33 C 321/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 214 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 214 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 214 150 Kč za období od 30. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 59 649,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 214 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 11. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedla, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 6. 2022 a ve výroku III. určujícím splatnost vypořádacího podílu ve výši 3 860 000 Kč nabyl vykonatelnosti dne 3. 7. 2022. Žalovaný svoji povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, žalobkyně dne 8. 11. 2022 podala návrh na exekuci u Exekutorského úřadu Brno-město. Okresní soud Brno-venkov vydal pověření soudního exekutora k exekuci dne 11. 11. 2022, č. j. 19 EX 1863/2022-11. Žalovaný svoji povinnost splnil až dne 16. 11. 2022. Za dobu od 3. 7. 2022 do 15. 11. 2022 byl tedy žalovaný v prodlení. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému i jeho právnímu zástupci výzvu k plnění podle § 142 o. s. ř. k zaplacení částky 214 150 Kč do sedmi dnů od obdržení výzvy, na kterou však žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky je v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznil, že žalobkyně se stala podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí na základě darovací smlouvy, kterou žalovaný žalobkyni daroval spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ předmětných nemovitostí, a to v době, kdy byla žalovaná manželkou žalovaného. Žalovaný navíc žalobkyni spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ponechal i přes to, že mohl vůči ní důvodně uplatnit odvolání daru, neboť žalobkyně byla žalovanému v době od roku 2014 či 2015 až do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků nevěrná. Konečně žalovaný namítl, že rozpor s dobrými mravy je dán i z toho důvodu, že ohledně určení data právní moci rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 Co 195/2022-190 byla situace velmi nepřehledná a nejasná, neboť žalobce podal proti rozsudku soudu odvolání, které vzal podáním ze dne 10. 8. 2022 zpět, avšak na jeho opakované žádosti o vyznačení doložky právní moci bylo soudem reagováno negativně a rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího opatřená doložkami právní moci obdržel žalovaný až v průběhu měsíce listopadu poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 Co 195/2022-190 odvolací řízení zastaveno. Žalovaný tak má za to, že v době od 3. 7. 2022 do 10. 8. 2022 fakticky nebyl ani jeden v prodlení, neboť po tuto dobu probíhalo ohledně předmětu sporu soudní řízení, které nebylo pravomocně ukončeno. Žalovaný fakticky nebyl v prodlení, resp. nemohl vědět, jestli je v prodlení či nikoliv ani poté, co vzal své odvolání proti rozsudku zpět, a to až do dne, kdy soud vyznačil na předmětný rozsudek doložku právní moci.

3. V dalším písemném vyjádření ze dne 23. 3. 2023 žalovaný dále namítl, že spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech daroval žalobkyni po déletrvajícím naléhaní ze strany žalobkyně, která žalovanému neustále opakovala, že žije v nejistotě, že jí hrozí, že zůstane sama na ulici, a přitom žalovanému neustále vytýkala, že ji žalovaný nemá rád, když na ni spoluvlastnický podíl nechce převést. Uvedl, že české civilní právo dlouhodobě vychází z koncepce, že chování obdarovaného k dárci by mělo vyhovovat požadavkům dobrých mravů daleko více, než je tomu v případě jiných právních vztahů.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

5. Dne 5. 12. 2008 zaslala žalobkyně žalobci e-mail, kde mj. uvedla: „jsme spolu přes rok a ty jsi měl dost času na to, abys mi dokázal, že to se mnou myslíš vážně… já jsem ti dala důkaz lásky úplně ten největší, co jsem mohla, vzdala jsem se všeho. Teď můžu skončit špatně a jsem si toho vědoma. … naivně jsem se domnívala, že některé věci jsou v partnerství samozřejmostí …, když jsme se s R. brali, tak jsme vůbec nemluvili ani nepřemýšleli o nějakých majetkových vztazích, bylo to pro nás samozřejmostí … kdybys lásku raději dokazoval skutky nebo slovy, udělal bys lépe … nemám nárok na nic ani na Vítka, a když se něco posere, tak zůstanu sama na ulici“…6. Dne 21. 3. 2009 uzavřeli účastníci manželství, jak bylo zjištěno z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2019, č. j. 5 C 252/2017-95.

