33 C 34/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 558,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 558,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 260,35 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 17. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 558,41 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26. 8. 2024, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 78 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 9. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 9. 7. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 16. 10. 2024 v částce 2 100 Kč, dne 16. 10. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 800 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 1 600 Kč, dne 27. 10. 2024 v částce 100 Kč, dne 26. 8. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 27. 8. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 12. 9. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 12. 9. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 13. 9. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 16. 10. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 16. 10. 2024 v částce 900 Kč, dne 16. 10. 2024 v částce 1 000 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 1 000 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 2 700 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 3 000 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 2 900 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 2 500 Kč, dne 26. 10. 2024 v částce 400 Kč, dne 19. 12. 2024 v částce 900 Kč, dne 19. 12. 2024 v částce 900 Kč, dne 19. 12. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 19. 12. 2024 v částce 500 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 500 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 1 000 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 2 000 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 2 000 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 5 000 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 5 000 Kč, dne 15. 1. 2025 v částce 4 500 Kč, dne 30. 3. 2025 v částce 10 520 Kč, dne 30. 3. 2025 v částce 6 000 Kč a dne 1. 4. 2025 v částce 80 Kč, tj. celkem částku 107 900 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 91 300 Kč, a to prostřednictvím plateb ze dne 27. 8. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 28. 8. 2024 v částce 0,35 Kč, dne 9. 9. 2024 v částce 7 999,65 Kč, dne 12. 9. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 13. 9. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 14. 10. 2024 v částce 14,98 Kč, dne 15. 11. 2024 v částce 6,6 Kč, dne 20. 11. 2024 v částce 5,68 Kč, dne 22. 11. 2024 v částce 2,9 Kč, dne 18. 12. 2024 v částce 34 969,84 Kč, dne 14. 1. 2025 v částce 4 300 Kč a dne 4. 2. 2025 v částce 20 000 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 29. 7. 2025. Žalovaný má zaplatit celkem 35 030,72 Kč, a to za jistinu 16 600 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 330,35 Kč, smluvní úrok 17 770,37 Kč, poplatek za službu Presto 330 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 78 800 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 17. 2. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 1,016 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 25. 9. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 26. 8. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.

4. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 85,89 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 27. 8. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 17. 2. 2026.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 1 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, ověřený měsíční příjem 31 315 Kč.

6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.

7. Z přehledu identifikovaných příjmů sod zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovními výpisy, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 31 315 Kč, výpis však žádné konkrétní platby, od kterých byl ověřený čistý příjem odvozen neobsahoval.

8. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 16. 10. 2024 částku 2 100 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 800 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 1 600 Kč, dne 27. 10. 2024 částku 100 Kč, dne 26. 8. 2024 částku 8 000 Kč, dne 27. 8. 2024 částku 8 000 Kč, dne 12. 9. 2024 částku 8 000 Kč, dne 12. 9. 2024 částku 8 000 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 8 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 4 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 900 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 2 700 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 3 000 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 2 900 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 2 500 Kč, dne 26. 10. 2024 částku 400 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 900 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 900 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 500 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 5 000 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 5 000 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 4 500 Kč, dne 30. 3. 2025 částku 10 520 Kč, dne 30. 3. 2025 částku 6 000 Kč a dne 1. 4. 2025 částku 80 Kč. Celkem tak žalobkyně na uvedený účet zaslala částku ve výši 107 900 Kč.

9. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 27. 3. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného, dále bylo ze soudem vyžádaného výpisu z bankovního účtu za období 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a za období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025 zjištěno, že pod variabilním symbolem smlouvy 25116840 bylo na účet žalovaného připsáno celkem 109 820 Kč, přičemž výpis nezahrnoval platbu ze dne 1. 4. 2025 ve výši 80 Kč, dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil pod variabilní symbolem smlouvy minimálně částku ve výši 139 537,09 Kč, a to prostřednictvím plateb ze dne 27. 8. 2024 v částce 8 409,14 Kč, ze dne 28. 8. 2024 v částce 85,88 Kč, ze dne 9. 9. 2024 v částce 9 342,19 Kč, ze dne 12. 9. 2024 v částce 8 327,86 Kč, ze dne 13. 9. 2024 v částce 8 409,14 Kč, ze dne 14. 10. 2024 v částce 2 624,47 Kč, ze dne 15. 11. 2024 v částce 948,92 Kč, ze dne 20. 11. 2024 v částce 784,30 Kč, ze dne 22. 11. 2024 v částce 393,96 Kč, ze dne 18. 12. 2024 v částce 58 370,55 Kč, ze dne 14. 1. 2025 v částce 6 178,85 Kč a ze dne 4. 2. 2025 v částce 25 161,83 Kč.

10. Z upomínky ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 35 558,41 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 35 987,26 Kč do tří dnů, přičemž odeslání výzvy dne 5. 11. 2025 žalobkyně doložila potvrzením zprostředkovatele doručování.

12. Dále žalobkyně předložila údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a bankID výpis, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.

13. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, který neobsahoval žádné konkrétní informace. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

15. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 27. 4. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného celkem částku 107 900 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobkyni nezpochybnitelně zaplatit přinejmenším částku 139 537,09 Kč. Soud zde zdůrazňuje, že s ohledem na skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy, případně by soud takovou smlouvu shledal jako absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, je zcela irelevantní, jakým způsobem případně žalobkyně uhrazené částky započetla. V obou případech je nutné poskytnuté plnění žalovanému posuzovat jako bezdůvodné obohacení a nelze v takovém případě zohledňovat způsob, jakým žalobkyně tyto platby započetla (zda na úroky či poplatky apod.), přičemž žalobkyně v průběhu řízení ani nespecifikovala, jakým konkrétním způsobem platby započítávala, kdy uvedla toliko, že na jistinu byla zaplacena určitá částka, což soud považuje za jednání, kterým se žalobkyně pokouší obohatit nadmíru toho, co jí může po právu náležet. V projednávané věci by byla situace zcela rozdílná, pokud by soud vzal v potaz toliko tvrzené platby na jistinu, přičemž v daném případě by na straně žalovaného trvalo bezdůvodné obohacení v určité výši, zatímco v situaci, kdy soud vzal v potaz veškeré prokázané platby žalovaného ve prospěch žalobkyně bylo bezdůvodné obohacení již zcela vydáno, žalovaný na tomto dokonce uhradil o 31 637,09 Kč více než mu bylo poskytnuto. Pokud tak žalobkyní není tvrzeno, v jaké výši bylo na „smlouvu“ v celém jejím rozsahu plněno, není pak možné, žalobkyni případně něčeho přiznat a je na místě žalobu zamítnout v plném rozsahu.

17. Žalovaný uhradil žalobkyni více, než mu bylo poskytnuto. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného již bylo vydáno a žalobkyně tak nadále nemá právo na vrácení žádné částky. Soud s ohledem na uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl18. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci plný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.