33 C 88/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 406 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 758 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 25 383 Kč od 26. 12. 2025 do 26. 3. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 25 383 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 383 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 4. 2. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 29 406 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi účastníky řízení, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. V žalobě uvedla, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž v souladu se smlouvou byla na účet žalované vyplacena dne 18. 12. 2024 částka 27 500 Kč. V částce 2 500 Kč byl úvěr započten na provizi zprostředkovatele. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala žalobkyni vrátit prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč, splatných vždy do každého 20 dne v měsíci, kdy splatnost první splátky byla stanovena na 20. 1. 2025, celkem žalovaná měla žalobkyni vrátit částku 46 000 Kč. Žalovaná však nesplácela dohodnuté měsíční splátky řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila, což bylo žalované sděleno oznámením ze dne 25. 12. 2025. Ke dni zesplatnění nebyla umořena částka 25 383 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila svá skutková tvrzení podáním ze dne 27. 4. 2026, kdy uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána prostřednictvím výplatních pásek žalované za dvě období předcházející uzavření smlouvy, dále žalobkyně provedla dotaz do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí a databáze registru CRIF, žalobkyně dále ověřila, že průměrný příjem u zaměstnavatele žalované dosahuje částky 26 843,50 Kč, ohledně výdajů žalobkyně zohlednila výši životního a existenčního minima, normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby, statistické údaje. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.

4. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva na základě, které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž na účet žalované bude vyplacena částka 27 500 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 27,28 % p.a. žalobkyni vrátit prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 20. 4. 2028. Smlouva byla podepsána identifikační platbou ve výši 1 Kč, jak doloženo potvrzením o platbě na č.l. 45.

6. Z přípisu žalobkyně na č.l. 46 soud zjistil, že žalobkyně po schválení žádosti žalované o úvěr žalovanou vyzvala k zaplacení identifikační platby ve výši 1 Kč.

7. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně předepsala žalované měsíční splátky po 1 150 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na 20. 1. 2025, poslední splátka měla být splatná dne 20. 4. 2028.

8. Z potvrzení o platbě (č.l. 40) soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 27 500 Kč.

9. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované, dále bylo potvrzeno přijetí poskytnuté částky na účet žalované.

10. Z bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaná po uzavření smlouvy zaplatila žalobkyni částku ve výši 10 852 Kč.

11. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil obecné údaje o žalobkyni a poskytnutém úvěru.

12. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že má příjem ve výši 31 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost, žalobkyně následně ověřila příjem ve výši 26 843,50 Kč, dále žalobkyně zjistila, že žalovaná má 1 vyživovací povinnost.

13. Z prohlášení rodiče soud zjistil, že matka žalované , jméno FO, prohlásila, že žalovaná je její dcerou a žalovaná jí přispívá na bydlení částku 1 500 Kč.

14. Z výplatního lístku soud zjistil, že na účet žalované byla od zaměstnavatele , Anonymizováno, zaslána za říjne mzda ve výši 27 037 Kč a za listopad mzda ve výši 34 544 Kč.

15. Z potvrzení o příchozích platbách soud zjistil, že na účet žalované byla dne 12. 9. 2024 připsána částka 22 307 Kč, dne 11. 10. 2024 připsána částka 23 486 Kč, dne 12. 11. 2024 připsána částka 27 037 Kč a dne 12. 12. 2024 částka 34 544 Kč od společnosti , Anonymizováno, .

16. Z čestného prohlášení žalované soud zjistil, že žalovaná měla prohlásit, že má výdaje ve výši 1 500 Kč, žádnou vyživovanou osobu a příjem ve výši 31 000 Kč, prohlášení není nikým podepsáno.

17. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 17. 12. 2024 nebyla na žalovanou vedena žádná exekuce.

18. Z výpisu REPI Report soud zjistil, že k žalované je ke dni 13. 12. 2024 evidován jeden spotřebitelský úvěr se splátkami ve výši 1 000 Kč a zbývající částkou ve výši 1 450 Kč.