7. Dne 23. 10. 2009 uzavřeli účastníci darovací smlouvu, kterou žalobce jako dárce převedl do vlastnictví žalované jako obdarované spoluvlastnický podíl ve výši id. ½ k nemovitostem, a to k pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 13, pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e., pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. Nové Bránice, jak bylo zjištěno z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 (odst. 7 odůvodnění).

8. Dne 13. 6. 2019 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2019, č. j. 5 C 252/2017-95, kterým které bylo rozvedeno manželství účastníků.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019, č. j. 13 Co 102/2019, 13 Co 103/2019-429 bylo zjištěno, že v řízení o žalobě žalobkyně proti žalovanému o výživné mezi manžely bylo o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 12. 2018, č. j. 7 C 178/2017-310 a usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2019, č. j. 7 C 178/2017-314 rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 13. 6. 2019 do budoucna zrušen a řízení v této části zastaveno a v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 3. 8. 2017 do 12. 6. 2019 změněn tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 3. 8. 2017 do 12. 6. 2019, byla zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že soud prvního stupně učinil takový závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně za trvání manželství navázala známost se svědkem , jméno FO, . Toto jednání shledal odvolací soud v rozporu s § 687 odst. 2 o. u., podle kterého jsou manželé povinni být si věrni a dovodil, že přiznání výživného by tak bylo v rozporu s § 2 odst. 3 o. z.

10. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 29 C 43/2019 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem zapsaným na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. Nové Bránice, a to k pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 13, pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e., pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. Nové Bránice (výrok I.), tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II.) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu na nemovitostech částku ve výši 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výroky V. a VI. bylo uloženo každému z účastníků a nahradit České republice na účet Okresního soud Brno-venkov náklady řízení ve výši 5 016,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odst. 16 odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že pokud jde o povinnost žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl, pak soud stanovil žalovanému lhůtu v prodlouženém trvání jednoho měsíce, když prodlouženou lhůtu oproti zákonným třem dnům žalovaný žádal s odkazem na nutnost vyřízení hypotečního úvěru.

11. Podáním ze dne 31. 5. 2022 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, v němž namítal jednak, že uplatnil nárok na vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu, které soud nedůvodně označil za nepřípustné a jednak, že lhůta k plnění je nereálná, neboť žalovaný nebude schopen zajistit si financování dříve, než bude výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí s tím, že po právní moci rozsudku bude nutné nechat provést vklad vlastnického práva žalovaného k nemovitosti, což trvá jeden měsíc, a teprve poté bude žalovaný moci uzavřít úvěrové smlouvy a nemovitost zastavit. Žádostí ze dne 3. 6. 2022 požádal žalovaný o vyznačení doložky právní moci na rozsudku, a to ve výrocích I., II., IV., V. a VI. Přípisem soudu ze dne 17. 6. 2022 bylo žalovanému sděleno, že rozsudek v těchto výrocích dosud nenabyl právní moci, neboť do výroku III. bylo podáno odvolání, přičemž v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou výroky týkající se merita věci neoddělitelné a rozsudek tak dosud nenabyl právní moci v žádném z výroků. Podáním ze dne 10. 8. 2022 vzal žalovaný podané odvolání zpět v plném rozsahu. Podáním ze dne 12. 8. 2022 požádal žalovaný znovu o vyznačení doložky právní moci na rozsudku ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153. Přípisem soudu ze dne 16. 8. 2022 bylo žalovanému sděleno, že na rozsudku nelze vyznačit doložku právní moci, dokud nebude odvolací řízení skončeno s tím, že soud prvního stupně je povinen postoupit odvolání žalovaného odvolacímu soudu, který o odvolání žalovaného a jeho zpětvzetí ze dne 10. 8. 2022 rozhodne. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022 č. j. 13 Co 195/2022-190 bylo rozhodnuto tak, že odvolací řízení se zastavuje (výrok I.) a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 29 088,40 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). Rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 2. 6. 2022 a ve výroku III. vykonatelnosti dne 3. 7. 2022. Doložkou právní moci byl rozsudek opatřen dne 1. 11. 2022, rozsudek s doložkou právní moci byl do datové schránky právního zástupce žalovaného doručen dne 4. 11. 2022.

