33 C 68/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 97 153,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 978 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení -) částky 32 673 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 63 651 Kč od 28. 4. 2020 do 28. 2. 2022 a s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 32 673 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, -) částky 33 502 Kč, -) úroku ve výši 71,11 % p. a. z částky 53 346,08 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 136 879 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 15. 3. 2022 a doplněnou podáním ze dne 27. 6. 2022 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 63 651 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 33 502 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 7. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 99,53% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 6 337 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradila 6 splátek úvěru, a to dne 19. 8. 2019 částku ve výši 6 337 Kč, dne 19. 9. 2019 částku ve výši 6 337 Kč, dne 21. 10. 2019 částku ve výši 6 337 Kč, dne 21. 11. 2019 částku ve výši 6 337 Kč, dne 23. 12. 2019 částku ve výši 6 337 Kč a dne 23. 1. 2020 částku ve výši 6 337 Kč, tj. celkem 38 022 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 7 a 8. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 7 a 8. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3 smlouvy, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky číslo 7 splatné dne 20. 2. 2020. K datu 26. 4. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 62 253,42 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy náleží žalobci dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 28. 4. 2020 až do jejího úplného zaplacení.

2. Na základě uzavřené smlouvy tak dluží žalovaná žalobci částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 62 253,42 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 53 346,08 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 907,34 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6. 1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované, a to počínaje dnem 28. 4. 2020 do zaplacení, přičemž žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty k datu vyhotovení této žaloby, tj. 14. 3. 2022, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 33 502 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídají zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 53 346,08 Kč ode dne 28. 4. 2020 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,11%.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavila.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 69 000 Kč na dobu 18 měsíců, výše splátky činila 6 337 Kč měsíčně, splátky měly být hrazeny do každého 20. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 99,53 % jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celkem měla žalovaná zaplatit částku 114 066 Kč. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 2 smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle čl. 6 3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatným celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Podle čl. 6 4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 69 000 Kč byl žalované vyplacen na její účet dne 19. 7. 2019.

6. Z listiny oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy a připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 18 měsíčních splátek, včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2019, poslední splátka měla být zaplacena dne 20. 1. 2021.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr celkem 38 022 Kč.

8. Upomínkami ze dne 23. 3. 2020 a 20. 4. 2020 byla žalovaná upomenuta o úhradu dlužných splátek a upozorněna na možnost zesplatnění. Dopisem žalobce ze dne 26. 4. 2020 bylo žalované sděleno, že došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dopisem ze dne 22. 2. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva.

9. Ze sdělení České národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v červenci 2019 činila 8,6 %.

10. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobce vypracoval hodnocení klienta, kde je uveden příjem žalované v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 35 597 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum 3 410 Kč, ve výši 2 000 Kč na 1 dítě v domácnosti, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 1 000 Kč, splátky [právnická osoba] 5 792 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1 500 Kč, ostatní 500 Kč, celkem tedy výdaje 14 202 Kč, rezerva 1 000 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, forma bydlení – vlastní, vzdělání – maturita. Bylo zjištěno, že žalovaná není vedena v registru dlužníků SOLUS. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované, pracovní smlouvu žalované ze dne 1. 2. 2017 uzavřenou se zaměstnavatelem [právnická osoba], potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované ze dne xanon -112, a to ve výši od 35 597 Kč do 35 913 Kč, výplatní pásky žalované za květen 2019 ve výši 35 913 Kč a za červen 2020 ve výši 35 597 Kč, výpis z účtu žalované za období od 21. 5. 2019 do 20. 6. 2019, z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek činil minus 35 363,43 Kč, konečný zůstatek činil minus 38 684,09 Kč, byl sjednán debet 40 000 Kč.

11. Z obžaloby podané na žalovanou Okresním státním zastupitelstvím Brno pod sp. zn. ZT 325/ 2020 -112 bylo zjištěno, že žalovaná měla v období od 24. 4. 2018 do 19. 7. 2019 (tj. do uzavření smlouvy se žalobcem) uzavřít smlouvy o úvěru v dalších 18 případech s tím, že žádosti o poskytnutí úvěru dokládala nepravdivými údaji o svém tehdejším zaměstnavateli a nepravdivým potvrzením zaměstnavatele [právnická osoba], čímž měla spáchat zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu a přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Věc je u Okresního soudu Brno-venkov vedena pod sp. zn. 12 T 5/2022, hlavní líčení je nařízeno na 24. 8. 2022.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 69 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 99,53 % ročně, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 18 splátek po 6 337 Kč měsíčně, celkem měla uhradit 114 066 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě jednorázových smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaný neuhradí v den její splatnosti. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne 19. 7. 2019. Žalovaná se dostala do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl automaticky zesplatněn, což bylo žalované oznámeno dopisem žalobce ze dne 26. 4. 2020 po předchozích upomínkách. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval osobní a majetkové poměry žalované, zjistil příjem žalovaného v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 35 597 Kč měsíčně, výdaje žalované ve výši 14 202 Kč měsíčně. <i>13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Žalovaná v daném případě neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.

18. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

19. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalované z údajů uvedených žalovanou a z žalobcem zjištěných údajů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy představuje příjem z pracovního poměru ve výši 35 597 Kč, její výdaje byly uvedeny v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na vyživované dítě ve výši 2 000 Kč, na splátky jiných úvěrů 1 000 Kč + 5 792 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1 500 Kč a ostatních výdajů ve výši 500 Kč.

20. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalované jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Při posuzování osobních výdajů žalované vycházel žalobce z částky životního minima, aniž by od žalované zjišťoval, či požadoval upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. Pokud žalovaná uvedla výdaje na vyživované dítě ve výši 2 000 Kč, pak tyto jsou rovněž zjevně podhodnocené. Pokud žalovaná uvedla výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 1 000 Kč a ve výši 5 792 Kč na splátky dalších úvěrů poskytnutých žalobcem, pak ani v tomto případě žalobce netvrdil, že by tyto údaje jakkoli ověřoval. Pokud žalobce údaje uvedené žalovanou blíže neprověřil, pak úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. O schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nesvědčí ani předložený výpis z jejího účtu, z něhož je zjevné, že na účtu nebyl kladný zůstatek a také obžaloba podaná na žalovanou pod sp. zn. ZT 325/ 2020, z níž vyplývá, že žalovaná měla v období předcházejícím datu uzavření smlouvy se žalobcem uzavřít smlouvy o úvěru v dalších 18 případech. To, že žalovaná nebyla schopen úvěr splácet, potvrzuje i ta skutečnost, že uhradila řádně jen prvních 6 z celkově sjednaných 18 splátek úvěru.

21. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl ve prospěch žalované 69 000 Kč. Žalovaná tedy přijala tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na její straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná, která obdržela od žalobce částku 69 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat. Protože žalovaná již zaplatila částku 38 022 Kč, byla jí uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 978 Kč, a to s 10% zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

22. K povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla k okamžitému zaplacení vyzvána předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2022 Lhůta k plnění tak uplynula dnem 25. 2. 2022 a následující pracovní den, tj. 1. 3. 2022 se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo ve smyslu § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. K zaplacení dluhu stanovil soud lhůtu v trvání 3 dnů v souladu s § 160 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byla v řízení žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.