34 C 115/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v obec, ulice a číslo, zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátem v obec, ulice a číslo, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení částky 11.650 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11.650 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.650 Kč za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši 1.222,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 11.650 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.650 Kč za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši 1.222,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný předal žalobci dne datum žádost o založení běžného účtu. Dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu, a to na základě žádosti žalovaného ze dne datum. Úvěrový limit byl sjednán v částce 10.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně a od datum byla změněna na 18,9 % ročně. Dlužné poplatky činí 1.650 Kč a jsou tvořeny poplatkem za výzvu ze dne datum ve výši 150 Kč a poplatky za výzvy k zaplacení ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum ve výši 500 Kč za každou výzvu. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení ke dni datum, k zesplatnění úvěru došlo ke dni datum v částce číslo, kterou tvořila jistina ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 944,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 41,88 Kč a poplatky ve výši 1.650 Kč. Ke dni datum dlužil žalovaný celkem částku 13.053,13 Kč, skládající se z jistiny 10.000 Kč, úroku ve výši 1.222,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 180,21 Kč a poplatků 1.650 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Podáním ze dne datum žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 34 C 115/2022-63, doplnil následující skutková tvrzení. Žalovaný čerpal úvěr průběžně platbami u obchodníků a výběry z bankomatů. Naposledy svůj dluh vyrovnal ke dni datum. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami na úrok splatnými dne datum, datum, datum, datum a datum. Dále žalobce v tabulce uvedl čerpání a splácení úvěru v období od datum do datum, souhrn uhrazených plateb představuje 23.016,12 Kč a souhrn čerpání úvěru 28.269,73 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že úvěr byl schválen ve„ standardním procesu s doložením příjmu“. Vnitřním systémem žalobce bylo vyhodnoceno, že„ u žalovaného je dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 500 (5 % z limitu) Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl zjišťován výpisem z účtu žalovaného, který je veden u žalobce“. V případech, kdy je žalobce schopen určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v žádosti o úvěr, nevyžaduje k posouzení potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem. Žalobce je pravidelně kontrolován ČNB, což samo o sobě zajišťuje vysoký standard v této oblasti. Úvěr byl žalovanému schválen na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžnému účtu, ze kterého byl stanoven příjem žalovaného 16.153 Kč a výdaje 7.500 Kč, které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění a na základě informací z bankovního registru klientských informací. Z uvedených částek byla určena platební kapacita žalovaného 8.653 Kč. Ohledně doručování výzev a oznámení o zesplatnění žalobce uvedl, že výzvy ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum byly odeslány žalovanému obyčejnou poštou, výzva ze dne datum doporučeně s dodejkou a oznámení o zesplatnění doporučeně s dodejkou. Podáním ze dne datum žalobce omluvil neúčast zástupce žalobce a žalobce při jednání soudu dne datum a doplnil, že případná výše bezdůvodného obohacení činí 9.226,09 Kč, když ke dni datum byl dluh žalovaného naposledy zcela splacen, do dne datum žalovaný vyčerpal na úvěru částku 22.169,73 Kč a uhradil 13.943,64 Kč, což má vyplývat z historie úvěrového účtu. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalovaný dle obsahu žádosti (č.l. 24 spisu) požádal žalobce o založení účtu. Z žádosti o poskytnutí úvěru (č.l. 17-18 spisu) ve spojení se smlouvou o úvěru (č.l. 18 verte – 23 spisu), podmínkami (č.l. 25-27 spisu, elektronicky příjmení) a sazebníkem poplatků (elektronicky příjmení) vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byla kontokorent s limitem 10.000 Kč s možností opakovaného čerpání, počínaje datum. Úroková sazba činila 17,9 % ročně, RPSN 29,79 %. Poplatek za upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč. Dle výpisu z účtu (č.l. 29 spisu) byl ke dni datum na účtu žalovaného evidován nesplacený zůstatek úvěru v částce 10.000 Kč. Nedatovanými dopisy (č.l. 30 – 31 spisu) měl být žalovaný vyzván žalobcem k úhradě částek 307,98 Kč, 808,19 Kč a 1.476,19 Kč. Dopisem ze dne datum (č.l. 32 spisu) měl být žalovaný vyzván k dodržení podmínek sjednaného kontokorentu. Dopisem ze dne datum (č.l. 33 spisu) mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce 12.644,41 Kč. Ve vztahu k uvedeným dopisům žalobce nepředložil ani neoznačil důkaz k prokázání doručení žalovanému. Dopisem ze dne datum doručeným žalovanému dne datum (č.l. 33 verte – 34 spisu) byl