12. Dne 11. 11. 2022 pověřil Okresní soud Brno-venkov soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad Brno-město k nařízení vedením exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153, č. j. 19 EXE 1863/2022-11. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 8. 2023, č. j. 19 EXE 1863/2022-55 bylo rozhodnuto tak, že návrh povinného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 30. 12. 2022 na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad Brno-město pod sp. zn. 227 EX 1089/2022 byl zamítnut. Soud dospěl k závěru, že exekuce je vedena po právu, když podkladem pro nařízení exekuce je pravomocný a vykonatelný exekuční titul. Dovodil, že argumenty povinného, ze kterých dovozuje nutnost zastavení exekuce z důvodu nesprávně vyznačené doložky právní moci a pro rozpor s dobrými mravy neobstojí. Uvedl, že oprávněné nemůže jít k tíži, že poté, co obdržela exekuční titul, který byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti, podala exekuční návrh z důvodu, že ze strany povinného nebyla ve stanovené lhůtě pohledávka přiznaná exekučním titulem uhrazena, neboť zákon nestanoví žádnou lhůtu, která by musela uplynout od doby obdržení vykonatelného exekučního titulu do doby podání exekučního návrhu. Tvrzení povinného, že exekuční titul nemohl nabýt právní moci v době, kdy bylo rozhodováno o podaném odvolání je zcela liché, neboť platí, že vezme-li odvolatel odvolání zpět, nastává právní moc napadeného rozhodnutí tak, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.

13. Mezi stranami bylo nesporné, že částka 3 860 000 Kč byla na účet žalobkyně připsána dne 16. 11. 2022. Z příkazu k úhradě bylo zjištěno, že žalovaný dal příkaz k úhradě dlužné částky ČSOB a.s. dne 15. 11. 2022 s datem splatnosti 16. 11. 2022.

14. Žalovaný byl k zaplacení úroků z prodlení ve výši 214 150 Kč vyzván předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně odeslanou e-mailem žalovanému dne 22. 11. 2022.

15. Další žalovaným navrhované důkazy k důvodům uzavření darovací smlouvy a k průběhu mediace ve věci vedené pod sp. zn. 29 C 43/2019 (výslech obou účastníků řízení) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť i pokud by bylo prokázáno, že žalobkyně na žalovaného naléhala, aby na ni spoluvlastnický podíl převedl, neměnilo by to nic na níže uvedeném právním hodnocení věci. Ze stejných důvodů neposkytl soud žalovanému lhůtu k označení dalších důkazů.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V době od 21. 3. 2009 do 13. 6. 2019 trvalo manželství účastníků. Darovací smlouvou ze dne 23. 10. 2009 převedl žalobce na žalovanou spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na nemovitostech v k. ú. , jméno FO, . Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. , jméno FO, , nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 3 860 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku, právní moc rozsudku nastala dnem 2. 6. 2022, lhůta k zaplacení tak uplynula dnem 2. 7. 2022, doložka právní moci byla na rozsudek vyznačena dne 1. 11. 2022, poté co bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 Co 195/2022- 190 rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení, kdy žalovaný vzal jím podané odvolání proti rozsudku dne 10. 8. 2022 zpět.

