a žalobce se zavázal tuto zápůjčku vrátit do měsíce od prodeje rodinného domu na adrese [adresa žalobce a žalované], nejpozději do 30. 4. 2022. Byl sjednán úrok ve výši 3 % splatný spolu s jistinou a pro případ prodlení smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % ze zápůjčky za každý i započatý den prodlení.

13. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce se na něj obrátil se žádostí o zápůjčku s tím, že se rozcházejí se svojí partnerkou a potřebuje ji vyplatit. Zápůjčka nebyla doteď vrácena, žalobce svědkovi vysvětlil proč, svědek na vrácení zápůjčky nespěchá.

14. Z výpisu z účtu žalobce číslo [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet byla dne 27. 10. 2021 připsána úhrada ve výši 200 000 Kč, dne 28. 10. 2021 byla odepsána částka 150 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil částku 42 853,57 Kč, konečný zůstatek částku 40 606,66 Kč.

15. Dne 29. 10. 2021 zaplatil žalobce žalované částku 150 000 Kč (mezi stranami nesporné).

16. Dopisem ze dne 26. 11. 2021 vyzvala žalovaná žalobce ke sdělení platebních údajů k zaplacení částky 150 000 Kč s tím, že dne 19. 10. 2020 bylo odstoupení od dohody doručeno žalobci, k tomuto dni tak došlo k zániku dohody, a pokud žalobce následně dne 29. 10. 2021 zaplatil žalované částku 150 000 Kč na vypořádání, jednalo o úhradu bez právního titulu, respektive na základě právního titulu, který odpadl.

17. Dne 27. 1. 2022 uzavřel žalobce jako budoucí prodávající a [jméno] [příjmení] jako budoucí kupující smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [obec] s tím, že byla sjednána kupní cena ve výši 15 400 000 Kč.

18. Výzvou ze dne 23. 6. 2022 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 150 000 Kč bez zbytečného odkladu na jeho účet. Výzva byla doručena do datové schránky právní zástupkyně žalované dne 24. 6. 2022.

19. Dopisem ze dne 14. 7. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150 000 Kč, která byla doručena do datové schránky právní zástupkyně žalované dne 22. 7. 2022.

20. Dopisem ze dne 21. 10. 2022 sdělil právní zástupce žalobce žalované, že s ohledem na aktuální hodnotu nemovitostí, výši úvěrů a výlučné vnosy žalobce činí vypořádací podíl ve prospěch žalobce částku 1 961 914 Kč.

21. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 11. 2022, č. j. 34 C 275/2021-113 bylo v řízení o určení rozhodnuto rozsudkem pro uznání tak, že se určuje, že pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [obec] jsou v zaniklém společném jmění žalobkyně a žalovaného. Výrokem II. bylo žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 220 150,10 Kč. K odvolání žalobce rozhodoval ve věci Krajský soudu v Brně, který usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 13 Co 5/2023–127 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 17 342 Kč, dále mu uložil povinnost hradit náklady odvolacího řízení.

22. Ze zpráv [právnická osoba], a [jméno] stavební spořitelny, bylo zjištěno, že účastníkům je opakovaně sdělováno, že se dostávají do prodlení s úhradu závazků vůči těmto věřitelům.

23. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 14. 7. 2023 bylo zjištěno, že touto smlouvou uzavřenou mezi žalobcem jako pronajímatelem a nájemci [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova], byly pronajaty nemovitosti v k. ú. [obec]. Z korespondence mezi právními zástupci účastníků bylo zjištěno, že žalovaná vytýkala žalobci, že nemovitosti pronajal bez jejího souhlasu, strany jednají o vypořádání SJM.

24. Dne 17. 10. 2023 podala žalovaná u Okresního soudu Brno-venkov žalobu o vypořádání společného jmění manželů, řízení je vedeno pod sp. zn. 33 C 371/2023.

25. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V období od 27. 7. 2013 do 12. 4. 2021 trvalo manželství účastníků. Dne 14. 10. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o úpravě jejich majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu, v níž se žalobce zavázal zaplatit žalované na vypořádání vzájemných majetkových vztahů částku 150 000 Kč do 12. 9. 2021 protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky, žalovaná ke dni 19. 10. 2021 od smlouvy odstoupila. Žalovaný zaplatil žalované částku 150 000 Kč dne 29. 10. 2021, a to ze zápůjčky od [jméno] [příjmení]. Společné jmění manželů není dosud vypořádáno, dne 17. 10. 2023 byla žalovanou podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů.

26. Další žalovanou navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť skutkový stav byl zjištěn v rozsahu dostatečném pro právní posouzení věci. <i>27. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</i> <i>28. Podle § 3 odst. 2 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.</i> <i>29. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.</i> <i>30. Podle § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.</i> <i>31. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 32. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 14. 10. 2020 v úmyslu se rozvést dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu, kterou se žalobce zavázal vyplatit žalované na vypořádání částku 150 000 Kč do pěti měsíců od právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství, tj. do 12. 9. 2021, žalobce v této lhůtě částku 150 000 Kč žalované nezaplatil, žalovaná s účinnosti ke dni 19. 10. 2021 odstoupila od uzavřené dohody a žalobce následně dne 29. 10. 2021 žalované částku 150 000 Kč zaplatil. Protože odstoupením od uzavřené dohody odpadl právní důvod k zaplacení částky 150 000 Kč, představuje částka 150 000 Kč bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a žalovaná je povinna tuto částku žalobci vydat.

