34 C 1/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení jméno , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o zaplacení částky 38.066,74 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se ohledně úroku z prodlení ve výši 538,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 868,46 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.300 Kč za dobu od 23.2.2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 3.071,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 968,90 Kč, úrokem ve výši 820,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.371,49 Kč za dobu od 15.6.2018 do 22.2.2022, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.071,49 Kč za dobu od 23.2.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20.371,49 Kč za dobu od 15.6.2018 do zaplacení a částky 17.695,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 817,16 Kč, úrokem ve výši 528,74 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.695,25 Kč za dobu od 15.6.2018 do zaplacení a úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 17.695,25 Kč za dobu od 15.6.2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 20.371,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.507,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 820,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20.371,49 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 29 % ročně z částky 20.371,49 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a dále kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 17.695,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.685,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 528,74 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 17.695,25 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 17,35 % ročně z částky 17.695,25 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 2. 3. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 715 Kč Poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2018 Vedle zapůjčené jistiny byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 4.114 Kč, odpovídající zápůjční úrokové sazbě 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 5.606 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 10.138 Kč. Žalovaný poslední splátku uhradil dne 11. 7. 2017, žalovaný celkem uhradil částku 5.700 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2018. Žalobce dále tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 21. 10. 2016 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 25.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 18 měsíčních splátkách ve výši 2.365 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14. 4. 2018 Vedle zapůjčené jistiny byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 3.573 Kč, odpovídající zápůjční úrokové sazbě 17,35 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.375 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11.608 Kč. Žalovaný poslední splátku uhradil dne 7. 3. 2017, žalovaný celkem uhradil částku 11.765 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2018. Ve věci obou pohledávek bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 3. 2. 2022 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalovaného byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Konkrétně se mělo jednat o zákaznické karty ze dne 2. 3. 2017 a ze dne 21. 10. 2016, výplatní pásky žalovaného a výměr důchodu žalovaného. Žalovaný měl mít příjem ze státní podpory, žít s rodiči, nemít vyživovací povinnost a rovněž neměl mít jiný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku. Žalobce nedoplnil konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které by byly zjištěny před uzavřením smluv a z nichž by bylo při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeno. Žalobce výslovně uvedl, že kopiemi dokladů žalovaného nedisponuje žalobce ani jeho právní předchůdce. Podáním ze dne 18.3.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částek 538,90 Kč a 868,46 Kč. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu a v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 2. 3. 2017 měl být jejím předmětem úvěr v částce 23.000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit v 60 týdenních splátkách po 715 Kč (poslední splátka ve výši 673 Kč), celkem měl uhradit částku 42.858 Kč. Úrok měl přestavovat částku 4.114 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.606 Kč, částka za administrativní činnost a komfortní splácení 10.138 Kč a sazba RPSN 230,34 % Částku ve výši 23.000 Kč žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Dle tabulky umoření (přehledu plateb) žalovaný celkem uhradil částku 5.700 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný uvedl, že je vyučen, je rozvedený, jeho čistý měsíční příjem činí 8.775 Kč, jeho ostatní čisté příjmy činí 12.000 Kč, to však za situace, kdy zdroj příjmů má být pouze jeden. Odhadované měsíční náklady žalovaného pak měly dosahovat 3.500 Kč. Údaje uvedené v zákaznické kartě žalobce nijak nedoložil. Ze smlouvy uzavřené dne 21.10.2016 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným plyne, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným mělo dojít ke vzájemnému započtení pohledávky z předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného a že žalovaný vyslovil souhlas s tím, že mu po provedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této smlouvy vyplacen rozdíl ve výši 19.102 Kč mezi jistinou předmětného úvěru a refinancovaným zůstatkem předchozího úvěru. Dle tabulky umoření (přehledu plateb) měl žalovaný na údajný dluh uhradit 11.765 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný uvedl, že je vyučen, je rozvedený, jeho čistý měsíční příjem činí 8.775 Kč. Odhadované měsíční náklady žalovaného pak měly dosahovat 2.000 Kč a splátky 3.000 Kč. Údaje uvedené v zákaznické kartě žalobce nijak nedoložil. Žalovaný nikde v předložené smlouvě nepotvrdil, že by mu byla jakákoli částka v hotovosti při podpisu smlouvy skutečně poskytnuta. Tento závěr není možné vyvodit z použité formulace v budoucím čase. Pokud žalobce tvrdil, že předání a převzetí jistiny ve výši 25.000 Kč žalovanému proběhlo v hotovosti a žalovaný jej potvrdil podpisem na smlouvě, je toto jeho tvrzení v rozporu s obsahem smlouvy. Žalobci se tedy nepodařilo smlouvou prokázat, že došlo k předání jakýchkoli finančních prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 mělo být žalovanému oznámeno postoupení obou pohledávek na žalobce a žalovaný měl být vyzván k jejich úhradě. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. K oběma dopisům předložil žalobce doklady o odeslání, doklady o doručení žalobcem předloženy nebyly. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil ani u jednoho z předmětných spotřebitelských úvěrů. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalobcem jakkoli ověřoval. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. V případě úvěrové smlouvy ze dne 2. 3. 2017 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 23.000 Kč, na kterou dosud dle tabulky umoření uhradil 5.700 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 17.300 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalovanému, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalovanému dne 21. 2. 2022. Za situace, kdy se k jednání soudu dne 21. 3. 2022 nedostavil žalobce ani jeho zástupce a zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně doručení výzev. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o vyzvání žalovaného k úhradě dlužných částek prokázána, nese žalobce nepříznivé důsledky neunesení důkazního břemene ohledně těchto tvrzení. Jak bylo uvedeno výše, pokud soud vyšel u splatnosti částek z doručení žaloby žalovanému dne 21. 2. 2022, jejich splatnost nastala 22. 2. 2022 a od 23. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Pokud jde o úvěrovou smlouvu ze dne 21. 10. 2016, žalobce v řízení neprokázal své skutkové tvrzení uvedené v žalobě, že částka 25.000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což měl potvrdit podpisem ve smlouvě. Pokud se žalobce ani jeho zástupce k jednání soudu nedostavili, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně předání částky 25.000 Kč žalovanému. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o předání částky 25.000 Kč žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé důsledky neunesení důkazního břemene. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 17.300 Kč s úrokem z prodlení od 22. 2. 2022, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy částečné zastavení řízení zavinil žalobce. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 20 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 17.403,01 Kč), neúspěšný ohledně 80 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 70.603,94 Kč). Za této situace by žalovanému náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %. Jelikož však žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.