17. Podle § 222 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.

18. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Podle § 3 odst. 2 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

20. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 214 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 11. 2022 do zaplacení s tvrzením, že částka 214 150 Kč představuje úroky z prodlení z částky 3 860 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jakožto vypořádací podíl, a to na základě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153, kterým bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. , jméno FO, , tyto byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobkyni vypořádací podíl právě ve výši 3 860 000 Kč. Tuto povinnost měl žalovaný ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku, přičemž rozsudek nabyl právní moci dnem 2. 6. 2022 a ve výroku III., kterým byla uložena povinnost zaplatit částku 3 860 000 Kč, nabyl vykonatelnosti dne 3. 7. 2022. Protože žalovaný zaplatil vypořádací podíl až dne 16. 11. 2022, náleží žalobkyni úroky z prodlení za dobu od 3. 7. 2022 do 15. 11. 2022 ve výši 214 150 Kč. Žalovaný namítal, že podané žalobě nelze vyhovět proto, že nárok žalobkyně byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy.

24. Žalovaný poukázal primárně na to, že podílové spoluvlastnictví účastníků bylo založeno darovací smlouvou ze dne 23. 10. 2009, kterou žalovaný žalobkyni, a to na nátlak žalobkyně, daroval za trvání manželství účastníků spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši id ½, manželství účastníků bylo následně rozsudkem ze dne 13. 5. 2019, č. j. 5 C 252/2017-95, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2019, rozvedeno, z důvodu nevěry manželky byl zamítnut návrh manželky na přiznání výživného v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 178/2017 a bylo jen dobrou vůlí žalovaného, že se nedomáhal odvolání daru ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. pro nevěru manželky, která byla prokázána v řízení o výživném. Rozpor s dobrými mravy spatřoval žalovaný i v tom, že rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti až poté, ať co bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení na základě zpětvzetí odvolání žalovaným.

25. Nárok na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. Bylo povinností žalovaného zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve lhůtě stanovené rozsudkem soudu, a pokud tak neučinil, nesplnil svůj závazek včas, byl v prodlení a žalobkyně je tak oprávněna domáhat se zaplacení úroků z prodlení. Tuto povinnost nemá dlužník pouze v případech, kdy není za prodlení odpovědný, tj. jednak v situaci, kdy nemůže plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 o. z.) a jednak v dalších blíže zákonem neupřesněných případech dle § 1970 o. z. Z komentářové literatury (Občanský zákoník V, Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 - 2054), 1. vydání 2014, , jméno FO, a spol.) vyplývá, že takové případy jsou zcela výjimečné, jedná se o situace, které nebyly dlužníkem nijak zaviněny, typicky např. vyšší moc, neočekávaný kolaps bankovního systému. Komentář výslovně uvádí: „Pokud by přeci jen nastala situace, že by dlužník měl nést sankční následky za prodlení, které svým pochybením nijak nezpůsobil (platba např. nedošla včas jen proto, že technicky zkolaboval mezibankovní platební systém, což ovšem dlužník nemohl nijak ovlivnit ani předpokládat), bylo by v extrémních případech možno uvažovat o uplatnění obecných korektivů výkonu práva. Výkon práva na úroky z prodlení by v takových případech mohl být posouzen jako nepoctivý, resp. nemravný. Takovou kvalifikaci nelze teoreticky zcela vyloučit, nicméně k takovému výkladu § 1970 se obecně nepřikláníme. Počítat je třeba s odpovědností skutečně objektivní. Peněžité prodlení je v zákoně upraveno speciálně a i vzhledem k poměrně standardizovaným a dobře předvídatelným způsobům realizace platebních transakcí je riziko z rozumných důvodů alokováno na dlužníka. Motivační účinky přidělených nákladů rizika působí ospravedlnitelným směrem. Riziko vzniku určitých (objektivních) komplikací je v každé transakci přítomno vždy. Jeho přiřazení právě dlužníkovi, pokud jde o platební vztahy, nejeví se v kontextu právního řádu jako celku nepřiměřené. Dlužník sám si především volí způsob provedení a postup přípravy úhrady (při hotovostní platbě) i svého poskytovatele bankovní služby při platbě bezhotovostní. Riziko tedy může ve velké míře sám ovlivnit a učinit dostatečná prevenční opatření.“26. V daném případě došlo k tomu, že žalovaný plnil pozdě proto, že vzal zpět odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně a mylně se domníval, že rozsudek soudu prvního stupně tak nenabude právní moci do doby, než bude o odvolání rozhodnuto soudem odvolacím. Protože ustanovení § 222 o. s. ř. výslovně stanoví, že jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, jedná se na straně žalovaného o právní omyl, který jej neomlouvá, neboť platí, že neznalost zákona neomlouvá. Nejde tak o situaci, kdy by žalovaný neplnil včas bez svého zavinění (aniž by za to nebyl odpovědný), a proto platí, že žalovaný je povinen platit úroky z prodlení.

