33 C 294/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 011,38 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení - částky 3 988,62 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 653,81 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 10 812,37 Kč - 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 3 988,62 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení - 23,72% úroku ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 31. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr, který žalovaný řádně nesplácel. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2016 žalobci. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na druhé straně smlouvy (díle jen Podmínky), poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy měl zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 6. 5. 2014, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2015. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 9. 6. 2015 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 10. 6. 2015 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 2 Podmínek. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 3 988,62 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 623,04 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 034,42 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 812,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 653,81 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm 3. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkem částku 17 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč.

4. Z listiny nazvané karta zákazníka, ze dne 29. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy ve výši 25 000 Kč, výdaje na nájem 6 500 Kč měsíčně, na domácnost ve výši 3 500 Kč měsíčně a na telefon ve výši 1 500 Kč měsíčně, tj. celkem 11 500 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici výplatní pásky žalovaného, výpis z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, tyto listiny nebyly v řízení předloženy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 6. 12. 2019.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 14. 5. 2020.

7. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2015 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs.

8. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k 29. 4. 2014 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 22 odst. 5 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k 29. 4. 2014 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. K danému právnímu jednání došlo po 1. 1. 2014, proto je nutno vztah mezi účastníky posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb., který nabyl účinnosti dne 25. 2. 2013, neboť žalovaný v rámci posuzovaného vztahu vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Aby došlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, musel by věřitel splnit povinnosti stanovené k datu datum zákonem č. 145/2010 Sb., mj. s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětné smlouvě o úvěru, takovou smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, když takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru po měsíčních splátkách ve výši 300 Kč. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za prokázaná.

12. Soud poukazuje na to, že je to především poskytovatel úvěru – právní předchůdce žalobce, jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jejích tvrzení, je povinen ho vyzvat k doplnění či upřesnění žalovaným tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní žalobce těmto svým povinnostem nedostál, že by údaje o skutečných výdajích od žalovaného skutečně požadoval, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že dne 15. 3. 2015 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs a je tak velmi nepravděpodobné, že pokud by právní předchůdce žalobce měl skutečně od žalovaného k dispozici všechny listiny uvedené v kartě zákazníka, nezjistil by, že žalovaný má další závazky, které není schopen splácet.

13. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí, nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, i přes zjištění a povědomí o skutečnostech, které zpochybňovaly schopnost žalovaného splácet úvěr, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací. I přes zjištění existenci pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr v dohodnutých splátkách, žalovanému poskytl předmětný úvěr, přistoupil k podpisu předmětné smlouvy o úvěru.

14. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, uzavřel s ním předmětnou smlouvu, kdy za této situace je v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru tato smlouva neplatná a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce převedl ve prospěch žalovaného celkem částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od právního žalobce částku 10 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, vydat. Protože žalovaný již zaplatil částku celkem ve výši 3 988,62 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 011,38 Kč, a to s 8,05% zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

15. K povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl k okamžitému zaplacení vyzván předžalobní výzvou ve lhůtě do 20. 1. 2020, tímto dnem tedy uplynula lhůta k plnění a následujícího dne, tj. 21. 1. 2020 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo ve smyslu § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, nepožádal o poskytnutí lhůty delší, nebo možnost plnění ve splátkách a nesdělil soudu žádní skutečnosti, které by poskytnutí delší lhůty odůvodňovaly.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.