33. Žalovaná se v řízení bránila tím, že částka 150 000 Kč představuje součást nevypořádaného společného jmění účastníků s tím, že mj. s ohledem na návrh žalobce na snížení výživného k nezletilým dětem účastníků podaný dne 12. 5. 2021, je nereálné, že by žalobce tyto finanční prostředky po rozvodu manželství účastníků (tj. od 12. 4. 2021 do 29. 10. 2021) naspořil. Žalobce však v řízení tvrdil a prokázal, že peníze k vyplacení žalované získal zápůjčkou od [jméno] [příjmení], který mu dne 27. 10. 2021 na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 10. 2021 poskytl zápůjčku ve výši 200 000 Kč. Tvrzení o poskytnutí zápůjčky bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce, přesvědčivou výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a také výpisem z účtu žalobce, na který byly finanční prostředky připsány. Tyto důkazy jsou zároveň v souladu i s dalšími provedenými důkazy, když žalobce návrhem ze dne 12. 5. 2021 navrhoval snížení výživného na nezletilé děti účastníků s tvrzením o poklesu jeho výdělku, na což poukazovala i žalovaná s tvrzením o tom, že žalobce nemohl částku 150 000 Kč naspořit. Protože smlouva o zápůjčce byla žalobcem uzavřena dne 26. 10. 2021, tedy po rozvodu manželství účastníků dne 12. 4. 2021, nestala se částka 200 000 Kč součástí společného jmění manželů.

34. Za prokázané má soud i tvrzení žalobce o tom, že částka 150 000 Kč byla žalobcem žalované vyplacena ze zápůjčky ve výši 200 000 Kč, a to zejm. proto že částka 150 000 Kč byla z účtu žalobce ve prospěch žalované odepsána 28. 10. 2021, tedy den poté, co byla na účet připsána částka 200 000 Kč. Zároveň výše dalších finančních prostředků na účtu žalobce k datu 28. 10. 2021 nebyla dostatečná k zaplacení částky 150 000 Kč, neboť počáteční zůstatek na účtu k datu 29. 9. 2021 činil 42 853,57 Kč a v době do 28. 10. 2021 nebyly na účet připsány platby v takové výši, aby umožňovaly úhradu částky 150 000 Kč. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] svou výpovědí potvrdil tvrzení žalobce o tom, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena právě proto, aby mohl žalobce vyplatit žalovanou.

35. Žalovaná měla za to, že žalobu je namístě zamítnou pro rozpor s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96). Právní stát nemůže fungovat bez předpokladu obecně vyžadované míry poctivého jednání mezi lidmi… Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům. … Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představujme významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). … Pojem„ dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou (haec aexuitas suggerit), což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti. (nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04). Na rozdíl od zásady veřejného pořádku se dobré mravy týkají především soukromých zájmů, lidské osobnosti a soukromoprávního jednání. Kritéria pro poměřování závažnosti nemravného jednání lze tedy spatřovat mimo jiné v ustanoveních § 3 odst. 2 písm. c) a f). Za zvlášť nemravné, a tedy za jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, lze považovat takové nemravné chování, k němuž se přidruží okolnost využívání či zejména zneužívání nemravného úmyslu. Jiným znakem takového jednání je míra újmy druhé strany, k níž nemravné jednání směřuje. Míra nepřiměřených výhod je dalším kritériem pro odlišení kvalifikovaného nemravného jednání (L. Tichý in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654), Wolters Kluwer, Praha, 2014, str. 1486, 1487).

36. Rozpor s dobrými mravy spatřovala žalovaná jednak v tom, že dosud není vypořádáno společné jmění účastníků a s ohledem na postoj žalobce lze očekávat, že žalobce bude žalované odmítat vyplatit vypořádání, a jednak v chování žalobce, který ještě před uplynutím lhůty k vyplacení vypořádání dne 12. 9. 2021 podal dne 2. 9. 2021 návrh na vklad jeho výlučného vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, tyto následně nabízel k prodeji a dne 27. 1. 2022 ohledně nich uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní, zároveň nehradí řádně dluhy ze společných závazků, ačkoliv se k tomu zavázal.