27. Žalovaný měl za to, že žalobu je namístě zamítnou pro rozpor s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96). Právní stát nemůže fungovat bez předpokladu obecně vyžadované míry poctivého jednání mezi lidmi… Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům. … Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představujme významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). … Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou (haec aexuitas suggerit), což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti. (nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04). Na rozdíl od zásady veřejného pořádku se dobré mravy týkají především soukromých zájmů, lidské osobnosti a soukromoprávního jednání. Kritéria pro poměřování závažnosti nemravného jednání lze tedy spatřovat mimo jiné v ustanoveních § 3 odst. 2 písm. c) a f). Za zvlášť nemravné, a tedy za jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, lze považovat takové nemravné chování, k němuž se přidruží okolnost využívání či zejména zneužívání nemravného úmyslu. Jiným znakem takového jednání je míra újmy druhé strany, k níž nemravné jednání směřuje. Míra nepřiměřených výhod je dalším kritériem pro odlišení kvalifikovaného nemravného jednání (L. Tichý in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654), Wolters Kluwer, Praha, 2014, str. 1486, 1487).

28. V dané věci bylo namístě posoudit, zda uplatnění nároku na zaplacení úroků z prodlení pro pozdní úhradu dluhu je s ohledem na žalovaným uváděné okolnosti v rozporu s dobrými mravy. Pro posouzení věci je podstatné, že žalobkyně měla právo na zaplacení částky 3 860 000 Kč z titulu zaplacení vypořádacího podílu, a to na základě rozsudku soudu, kterým bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem. Ve prospěch žalovaného nelze nijak zohlednit způsob, jakým žalobkyně vlastnické právo nabyla, ani skutečnost, že mohly existovat důvody, pro které se žalovaný mohl domáhat vrácení (odvolání) daru. Pokud žalovaný žalobkyni daroval spoluvlastnický podíl na nemovitostech darovací smlouvou ze dne 23. 10. 2009, musel si být vědom toho, že žalovaná se na základě vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí stane podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí se všemi právy z toho vyplývajícími, tedy mj. s právem se svým podílem nakládat podle své vůle (§ 1123 o. z.) a také s právem na řádnou a včasnou výplatu vypořádací podílu v penězích případě, že zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví bude o své vlastnické právo připravena. Pokud žalovaný poukazoval na to, že nebýt naléhání žalobkyně (které mělo vyplývat z e-mailu ze dne 5. 12. 2008 a k němuž měli být slyšeni žalobkyně a žalovaná jako účastníci řízení), pak žalovaný netvrdil a nenamítal neplatnost darovací smlouvy, poukazoval jen na důvody vedoucí k uzavření darovací smlouvy v podobě naléhání žalobkyně na uzavření darovací smlouvy. I pokud by žalobkyně skutečně na uzavření darovací smlouvy naléhala, podstatné je jen tolik že smlouva byla uzavřena a bylo vůlí žalovaného ji uzavřít, ať už z jakýchkoli pohnutek. Stejně tak nelze zohledňovat, že by případně žalovaný mohl uplatnit nárok na vrácení (odvolání) daru pro hrubé porušení dobrých mravů, které by mělo spočívat v prokázané nevěře žalobkyně, neboť podstatné je jen to, že žalovaný se vrácení daru nedomáhal a dnes nelze zohledňovat, že tak snad mohl učinit. Navíc pokud nebylo žalobkyni přiznáno výživné pro rozpor s dobrými mravy, nelze mít automaticky za to, že by byl žalobce úspěšný s žalobou na vrácení (odvolání) daru. Jinak řečeno, při posuzování nároku na zaplacení úroků z prodlení nelze zohledňovat okolnosti vedoucí ke vzniku dluhu, ale pouze okolnosti a důvody vedoucí k prodlení se zaplacením dluhu.

