33 C 48/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 182 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 182 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 26 517,98 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 053,98 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 31 182 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 16,3 % p.a. prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek. Žalovaný následně právní předchůdkyni uhradil částku 23 482,02 Kč, pročež zbývá na úhradu jistiny částka 26 517,98 Kč. Jelikož žalovaný následně porušil své povinnosti ze smlouvy vyplývající, právní předchůdkyně následně poskytnutý úvěr zesplatnila. Právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně následně na výzvu soudu žalobu doplnila podáním ze dne 12. 5. 2026, ve kterém uvedla, že právní předchůdkyně jako banka zkoumala majetkové poměry žalovaného, kdy právní předchůdkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a dalších finančních zdrojů, dále žalobkyně vylíčila, jakým matematickým vzorcem dospěla k závěru o schopnostech žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zároveň doplnila, že ze systému BRKI/NRKI právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný nebyl zásadně zatížen jinými závazky, kdy k jeho osobě v systému bylo evidováno 5 dalších finančních produktů s celkovou splátkou 1 567 Kč, dále měl žalovaný další závazky vůči právní předchůdkyni se splátkou ve výši 9 056,87 Kč. Žalobkyně taktéž uvedla, že žalovaný po uzavření smlouvy o úvěru uhradil právní předchůdkyni celkovou částku 61 417,81 Kč, která byla ve výši 23 482,02 Kč započtena na jistinu, ve výši 22 092,72 Kč na úrok, ve výši 15 726 Kč na poplatky a ve výši 117,07 Kč na sankce.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet expres půjčka soud zjistil, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal právní předchůdkyni poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 16,30 % p.a. ve formě měsíčních splátek po 1 201,87 Kč, zahrnující splátku úvěru ve výši 1 092,87 Kč a pojistné ve výši 109 Kč.

6. Z listiny označené jako expres core soud zjistil, že žalovaný k žádosti o uzavření smlouvy právní předchůdkyni sdělil, že je svobodný, vlastní byt/dům, je zaměstnaný u společnosti Mergon czech s.r.o. na pozici technik/řidič s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 738 Kč, celkový příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, počet vyživovaných osob 0, splátky mimo právní předchůdkyni 0 Kč a další nezbytné náklady 0 Kč.

7. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil po uzavření smlouvy o úvěru právní předchůdkyni částku 61 417,81 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, jaký byl pohyb transakcí na účtu žalovaného za období od 31. 7. 2024 do 31. 10. 2024.

9. Z upomínky ze dne 24. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalovaného upomenulo k úhradě nedoplatku na splátce úvěru, poplatků a pokut ve výši 2 004,60 Kč.

10. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že poplatek za odeslání každé upomínky činí 800 Kč a poplatek za zesplatnění částku 300 Kč.

11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 14. 4. 2025, zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení částky 29 881,40 Kč do 30. 4. 2025.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

13. Žalobkyně dále soudu předložila listinu označenou jako vysvětlení některých pojmů a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud nic podstatného pro věc nezjistil.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům.

15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla dne 11. 4. 2021 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.

20. Soud v této věci podotýká, že žalovaný nebyl povinen vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právní předchůdkyně posoudit její úvěruschopnost ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, kdy z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 OPR, mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

21. Soud zde dospěl k závěru, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného, a dále z dalších databází umožňující posouzení majetkových poměrů žalovaného. Takto získané informace měla žalobkyně hodnotit tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z doložených listinných důkazů však řádné zkoumání majetkových poměrů nevyplývá. Ve věci příjmové stránky žalovaného právní předchůdkyně ověřila na základě informací z bankovního účtu žalovaného příjem ve výši 32 738 Kč. Žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 31. 7. 2024 do 31. 10. 2024. Soudu zde není zřejmé, co přesně mělo být těmito výpisy prokázáno, kdy smlouva byla uzavřena již o tři roky dříve v dubnu 2021. O zkoumání majetkových poměrů k okamžiku uzavření smlouvy, tak nemůžou doložené výpisy ničeho prokázat. Soud zde pro úplnost dále doplňuje, že začernění některých položek značně snižuje důvěryhodnost takovýchto bankovních výpisů, kdy žalobkyně se tímto způsobem může pokoušet zakrývat příjmy či výdaje, které by mohly nasvědčovat o neřádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, např. další úvěry, výdaje na hazardní hry apod. Je tak zcela zásadní, aby žalobkyně případně dokládala úplné výpisy z bankovního účtu bez začernění některých plateb, aby mohl být vytvořen úplný přehled o finančních pohybech na účtu žalovaného.

22. Ohledně příjmů domácnosti ve výši 50 000 Kč, pak soud sděluje, že aby mohlo být z těchto vycházeno, je nutné, aby i příjmy ostatních členů domácnosti byly řádně objektivizovány. Zároveň nelze vycházet toliko z jejich příjmů, ale je nutné zohlednit i jejich výdaje, přičemž je taktéž nutné specifikovat, jaká má být role ostatních členů domácnosti ve vztahu ke splácení poskytovaného úvěru.

23. Ohledně výdajové stránky je pak zcela zásadní poukázat na skutečnost, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné závazky mimo právní předchůdkyni a uvedl nulovou výši výdajů. Což je však zcela zřejmou nepravdou, kdy je nemožné, aby žalovaný neměl vůbec žádné výdaje. Ohledně dalších finančních závazků pak žalovaný opět uvedl zcela zjevnou nepravdu, kdy z výpisu BRKI/NRKI a samotných výpočtů právní předchůdkyně vyplývá existence závazků žalovaného u 3. osob. Je pak otázkou, zda z civilního hlediska poskytovatel úvěru má uzavřít úvěrovou smlouvu, kdy žadatel uvádí zcela zjevné nepravdy. Žalobkyně pak v doplnění žaloby ohledně výdajů uvedla, že v rámci výpočtu vycházela z životních nákladů ve výši 8 602,55 Kč, přičemž však neuvedla, jakým způsobem k uvedené částce výdajů dospěla, jelikož tato z žádné předložené listiny nevyplývá. Ohledně délky doby, po kterou žalovaný úvěr řádně splácel, soud sděluje, že tato skutečnost nemůže sama o sobě svědčit o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jelikož za žalovaného mohla např. splátky hradit třetí osoba, případně si mohl žalovaný finanční prostředky obstarat z dalšího úvěru apod., kdy soudu je z jeho úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu již bylo vůči žalovanému vedeno několik řízení o zaplacení částek z titulu spotřebitelských úvěrů. Platební historie dále nijak nespecifikuje, kým a jakým způsobem byly splátky hrazeny. S ohledem na uvedené nemůže délka doby řádného splácení samostatně postačovat k závěru, že byla řádně ověřena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

24. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdkyně porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného, jeho tvrzení uvedená v žádosti řádně neprověřila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

25. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž žalovaný následně zaplatil částku 61 417,81 Kč. Žalovaný tak uhradil žalobkyni více, než mu bylo poskytnuto. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného již bylo vydáno a žalobkyně tak nadále nemá právo na vrácení žádné částky. Soud s ohledem na uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci úplný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.