33 C 327/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 32 126,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 683 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení - částky 16 443,55 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 992,83 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 3 164,53 Kč - 10% zákonného úroku z prodlení z částky 13 930,45 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, 10% zákonného úroku z prodlení z částky 1 430,45 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a 1,5% zákonného úroku z prodlení z částky 12 500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení - 29% úroku ročně z částky 13 930,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 790,38 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 2 328,90 Kč - 10% zákonného úroku z prodlení z částky 6 526,07 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, 10% zákonného úroku z prodlení z částky 5 798,07 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a 1,5% úroku z prodlení z částky 728 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení - 29% úroku ročně z částky 6 526,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 264,25 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 3 948,36 Kč - 10% zákonného úroku z prodlení z částky 11 670,03 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, 10% zákonného úroku z prodlení z částky 9 215,03 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a 1,5% zákonného úroku z prodlení z částky 2 455 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení - 29% úroku ročně z částky 11 670,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 32 126,55 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byly ve třech případech uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na základě nichž byly žalovanému poskytnuty zápůjčky, které žalovaný řádně nesplácel. Pohledávky vyplývající ze smluv byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci, a to s účinností k 5. 1. 2021.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč, celkem tedy měl zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 28 125 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2020. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 11. 3. 2020 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 12. 3. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 2 500 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 930,45 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 164,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 992,83 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 930,45 Kč od 19. 12 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 930,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021.

3. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, celkem tedy měl zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 2. 10. 2019 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 3. 10. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 11 272 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 526,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 328,90 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 790,38 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 526,07 Kč od 19. 12 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 526,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021.

4. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 901 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, celkem tedy měl zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 10. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 25. 10. 2019 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 26. 10. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 17 545 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 670,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 948,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 264,25 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 670,03 Kč od 19. 12 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 670,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021.

5. K prověření úvěruschopnosti žalovaného splácet zápůjčku žalobce ve všech třech případech uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím každé zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Na výzvu soudu žalobce doplněním žaloby ze dne 1. 2. 2022, doručeným soudu dne 2. 2. 2022, doplnil a konkretizoval svá skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že ve všech třech případech právní předchůdce žalobce vycházel zejména z informací získaných od žalovaného, přičemž tyto jsou vždy zaznamenány v zákaznické kartě k dané smlouvě. Dále uvedl, že pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

6. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. 2. 2022, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil, přičemž uvedl, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

7. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 2 683 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč, tj. celkem částku 28 125 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka ve výši 454 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 146 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, tj. celkem částku 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka ve výši 357 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 4 901 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, tj. celkem částku 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka ve výši 2 004 Kč.

10. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije s rodiči, vlastní automobil, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost a je svobodný. Dále uvedl, že má čistý příjem z práce konané na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr ve výši 14 000 Kč. Další vlastní příjmy žalovaný neuvedl, když uvedl pouze čisté příjmy domácnosti ve výši 45 000 Kč. Mezi své výdaje žalovaný uvedl splátku ve výši 3 711 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 3000 Kč měsíčně, tj. celkové výdaje ve výši 6 711 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici 2 výplatní pásky.

11. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije s rodiči, vlastní automobil, má učňovské vzdělání, nemá vyživovací povinnost a je svobodný. Dále uvedl, že má čistý příjem z pracovního poměru ve výši 18 743 Kč, přičemž koná úklidové práce. Další vlastní příjmy žalovaný neuvedl, když uvedl pouze čisté příjmy domácnosti ve výši 50 000 Kč. Mezi své výdaje žalovaný uvedl splátku ve výši 2 015 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 3 500 Kč měsíčně, tj. celkové výdaje ve výši 5 515 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu, 2 výpisy z bankovního účtu a doklad o sdružených inkasních platbách obyvatelstva.

12. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije v nájmu, vlastní automobil, má učňovské vzdělání, nemá vyživovací povinnost a je svobodný. Dále uvedl, že má čistý příjem z práce konané na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr ve výši 18 375 Kč. Další vlastní příjmy žalovaný neuvedl, když uvedl pouze čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč. Mezi své výdaje žalovaný uvedl splátku ve výši 3 300 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 2 500 Kč měsíčně, tj. celkové výdaje ve výši 5 800 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici 3 výpisy z bankovního účtu a doklad o sdružených inkasních platbách obyvatelstva.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 6. 1. 2021.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 13. 7. 2021.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. <i>16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>17. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 20. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil ani v jenom případě námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

21. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouvy byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka (spotřebitelský úvěr) má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

22. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

23. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když ani v jednom případě před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětných smlouvách o zápůjčce, takové smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnuté zápůjčky splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaný má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru (zápůjčky) pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru (zápůjčky), jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jeho tvrzení, je povinen jej vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že právní předchůdce žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalovaného, přičemž žalobce neprokázal, že žalovaný tvrzené příjmy a výdaje uváděné v zákaznických kartách doložil. Žalobce tak soudu neprokázal, že by žalovaným v zákaznických kartách tvrzené příjmy a výdaje právní předchůdce žalobce jakýmkoli způsobem prověřoval, když ke svému tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložil jakékoli listinné důkazy uvedené v zákaznických kartách (pracovní smlouva, dohoda o práci konané mimo pracovní poměr, výplatní pásky, SIPO, výpisy z účtu), které by prokázaly, že žalobce výši příjmů a výdajů žalovaného skutečně prověřoval. V případě smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], u které ze zákaznické smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce údajně ověřil tvrzené příjmy žalovaného na základě 2 výplatních pásek, nelze dovodit, že byla úvěruschopnost žalovaného dostatečně zkoumána, ani v případě, že by žalobce pravdivost svých tvrzení prokázal. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na poskytovateli zápůjčky (spotřebitelského úvěru), aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V této souvislosti soud dodává, že jej k pochybnostem o ověření tvrzených příjmů a výdajů vede též výše žalovaným uváděných výdajů, kdy průměrné výdaje dospělého člověka musí znatelně převyšovat částku 2 500 Kč až 3 500 Kč měsíčně.

24. Soud tedy shrnuje, že žalobce (právní předchůdce žalobce) porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, poskytl žalovanému opakovaně zápůjčku, uzavřel s ním předmětné smlouvy, kdy za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru všechny tři smlouvy o zápůjčce neplatné. Z uzavřených smluv o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaný však přijal od právního předchůdce platby, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.

25. Na základě smlouvy ze dne [datum] přijal žalovaný platbu ve výši 15 000 Kč, zaplatil částku 2 500 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 12 250 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] přijal žalovaný platbu ve výši 12 000 Kč, zaplatil částku 11 272 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 728 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] přijal žalovaný platbu ve výši 20 000 Kč, zaplatil částku 17 545 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 2 455 Kč Celkem tedy žalovaný na základě uvedených smluv přijal platby ve výši 47 000 Kč, zaplatil částku 31 317 Kč, je tedy povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, zpět částku 15 683 Kč.

26. V prodlení se zaplacením částky 15 683 Kč je žalovaný od 14. 7. 2021, neboť předžalobní výzvou byl vyzván k zaplacení dluhu do 13. 7. 2021. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 15 683 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 683 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.