29. Pokud žalovaný poukazoval na skutečnost, že rozsudek ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 nabyl právní moci zpětně na základě zpětvzetí žalovaným podaného odvolání, pak ani tato skutečnost nezakládá rozpor s dobrými mravy. Žalovaný si měl být vědom pravidla zakotveného v § 222 o. s. ř., tedy měl vědět, že vezme-li odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Nelze nijak zohlednit, že žalovaný mohl vypořádací podíl žalobkyni vyplatit až poté, co se sám stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí (a nemovitosti prodá, nebo zatíží hypotečním úvěrem). Podstatné je, že bylo v možnostech žalovaného, aby docílil situace, kdy bude mít dostatečnou lhůtu k plnění, neboť stačilo jen trvat na podaném odvolání co do lhůty k plnění. Jde tak o situaci, kdy prodlení lze přičítat žalovanému a s ohledem na objektivní povahu odpovědnosti za prodlení (viz. odst. 25) nejsou ani tyto okolnosti důvodem pro závěr, že uplatnění nároku na zaplacení úroků z prodlení je nemravné.

30. Otázka rozporu s dobrými mravy musí být vždy poměřována z pohledu obou zúčastněných stran. Zatímco bylo v možnostech žalovaného, aby se vyhnul situaci, kdy je v prodlení s plněním dluhu, z pohledu žalobkyně nebylo nic, co by žalobkyně mohla jakkoli ovlivnit. Žalobkyně měla nárok na zaplacení vypořádacího podílu na základě rozsudku soudu ze dne 28. 4. 2022 ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. Pokud tak žalovaný nečinil, má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení, když zároveň nejsou žádné indicie svědčící o tom, že by žalobkyně podáním žaloby na zaplacení úroků z prodlení sledovala jiný cíl, než právě zaplacení úroků z prodlení z důvodu pozdní úhrady dluhu, tj. nijak nelze dovodit zneužití práva žalobkyní. Soud proto uzavřel, že uplatnění nároku na zaplacení úroků z prodlení není v rozporu s dobrými mravy.

31. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě v té části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 214 150 Kč, neboť má právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 860 000 Kč od 3. 7. 2022 do 16. 11. 2022 (výrok I.).

32. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 3 860 000 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, musel soud rozhodnout o zamítnutí žaloby, neboť nelze požadovat úroky z prodlení z úroků z prodlení, které jsou příslušenstvím pohledávky. Úroky z prodlení lze požadovat jen z dlužné jistiny, není-li mezi stranami ujednáno něco jiného (výrok II.).

33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř v trvání 3 dnů, když nebyl shledány důvody pro stanovení lhůty jiné.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobkyně a žalovaného, a to tak, že zohlednil i žalobkyní požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 214 150 Kč (87,6 %), její neúspěch je představován částkou 30 098 Kč (12,4 %) a žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu 75 % celkových nákladů řízení.

35. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10 708 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 5 úkonů právní služby dle § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 5× 9 180 Kč, tj. 45 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření ze dne 13. 2. 2023 a účast u jednání dne 30. 10. 2023, které přesáhlo dvě hodiny), odměna za ½ úkon právní služby ve výši 4 590 Kč (jednoduchá předžalobní výzva), náhrada za promeškaný čas za jednání dne 27. 3. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci ve výši 4 590 Kč dle § 13 odst. 2 AT, 6× režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 944,80 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 79 532,80 Kč a z této částky náleží žalobkyni 75 %, tj. částka 59 649,60 Kč.