19. Z upomínek ze dne 25. 10. 2025 a ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o zaplacení dlužných měsíčních splátek, žalobkyní byly doloženy i doklady o odeslání těchto upomínek.

20. Ze zesplatnění smlouvy ze dne 25. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytnutý úvěr co do částky 26 573 Kč zesplatnila, zesplatnění dále bylo učiněno jako předžalobní výzva, odeslání této listiny dne 25. 12. 2025 bylo doloženo poštovním podacím lístkem.

21. Dále žalobkyně k žalobě přiložila úvěrové podmínky, potvrzení o provedení platby na č.l. 41, záznamy o vložení dokumentů do systému žalobkyně, informace o pozemku, statistiky rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti, výši normativních nákladů na bydlení a životní minimum v roce 2024, ze kterých s ohledem na níže uvedený právní závěr soud nezjistil nic podstatného.

22. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr.

27. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně, když vyšla z údajů a dokladů od žalované, a zároveň tyto údaje dále ověřila v externích registrech (CEE, ISIR, REPI Report). Soud v dané věci však dospěl k závěru, že žalobkyně majetkové poměry žalované zkoumala v nedostatečné míře.

28. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci).

29. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že majetkové poměry žalované byly řádně zkoumány. Ohledně příjmové stránky žalobkyně doložila výplatní lístek a potvrzení o přijatých platbách na bankovní účet, přičemž žalobkyně z těchto tvrdila, že z těchto listin dovodila zjištěný příjem žalované ve výši 26 843,50 Kč. Soud v dané věci však zdůrazňuje, že žalobkyně neprokázala, že by tento příjem žalované byl dlouhodobý, kdy žalobkyně nedoložila žádnou listinu, která by svědčila o konkrétním obsahu pracovněprávního vztahu žalované se svým zaměstnavatelem, tj. především, zda se jedná o pracovní smlouvu na dobu neurčitou či nikoliv, případně zda v rámci tohoto vztahu neběží výpovědní doba apod. Soud zdůrazňuje, že tato tvrzení není možné nahradit prohlášením zprostředkovatele úvěru o tom, že je mu známo, že by žalovaná měla mít pracovní poměr na dobu neurčitou, přičemž se jedná o osobu, která má z uzavření spotřebitelské smlouvy značný prospěch, a proto nemůže být její samostatné prohlášení považováno za důvěryhodné. Žalobkyně tak alespoň částečně v širším rozsahu zkoumala příjmy žalované, totéž však nelze konstatovat o výdajové stránce žalované. Soud zde prvně zdůrazňuje, že je zcela nereálné, aby veškeré výdaje žalované byly tvořeny částkou 1 500 Kč na bydlení, a to i za situace, kdy žalovaná bydlí u rodičů. Nelze opomenout ani skutečnost, že žalovaná má nezletilé dítě, které v žádosti zamlčela. Za situace, kdy na žalované je výživou závislá další osoba je tak zcela nereálné, aby měla žalovaná tak zjevně nízké výdaje. Na uvedeném závěru nic nemění, ani pokud žalobkyně v dané věci započtla do výdajové stránky žalované normativní náklady na bydlení, životní minimum apod., přičemž podstatou zkoumání úvěruschopnosti má být zjištění skutečných příjmů a výdajů žadatele (žalované), dovozování jakýchkoliv závěru pouze na základě normativních částek je tak zcela v rozporu s podstatou úpravy obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru a nelze tak dospět k závěru, že majetkové poměry žalované byly žalobkyní řádně zkoumány, přičemž žalobkyně fakticky nezkoumala reálné výdaje žalované, ale toliko se spolehla na zcela nereálné a zjevně podhodnocené výdaje sdělené žalovanou a statistické modely a údaje.

30. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalované, respektive tyto chybně vyhodnotila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalované úvěr a uzavřela s ní předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

31. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru fakticky poskytnuta (vyplacena) částka 27 500 Kč, přičemž žalovaná následně zaplatila částku 10 852 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 16 648 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).

32. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 16 648 Kč soud určil žalované lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

34. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaná sice zaznamenala ve věci převážný úspěch a měla právo na náhradu části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).