33 C 326/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 20 743,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 700 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 13. 3 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení - částky 6 043,81 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 120,01 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 2 366,80 Kč - 9,75% zákonného úroku z prodlení z částky 10 923,30 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 3. 2021, 9,75% zákonného úroku z prodlení z částky 1 434,45 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a 1,5% zákonného úroku z prodlení z částky 9 488,85 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení - 29% úroku ročně z částky 10 923,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 009,16 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 2 926,49 Kč - 9,75% zákonného úroku z prodlení z částky 9 820,51 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 3. 2021, 9,75% zákonného úroku z prodlení z částky 4 609,36 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a 1,5% úroku z prodlení z částky 5 211,15 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení - 29% úroku ročně z částky 9 820,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši celkem 20 743,81 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byly ve dvou případech uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na základě nichž byly žalované poskytnuty zápůjčky, které žalovaná řádně nesplácela. Pohledávky vyplývající ze smluv byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, celkem tedy měla zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2019. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 26. 4. 2019 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 27. 4. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 2 511,15 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 923,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 366,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 120,01 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 923,30 Kč od 21. 1 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 923,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2021.

3. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení, a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč, celkem tedy měla zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 26 283 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 1. 2019. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 17. 1. 2019 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 18. 1. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 8 788,85 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 820,51 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 926,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 009,16 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 820,51 Kč od 21. 1 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 820,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2021.

4. K prověření úvěruschopnosti žalované splácet zápůjčku žalobce v obou případech uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím každé zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Na výzvu soudu žalobce doplněním žaloby ze dne 31. 1. 2022, doručeným soudu dne 2. 2. 2022, doplnil a konkretizoval svá skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že v obou případech právní předchůdce žalobce vycházel zejména z informací získaných od žalované, přičemž tyto jsou vždy zaznamenány v zákaznické kartě k dané smlouvě, kterou žalobce k oběma smlouvám doložil. Ověření informací uvedených žalovanou v zákaznických kartách proběhlo na základě dokumentů, které žalovaná předložila. Dokumenty, na základě kterých měl právní předchůdce žalobce informace od žalované ověřovat, žalobce soudu nedoložil.

5. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. 2. 2022, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil, přičemž uvedl, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 146 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, tj. celkem částku 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka ve výši 357 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu ve výši 14 000 Kč, úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení, a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč, tj. celkem částku 26 283 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka ve výši 382 Kč.

8. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, má středoškolské vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedla, že má čistý příjem z pracovního poměru ve výši 13 747 Kč. Další vlastní příjmy žalovaná neuvedla, když uvedla pouze čisté příjmy domácnosti ve výši 26 000 Kč. Ke svým výdajům žalovaná uvedla pouze toliko, že činí 6 000 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu a 3 výpisy z bankovního účtu.

9. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, má středoškolské vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedla, že má dva zdroje příjmů, přičemž její celkový čistý příjem činí 10 968 Kč. Další vlastní příjmy žalovaná neuvedla, když uvedla pouze čisté příjmy domácnosti ve výši 21 600 Kč. Ke svým výdajům žalovaná uvedla pouze toliko, že činí 3 000 Kč měsíčně s tím, že dalších 1 975 Kč vydá na splátky. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu a 3 výpisy z bankovního účtu.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 20. 1. 2020.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 12. 3. 2021.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila ani v jenom případě námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalované) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

18. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouvy byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka (spotřebitelský úvěr) má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

19. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

20. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když ani v jednom případě před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostatečně neprověřil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětných smlouvách o zápůjčce, takové smlouvy se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnuté zápůjčky splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaná má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru (zápůjčky) pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru (zápůjčky), jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalované vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jejího tvrzení, je povinen ji vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že právní předchůdce žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalované, přičemž žalobce neprokázal, že žalovaná tvrzené příjmy a výdaje uváděné v zákaznických kartách doložila. Žalobce tak soudu neprokázal, že by žalovanou v zákaznických kartách tvrzené příjmy a výdaje právní předchůdce žalobce jakýmkoli způsobem prověřoval, když ke svému tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložil jakékoli listinné důkazy uvedené v zákaznických kartách (pracovní smlouva, výpisy z účtu), které by prokázaly, že žalobce výši příjmů a výdajů žalované skutečně prověřoval. Při hodnocení schopnosti žalované splácet zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jejími příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na poskytovateli zápůjčky (spotřebitelského úvěru), aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalované náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V této souvislosti soud dodává, že jej k pochybnostem o ověření tvrzených příjmů a výdajů vede též výše žalovanou uváděných výdajů, kdy průměrné výdaje dospělého člověka musí znatelně převyšovat částku 3 000 Kč až 6 000 Kč měsíčně, a to navíc za situace, kdy žalovaná nemá vlastní bydlení a žije v nájmu.

21. O tom, že právní předchůdce žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, dále svědčí to, že nikterak neprověřoval, u žalované se nedotazoval na majetkové poměry jejího manžela, když z listiny – zákaznická karta je v obou případech zřejmé, že žalovaná je vdaná, přičemž není zřejmé, zda s manželem žijí ve společné domácnosti a zda se manžel na společných výdajích podílí. Žalované se na tuto skutečnost nedotazoval a neověřoval žalovanou uváděné čisté příjmy celé domácnosti.

22. Soud tedy shrnuje, že žalobce (právní předchůdce žalobce) porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalované, když její tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalované prověřoval, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, poskytl žalované opakovaně zápůjčku, uzavřel s ní předmětné smlouvy, kdy za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru obě smlouvy o zápůjčce neplatné. Z uzavřených smluv o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaná však přijala od právního předchůdce platby, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na její straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.

23. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] přijala žalovaná platbu ve výši 12 000 Kč, zaplatila částku 2 511,15 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 9 488,85 Kč. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] přijala žalovaná platbu ve výši 14 000 Kč, zaplatila částku 8 788,85 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 5 211,15 Kč Celkem tedy žalovaná na základě uvedených smluv přijala platby ve výši 26 000 Kč, zaplatila částku 11 300 Kč, je tedy povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, zpět částku 14 700 Kč.

24. V prodlení se zaplacením částky 14 700 Kč je žalovaná od 13. 3. 2021, neboť předžalobní výzvou byla vyzvána k zaplacení dluhu do 12. 3. 2021. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 14 700 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 700 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 13. 3. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

26. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měla větší procesní úspěch žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.