37. Soud v žalovanou tvrzených skutečnostech důvody pro odepření práva na vydání bezdůvodného obohacení neshledal. Pokud bylo odstoupeno od dohody o úpravě majetkových poměrů účastníků pro dobu po rozvodu, jejich společné jmění manželů není dosud vypořádáno, nelze nijak presumovat, kdo z účastníků bude komu vyplácet vypořádací podíl, neboť není známá hodnota aktiv ani pasiv náležejících do SJM a není známo, komu z účastníků budou jednotlivá aktiva a pasiva přikázány do vlastnictví. Nelze tak presumovat, že to bude žalobce, kdo bude žalované vyplácet vypořádací podíl a zároveň presumovat, že se bude zaplacení vypořádacího podílu bránit. Soud proto neprováděl žalovanou navrhované dokazování k jednotlivým položkám společného jmění, které mělo vést k závěru, že to bude žalobce, kdo bude vyplácet žalované vypořádací podíl.

38. Stejně tak chování žalobce, který nevyplatil žalované včas vypořádací podíl podle uzavřené dohody, následně přistoupil k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ohledně nemovitostí patřících do společného jmění a zároveň řádně nesplácí závazky účastníků, není důvodem pro odepření nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Z tohoto chování žalobce nelze dovodit zlý úmysl, žalobce zjevně jednal podle uzavřené dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství podle § 757 odst. 1 písm. c) o. z. a zároveň ve snaze dosáhnout výhodného prodeje nemovitostí, zřejmě i proto, aby byl schopen plnit závazky z účastníky uzavřených úvěrových smluv. Vytýkat mu lze jen právě to, že vypořádací podíl podle uzavřené dohody nezaplatil včas. Poté, co žalobkyně podala žalobu na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, se podané žalobě nijak nebránil, naopak uplatněný nárok uznal. Pokud následně ohledně předmětných nemovitostí uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí (dne 27. 1. 2022), stalo se tak poté, co žalované zaplatil částku 150 000 Kč (29. 10. 2021).

39. Otázka rozporu s dobrými mravy musí být vždy poměřována z pohledu obou zúčastněných stran. Zatímco žalovaná drží částku 150 000 Kč, která jí byla zaplacena na základě právního důvodu, který odpadl, je to žalobce, kdo v současné době hradí společné závazky účastníků vůči třetím stranám, aniž byl společné jmění manželů bylo dosud vypořádáno, a aniž by došlo k prodeji nemovitostí náležejících do společného jmění manželů. Zároveň nejsou dány žádné indicie svědčící o tom, že by žalobce podáním žaloby na zaplacení 150 000 Kč sledoval jiný cíl, než vydání bezdůvodného obohacení, tj. nijak nelze dovodit zneužití práva žalobcem. Soud v podání žaloby neshledal nic nemravného a uzavřel, že uplatnění nároku na zaplacení částky 150 000 Kč není v rozporu s dobrými mravy.

40. Soud proto podané žalobě vyhověl, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč a také úrok z prodlení počínaje dnem 25. 6. 2022, neboť žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou žalobce ze dne 23. 6. 2022 a pokud dluh nezaplatila, dostala se se zaplacením dluhu do prodlení a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 o. z. rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.

41. Lhůta k zaplacení byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. v trvání 3 dnů, když pro stanovení lhůty jiné nebyly shledány důvody.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, a odměna za 7 úkonů právní služby dle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), a to za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, poradu s klientem ze dne 2. 10. 2023, vyjádření žalobce a doplnění skutkových tvrzení k námitkám žalované ze dne 3. 10. 2023, účast u jednání dne 18. 9. 2023 a účast u jednání dne 13. 11. 2023 ve výši 7 × 7 100 Kč, tj. 49 700 Kč, 7 × režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 2 AT, tj. 2 100 Kč, odměna za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 AT za účast u jednání dne 25. 1. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši 3 550 Kč, 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 623,50 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 72 973,50 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobci nahradit, a to k rukám právního zástupce žalobce.

43. Žalobci nebyla přiznána odměna za další poradu s klientem dne 19. 10. 2023, neboť odměna za poradu náleží jen tehdy, přesáhne-li porada jednu hodinu, přičemž procesní situace v dané věci k tomuto datu neodůvodňovala konání tak dlouhé porady, dále nebyla přiznána odměna za vyjádření k výzvě soudu k doložení a osvětlení toku finančních prostředků ze zápůjčky ze dne 24. 10. 2023, neboť tato skutková tvrzení měla být již součástí vyjádření ze dne 3. 10. 2023. Soud dále nepřiznal žalobci náklady v souvislosti s účastí advokáta na setkání u mediátora. Vyšel přitom z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17, které se týká účelně vynaložených nákladů řízení. V jeho odůvodnění je uvedeno: Ústavní soud neshledal, že by došlo k ústavně nesouladnému výkladu a aplikaci ustanovení § 137 odst. 1 ve vztahu k ustanovení § 100 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen "o. s. ř."). Uvedené ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. obsahuje sice pouze demonstrativní výčet nákladů řízení, které v průběhu soudního řízení vznikají subjektům na něm zúčastněným, jejich společným jmenovatelem však je, že byly vynaloženy v bezprostřední souvislosti se soudním řízením. … K námitce stěžovatelky lze dále uvést, že v případě zahájení mediace se řízení před soudem přerušuje. Na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na odměnu za její zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně.