34 C 105/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem ve Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 24.923,- Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.822,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10.305,- Kč, úrok 2.003,- Kč, náklady 300,- Kč, smluvní pokutu 499,- Kč, smluvní pokutu 994,- Kč, úrok ve výši 27,57 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 27.1.2025 do 27.4.2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 28.4.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 27.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 21.127,- Kč, úrok 2.003,- Kč, náklady 300,- Kč, smluvní pokutu 499,- Kč, smluvní pokutu 994,- Kč, úrok ve výši 27,57 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 27.1.2025 do 27.4.2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 28.4.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21.127,- Kč za dobu od 27.1.2025 do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000,- Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet v částce 27.500,- Kč a v částce 2.500,- Kč jako provize zprostředkovatele. Žalovaný měl úvěr uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 1.234,- Kč. Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, žalobce proto úvěr oznámením ze dne 26.1.2025 zesplatnil.Podáním ze dne 19.5.2025 žalobce uvedl tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, vyžádal si výplatní pásky žalovaného za dva měsíce, z nichž vyplýval průměrný měsíční příjem žalovaného 31.208,- Kč. Při posouzení výdajů žalovaného vycházel žalobce z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Poskytnuté údaje žalobce ověřoval telefonicky, dále nahlížel do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí. Dle tvrzení žalobce byla smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím zprostředkovatele, kdy žalovaný zaslal žalobci verifikační platbu 1,- Kč. Žalobce zaslal žalovanému smlouvu emailem.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne 21.5.2025 se nedostavil. Žalobce a zástupce žalobce omluvili svoji neúčast při soudním jednání.Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce soudu k důkazu předložil formulář a úvěrovou smlouvu včetně úvěrových podmínek. Dle úvěrové smlouvy ze dne 10.8.2023 byla předmětem spotřebitelského úvěru částka 30.000,- Kč, kdy žalovanému byla vyplacena na účet částka 27.500,- Kč a částka 2.500,- Kč představovala provizi zprostředkovatele. Splátky byly sjednány ve výši 1.234,- Kč měsíčně, úrok z úvěru 27,57 % ročně a RPSN 40,30 %.Dle tabulky splátek měl žalovaný uhradit celkem 36 splátek po 1.234,- Kč, dle listiny označené jako bonita smlouvy žalovaný uhradil celkem 16.677,- Kč.Dle potvrzení o platbách uhradil žalovaný žalobci 11.8.2023 částku 1,- Kč, žalobce uhradil žalovanému dne 11.8.2023 částku 27.500,- Kč a , jméno FO, částku 2.500,- Kč. Emailem bez uvedení data mělo být žalovanému oznámeno schválení úvěru. Formulář standardních informací obsahuje shrnutí parametrů tvrzené úvěrové smlouvy.Dopisem ze dne 26.11.2024 a ze dne 25.12.2024 měl být žalovaný vyzván k úhradě splátky, čestné prohlášení o odeslání však neprokazuje doručení dopisů doručení žalovanému. Předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 26.1.2025 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 23.130,- Kč, částky 2.501,- Kč a částky 300,- Kč před podáním žaloby, podacím lístkem k zásilce je však prokázáno pouze odeslání zásilky a nikoliv její doručení žalovanému.Z tabulek životního minima a normativních nákladů na bydlení (č.l. 42, 51-54 spisu) nebyla učiněna žádná pro věc podstatná skutková zjištění, když výše životního minima či normativních nákladů na bydlení není pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného relevantní. Z tabulky výdajů spotřebitele (č.l. 34 spisu) a listiny označené jako závazky spotřebitele (č.l. 34 verte spisu) nebyla rovněž učiněna žádná podstatná skutková zjištění, jelikož žádná z těchto listin není žalovaným podepsána, tabulka označená jako záznam o vložení dokumentu do systému (č.l. 35 spisu) podpis listin žalovaným či jejich obsah nijak neprokazuje.Z tabulky označené jako posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá příjem žalovaného 31.208,- Kč měsíčně a výdaje v částce 7.600,- Kč měsíčně, z toho na bydlení 3.100,- Kč měsíčně. Uvedená listina není podepsána žalovaným. Dále jsou uvedeny částky životního minima a normativní náklady na bydlení. Dle elektronického výpisu z katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, uveden , jméno FO, , který je dle prohlášení ze dne 10.8.2023 bratrem žalovaného, jemuž žalovaný přispívá na bydlení částkou 3.100,- Kč měsíčně. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, . Dle výplatních pásek žalovaného činil měsíční příjem žalovaného v červnu 2023 částku 31.838,- Kč a květnu 2023 částku 30.579,- Kč. Dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo vůči žalovanému ke dni 10.8.2023 vedeno insolvenční řízení. Z občanského průkazu žalovaného nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.Jako nadbytečné soud neprovedl žalobcem navržené důkazy dotazem na , jméno FO, k prokázání uzavření smlouvy a dotazem na banku žalovaného k prokázání poskytnutí částky 27.500,- Kč žalovanému, když uvedená tvrzení jsou prokázána ostatními listinnými důkazy.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z výplatních pásek a dále z životního minima a normativních nákladů na bydlení. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, dále paušálních nedoložených nákladů žalovaného, kdy výdaje žalovaného nejsou ve nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu postupu, ve kterém je vycházeno namísto reálných výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků. Rozhodné není ani to, zda a po jakou dobu žalovaný úvěr splácel, když povinností žalobce je prověřit úvěruschopnost žalovaného ještě před poskytnutím úvěru.Soud doplňuje k případné možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, že lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 27.500,- Kč. Ze splátkového kalendáře a rovněž potvrzení o platbě vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno žalovaným 16.677,- Kč a 1,- Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.822,- Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Pokud jde o závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, týkalo se toto rozhodnutí právního režimu dle předchozí právní úpravy, tedy zákona č. 145/2010 Sb. a nikoliv právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z odůvodnění uvedeného usnesení výslovně vyplývá, že na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nedopadá a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, se uplatní pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i nadále.Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce (60 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 16.518,65 Kč) převyšuje jeho procesní úspěch (40 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 10.822,- Kč). S ohledem na uvedené by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (výrok III.).Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.