33 C 285/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 21 911,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 231,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 313,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 306,75 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 760,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 29 % ročně z částky 7 760,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 727,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 817 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 151,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 29 % ročně z částky 14 151,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 911,62 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále také„ smlouva o zápůjčce [číslo]) právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 206 Kč, odměnu za zpracování, doručení ve výši 2 678 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 708 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 922 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 16. 1. 2019 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 17. 1. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 3 000 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 760,31 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 306,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 313,62 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 760,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 760,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

2. Dne 7. 4. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále také„ smlouva o zápůjčce [číslo]), na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, odměnu za zpracování, doručení ve výši 5 384 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 9 698 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 6. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 1. 6. 2018 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 2. 6. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 14 320 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 151,31 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 817 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 727,70 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 151,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 151,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

3. K prověření úvěruschopnosti žalovaného splácet zápůjčku žalobce v obou případech uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v předmětných smlouvách, ve kterých je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Na výzvu soudu žalobce doplněním žaloby ze dne 15. 12. 2022 doplnil a konkretizoval svá skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že v obou případech právní předchůdce žalobce vycházel zejména z informací získaných od žalovaného, přičemž tyto jsou vždy zaznamenány v zákaznické kartě k dané smlouvě. Dále uvedl, že pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 4. 1. 2023. Žalobce se z jednání bez vážného důvodu omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

5. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla dne [datum] podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 22 000 Kč, úrok ve výši 3 935 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 384 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 9 698 Kč, tj. celkem částku 41 017 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, poslední splátka ve výši 664 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne 7. 4. 2017 ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že k datu uzavření smlouvy žije v nájmu, nevlastní automobil, má učňovské vzdělání, je rozvedený a zápůjčku potřebuje na opravy/rekonstrukci. Dále uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba] na pozici zedník a má čistý příjem ve výši 18 764 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti žalovaný neuvedl. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici výplatní pásky žalovaného za období od 12 měsíce roku 2016 do 2 měsíce roku 2017. Ověření příjmu žalovaného žalobce nedoložil.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ke dni 27. 1. 2020 žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku 14 320 Kč. Dále již nehradil ničeho.

8. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla dne [datum] podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 9 000 Kč, úrok ve výši 2 206 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 2 708 Kč, tj. celkem částku 16 592 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 922 Kč, poslední splátka ve výši 918 Kč.

9. Ze zákaznické karty ze dne 16. 7. 2017 ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že k datu uzavření smlouvy žije v nájmu, nevlastní automobil, má učňovské vzdělání, je rozvedený a zápůjčku potřebuje na opravy/rekonstrukci. Dále uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba] na pozici zedník a má čistý příjem ve výši 18 635 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti žalovaný neuvedl. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici výplatní pásky žalovaného za období od 4 do 6 měsíce roku 2017. Ověření příjmu žalovaného žalobce nedoložil.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ke dni 27. 1. 2020 žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku 3 000 Kč. Dále již nehradil ničeho.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že obě výše specifikované pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 20. 1. 2020. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 18. 5. 2020, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. <i>14. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>16. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/ 2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>18. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 19. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce č. 1 nebo č. 2 z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

20. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

21. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

22. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál ani u jedné ze smluv své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Každou ze smluv se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Z tvrzení žalobce i obou žádostí o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmy žalovaného, tvrdil, že tyto příjmy ověřil výplatními páskami žalovaného. Svá tvrzení, že byly příjmy žalovaného ověřeny, však žalobce ničím nedoložil, a tudíž neprokázal, že by příjmy žalovaného skutečně ověřil. Výdaje žalovaného v tvrzené výši 3 000 Kč (v každé ze smluv) žalobce neověřoval, v zákaznické kartě nejsou specifikovány, přičemž jejich výše je nereálná, a to tím spíše pokud žalovaný uvedl, že žije sám v nájmu. Mezi výdaje žalovaného u druhé smlouvy o zápůjčce pak zjevně právní předchůdce žalobce nepočítal výdaje na první zápůjčku. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na žalobci, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Nadto soud dodává, že žalovaný již v době poskytnutí druhé zápůjčky měl u poskytovatele úvěru dluh a poskytovatel úvěru tak měl nabýt pochybnosti o jeho kredibilitě již na základě jeho doložených příjmů.

23. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, v obou případech poskytl žalovanému zápůjčku, uzavřel s ním předmětné smlouvy, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o zápůjčce neplatná. Z uzavřené smlouvy o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

24. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vrátit žalobci to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] poskytnuta částka 22 000 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení této částky. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplatil žalobci částku ve výši 14 320 Kč a je tak povinen mu vrátit částku 7 680 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, žalovaný vrátil 3 000 Kč, je tak povinen žalobci zaplatit částku 6 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

25. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně neprokázal, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu ze smluv o zápůjčkách najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 13 680 Kč tak soud určil žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovanému, který v řízení zaznamenal převážný úspěch, dosud v řízení žádné náklady nevznikly.