34 C 114/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem se sídlem adresa žalobkyně , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem v  obec , ulice a číslo , žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození , trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 39.636,99 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.809 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.809 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 17.827,99 Kč s úrokem ve výši 3.734,91 Kč, úrokem z prodlení ve výši 689,84 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 37.687,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.636,99 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.827,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 39.636,99 Kč s úrokem ve výši 3.734,91 Kč, úrokem z prodlení ve výši 689,84 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 37.687,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.636,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky žalobce, přičemž fyzický podpis smlouvy byl nahrazen SMS kódem. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2,13 % měsíčně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 23.191 Kč. Dluh žalovaného byl zesplatněn dne [datum], když žalovaný porušil povinnost úvěr řádně a včas splácet. Dluh ve výši 39.636,99 Kč je složen z jistiny ve výši 37.687,99 Kč, poplatků ve výši 19 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1.500 Kč.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu uvedl tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce nejprve obsáhle rozebral právní úpravu a judikaturu, včetně uvedení vlastních názorů, jakým konkrétním způsobem má být dle žalobce úvěruschopnost před uzavřením smlouvy posuzována. Dle názoru žalobce lze vycházet z žalobcem vytvořeného statistického modelu, při kterém jsou využívány bankovní a nebankovní registry a dále údaje od klientů porovnávány s částkami životního minima dospělého člena domácnosti a rovněž s měsíčními náklady domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. V případě žalovaného se jedná o čistý měsíční příjem ve výši 15.639 Kč a životní minimum člena domácnosti 3.410 Kč, při zohlednění jednoho vyživovaného dítěte. Odbornost posouzení žalobce dovozuje z využití„ sofistikovaného scoringového modelu“. Dále žalobce doplnil argumentaci ohledně uzavření smlouvy. Dle tvrzení žalobce byla smlouva uzavřena prostřednictvím webového rozhraní a jako taková je opatřena elektronickým podpisem. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu kdykoliv zrušit nebo částečně změnit, jakékoliv nejasnosti může konzultovat s pracovníky žalobce. Žalobce podrobně popsal jednotlivé SMS zprávy zasílané žalovanému a navrhl, aby soud učinil dotaz na poskytovatele elektronických komunikací ohledně IP adresy a uživatele předmětného telefonního čísla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne [datum] se nedostavil.

4. Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

5. Žalobce soudu k důkazu předložil formulář, který má obsahovat úvěrovou smlouvu, a dále všeobecné obchodní podmínky. Předložená smlouva ale neprokazuje, že by ji žalovaný uzavřel. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace (webového rozhraní), z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Dále předložil žalobce k důkazu tabulku, nazvanou„ Dohledání informací o činnosti klienta.“, která však uzavření konkrétní smlouvy uvedeného znění s žalovaným nikterak neprokazuje. Předložené listinné důkazy neprokazují žádnou spojitost mezi SMS kódem, kterým měla být smlouva ze stany žalovaného údajně uzavřena, a osobou žalovaného, jeho vůlí smlouvu uzavřít, seznámení se s jejím obsahem a jejím následným uzavřením. Pouhé uvedení osobních údajů žalovaného ve smlouvě nelze považovat za dostačující pro závěr, že žalovaný smlouvu skutečně uzavřela. Totožný závěr soud přijal ohledně kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.

6. Z výpisu z účtu ve spojení se sdělením banky (potvrzení o platbě) ohledně majitele účtu a tabulky označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že na účet žalovaného byla dne [datum] žalobcem poukázána částka 45.000 Kč. Ze samotného zaslání částky nicméně nelze učinit závěr, že by smlouva byla žalovaným uzavřena, natož o podmínkách, za nichž by se tak stalo.

7. Dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 41.988,37 Kč, doklad o odeslání prokazuje odeslání dopisu, nikoliv jeho doručení žalovanému. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce prostřednictvím právního zástupce žalovaného k úhradě částky 42.371,92 Kč před podáním žaloby, podacím archem k zásilce je však prokázáno pouze odeslání zásilky a nikoliv její doručení žalovanému.

8. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy předložil žalobce listinu označenou jako úvěrová karta, ve které je uveden příjem žalovaného 15.500 Kč, odpovídající částce uvedené na výpisu z účtu žalovaného. Ohledně nákladů jsou uvedeny stávající splátky jiným společnostem ve výši 4.693 Kč měsíčně a splátky žalobci 600 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného jsou určeny dle částek životního minima ve výši 3.140 Kč v případě žalovaného a 2.140 Kč v případě vyživovaného dítěte. Konkrétní náklady a běžné výdaje žalovaného (například spojené s bydlením apod.) uvedeny nejsou. Dále žalobce předložil listinu označenou jako úvěrová zpráva, která však ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného neobsahuje žádné relevantní informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

9. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.

18. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce zjevně neposuzoval konkrétní výdajovou stránku žalovaného ve vztahu ke zjištění alespoň běžných pravidelných výdajů žalovaného, jako jsou náklady na bydlení, energie či běžnou spotřebu. Údaje v zákaznické kartě poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného, když je vycházeno pouze ze statistických částek životního minima. Pokud žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel namísto skutečných údajů ohledně příjmové, výdajové a majetkové situace žalovaného z částky životního minima či statistických údajů, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a pouze formální (v tomto směru srov. totožně závěry rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2021, sp. zn. 27 Co 12/2020). V tomto směru je nerozhodné, že takové údaje žalobce zpracovává ve vlastním informačním systému a výstupy z tohoto systému nazývá např. statistickým modelem. Uvedený postup představuje faktickou rezignaci na zjišťování reálných příjmových a výdajových poměrů žalovaného za účelem posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy.

19. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

20. S ohledem na závěr o neplatnosti případné úvěrové smlouvy nebyl jako nadbytečný proveden důkaz vyžádáním IP adresy a telefonního čísla žalovaného, stejně tak by bylo případně nadbytečné žalobce vyzývat k označení dalších důkazů k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. I v případě, že by uzavření smlouvy prokázáno bylo, na smlouvu je třeba hledět jako na neplatnou ze shora uvedených důvodů.

21. Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 45.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 23.191 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 21.809 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalovanému, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalovanému dne [datum], když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí. Za situace, kdy zástupce žalobce při jednání soudu výslovně uvedl, že důkazy o doručení výzev žalovanému žalobce nedisponuje, nebylo třeba jej v tomto směru opětovně vyzývat. Jak bylo uvedeno výše, soud vyšel u splatnosti částky z doručení žaloby žalovanému dne [datum], její splatnost nastala [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. Odkazoval-li zástupce žalobce při jednání soudu na„ fikci doručení odeslaných zásilek“ dle ustanovení § 573 občanského zákoníku, toto ustanovení nezakládá fikci doručení odeslané zásilky (srov. znění ustanovení § 573 občanského zákoníku:„ Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“), ale domněnku doby dojití u zásilky došlé.

22. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 21.809 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 43 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 21.917,44 Kč), neúspěšný ohledně 57 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 29.100,37 Kč). Právo na náhradu nákladů řízení by tak v rozsahu 14 % náleželo žalovanému, kterému však náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.