žalovaný vyzván k úhradě částky 2.147,52 Kč. Dopisem ze dne datum (č.l. 35-36 spisu) vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 13.053,13 Kč, zásilka byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne datum, doručení výzvy žalovanému žalobcem doloženo nebylo. Žalobce dále k důkazu předložil tabulky (č.l. 37-44, číslo, číslo spisu), ze kterých však nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Uvedené tabulky, vyhotovené patrně samotným žalobcem, nemají žádnou důkazní hodnotu, jelikož z nich není zřejmé, na základě čeho byly jednotlivé údaje v tabulkách uvedeny a jakou konkrétní vazbu mají na úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným. V tabulce jsou uváděny různé žalobcem používané zkratky. Předmětné tabulky nemají charakter a náležitosti standardního výpisu z účtu, byť je žalobce sám takto v podstatě označuje (historie úvěrového účtu). Z žalobcem předložených tabulek (č.l. 71-73, číslo) má dále dle tvrzení žalobce vyplývat způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru. Z uvedených listin však vyplývají pouze informace o údajném závazku žalovaného ve výši 246.324 Kč s měsíční splátkou 4.693 Kč a dále blíže neupřesněné kontokorenty žalovaného či žádosti o ně. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2022, č.j. 27 Co 222/2020-144). Žalobce i přes výslovnou výzvu soudu neuvedl konkrétní skutková tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalovaného, jejich zjištění a konkrétní prověření žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy. Pokud žalobce uváděl, že je schopen určit výši příjmů a výdajů na základě„ odborné kontroly finančních toků na běžném účtu a čestného prohlášení klienta v žádosti o spotřebitelský úvěr“ zcela absentují konkrétní tvrzení ohledně těchto příjmů a výdajů, stejně tak jako doložení uvedených výpisů z účtu (či jiných důkazů v tomto směru), ze kterých žalobce údajně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Žalobcem uváděný příjem žalovaného 16.153 Kč není jakkoliv prokázán. Žalobce navíc v případě výdajů žalovaného vycházel dle skutkových tvrzení nikoliv z posouzení konkrétních obvyklých výdajů žalovaného, ale z nedoložených informací ze žádosti o úvěr a dále z výpočtů dle částek životního minima a dalších výdajů, aniž by tyto byly blíže ve skutkových tvrzeních žalobce specifikovány či důkazně doloženy. Žalobce zjevně neověřoval měsíční výdaje žalovaného na bydlení, energie, běžnou spotřebu apod. spokojil se pouze s nepodloženým údajem 7.500 Kč, který si sám vytvořil ve vlastním modelu. V tomto směru je nerozhodné, že takové údaje případně žalobce zpracovává ve vlastním informačním systému a výstupy z tohoto systému nazývá např. statistickým modelem, rizikovostí klienta či jiným obdobným termínem. Uvedený postup představuje faktickou rezignaci na zjišťování reálných příjmových a výdajových poměrů žalovaného za účelem posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, a to při zohlednění dosud žalovaným provedených plateb, kdy takto je třeba zohlednit veškerá čerpání a platby. Usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 34 C 115/2022-63, soud v bodu I. 1) žalobce výslovně vyzval, aby doplnil skutková tvrzení ohledně konkrétního čerpání úvěru žalovaným a konkrétních provedených plateb. Žalobce však v tabulce v rámci podání ze dne datum uvedl čerpání pouze za období od datum do datum s tím, že žalovaný„ naposledy svůj dluh vůči žalobci vyrovnal dne datum“. Uvedené skutkové tvrzení je však zcela nedostatečné, když úvěrová smlouva byla uzavřena již dne datum a je z tvrzení žalobce zjevné, že žalovaný čerpal finanční částky a prováděl platby již před datum. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nemohly být případné platby žalovaného započítávány mimo jistinu na žádné další nároky, jako jsou například úroky či poplatky. K jednání soudu dne datum se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně konkrétních a úplných čerpání finančních částek žalovaným a veškerých žalovaným provedených plateb tak, aby mohla být zjištěna aktuální výše dlužné jistiny. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru v řízení neunesl, nese negativní důsledky spočívající v neúspěchu ve věci samé. Soud sám nemůže v řízení nahrazovat povinnost žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti tím, že by se je snažil vyčíst či jinak zjistit z předložených listin a sám dovozoval, jaké konkrétní částky mohly být případně čerpány a jaké případně snad uhrazeny. Takovým postupem by nepřípustně nahrazoval nedostatečná skutková tvrzení žalobce vlastními úvahami a takové tvrzení sám domýšlel. Nebylo tudíž možné žalobci vyhovět ani v požadavku na případné přiznání bezdůvodného obohacení v částce 9.226,09 Kč (správně se má jednat o vrácení neuhrazené jistiny, nikoliv o bezdůvodné obohacení), jak navrhoval podáním ze dne datum. Soud proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně základních skutečností představujících celkové čerpání finančních částek a provedených plateb zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a je tak povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu nebo exekuce.