34 C 115/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 11.650 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11.650 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.650 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 1.222,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 11.650 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.650 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 1.222,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný předal žalobci dne [datum] žádost o založení běžného účtu. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu, a to na základě žádosti žalovaného ze dne [datum]. Úvěrový limit byl sjednán v částce 10.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně a od [datum] byla změněna na 18,9 % ročně. Dlužné poplatky činí 1.650 Kč a jsou tvořeny poplatkem za výzvu ze dne [datum] ve výši 150 Kč a poplatky za výzvy k zaplacení ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] ve výši 500 Kč za každou výzvu. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení ke dni [datum], k zesplatnění úvěru došlo ke dni [datum] v částce [číslo], kterou tvořila jistina ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 944,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 41,88 Kč a poplatky ve výši 1.650 Kč. Ke dni [datum] dlužil žalovaný celkem částku 13.053,13 Kč, skládající se z jistiny 10.000 Kč, úroku ve výši 1.222,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 180,21 Kč a poplatků 1.650 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 34 C 115/2022-63, doplnil následující skutková tvrzení. Žalovaný čerpal úvěr průběžně platbami u obchodníků a výběry z bankomatů. Naposledy svůj dluh vyrovnal ke dni [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami na úrok splatnými dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále žalobce v tabulce uvedl čerpání a splácení úvěru v období od [datum] do [datum], souhrn uhrazených plateb představuje 23.016,12 Kč a souhrn čerpání úvěru 28.269,73 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že úvěr byl schválen ve„ standardním procesu s doložením příjmu“. Vnitřním systémem žalobce bylo vyhodnoceno, že„ u žalovaného je dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 500 (5 % z limitu) Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl zjišťován výpisem z účtu žalovaného, který je veden u žalobce“. V případech, kdy je žalobce schopen určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v žádosti o úvěr, nevyžaduje k posouzení potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem. Žalobce je pravidelně kontrolován ČNB, což samo o sobě zajišťuje vysoký standard v této oblasti. Úvěr byl žalovanému schválen na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžnému účtu, ze kterého byl stanoven příjem žalovaného 16.153 Kč a výdaje 7.500 Kč, které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění a na základě informací z bankovního registru klientských informací. Z uvedených částek byla určena platební kapacita žalovaného 8.653 Kč. Ohledně doručování výzev a oznámení o zesplatnění žalobce uvedl, že výzvy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] byly odeslány žalovanému obyčejnou poštou, výzva ze dne [datum] doporučeně s dodejkou a oznámení o zesplatnění doporučeně s dodejkou. Podáním ze dne [datum] žalobce omluvil neúčast zástupce žalobce a žalobce při jednání soudu dne [datum] a doplnil, že případná výše bezdůvodného obohacení činí 9.226,09 Kč, když ke dni [datum] byl dluh žalovaného naposledy zcela splacen, do dne [datum] žalovaný vyčerpal na úvěru částku 22.169,73 Kč a uhradil 13.943,64 Kč, což má vyplývat z historie úvěrového účtu. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalovaný dle obsahu žádosti (č.l. 24 spisu) požádal žalobce o založení účtu. Z žádosti o poskytnutí úvěru (č.l. 17-18 spisu) ve spojení se smlouvou o úvěru (č.l. 18 verte – 23 spisu), podmínkami (č.l. 25-27 spisu, elektronicky [příjmení]) a sazebníkem poplatků (elektronicky [příjmení]) vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byla kontokorent s limitem 10.000 Kč s možností opakovaného čerpání, počínaje [datum]. Úroková sazba činila 17,9 % ročně, RPSN 29,79 %. Poplatek za upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč. Dle výpisu z účtu (č.l. 29 spisu) byl ke dni [datum] na účtu žalovaného evidován nesplacený zůstatek úvěru v částce 10.000 Kč. Nedatovanými dopisy (č.l. 30 – 31 spisu) měl být žalovaný vyzván žalobcem k úhradě částek 307,98 Kč, 808,19 Kč a 1.476,19 Kč. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 32 spisu) měl být žalovaný vyzván k dodržení podmínek sjednaného kontokorentu. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 33 spisu) mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce 12.644,41 Kč. Ve vztahu k uvedeným dopisům žalobce nepředložil ani neoznačil důkaz k prokázání doručení žalovanému. Dopisem ze dne [datum] doručeným žalovanému dne [datum] (č.l. 33 verte – 34 spisu) byl žalovaný vyzván k úhradě částky 2.147,52 Kč. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 35-36 spisu) vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 13.053,13 Kč, zásilka byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne [datum], doručení výzvy žalovanému žalobcem doloženo nebylo. Žalobce dále k důkazu předložil tabulky (č.l. 37-44, [číslo], [číslo] spisu), ze kterých však nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Uvedené tabulky, vyhotovené patrně samotným žalobcem, nemají žádnou důkazní hodnotu, jelikož z nich není zřejmé, na základě čeho byly jednotlivé údaje v tabulkách uvedeny a jakou konkrétní vazbu mají na úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným. V tabulce jsou uváděny různé žalobcem používané zkratky. Předmětné tabulky nemají charakter a náležitosti standardního výpisu z účtu, byť je žalobce sám takto v podstatě označuje (historie úvěrového účtu). Z žalobcem předložených tabulek (č.l. 71-73, [číslo]) má dále dle tvrzení žalobce vyplývat způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru. Z uvedených listin však vyplývají pouze informace o údajném závazku žalovaného ve výši 246.324 Kč s měsíční splátkou 4.693 Kč a dále blíže neupřesněné kontokorenty žalovaného či žádosti o ně. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2022, č.j. 27 Co 222/2020-144). Žalobce i přes výslovnou výzvu soudu neuvedl konkrétní skutková tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalovaného, jejich zjištění a konkrétní prověření žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy. Pokud žalobce uváděl, že je schopen určit výši příjmů a výdajů na základě„ odborné kontroly finančních toků na běžném účtu a čestného prohlášení klienta v žádosti o spotřebitelský úvěr“ zcela absentují konkrétní tvrzení ohledně těchto příjmů a výdajů, stejně tak jako doložení uvedených výpisů z účtu (či jiných důkazů v tomto směru), ze kterých žalobce údajně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Žalobcem uváděný příjem žalovaného 16.153 Kč není jakkoliv prokázán. Žalobce navíc v případě výdajů žalovaného vycházel dle skutkových tvrzení nikoliv z posouzení konkrétních obvyklých výdajů žalovaného, ale z nedoložených informací ze žádosti o úvěr a dále z výpočtů dle částek životního minima a dalších výdajů, aniž by tyto byly blíže ve skutkových tvrzeních žalobce specifikovány či důkazně doloženy. Žalobce zjevně neověřoval měsíční výdaje žalovaného na bydlení, energie, běžnou spotřebu apod. spokojil se pouze s nepodloženým údajem 7.500 Kč, který si sám vytvořil ve vlastním modelu. V tomto směru je nerozhodné, že takové údaje případně žalobce zpracovává ve vlastním informačním systému a výstupy z tohoto systému nazývá např. statistickým modelem, rizikovostí klienta či jiným obdobným termínem. Uvedený postup představuje faktickou rezignaci na zjišťování reálných příjmových a výdajových poměrů žalovaného za účelem posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, a to při zohlednění dosud žalovaným provedených plateb, kdy takto je třeba zohlednit veškerá čerpání a platby. Usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 34 C 115/2022-63, soud v bodu I. 1) žalobce výslovně vyzval, aby doplnil skutková tvrzení ohledně konkrétního čerpání úvěru žalovaným a konkrétních provedených plateb. Žalobce však v tabulce v rámci podání ze dne [datum] uvedl čerpání pouze za období od [datum] do [datum] s tím, že žalovaný„ naposledy svůj dluh vůči žalobci vyrovnal dne [datum]“. Uvedené skutkové tvrzení je však zcela nedostatečné, když úvěrová smlouva byla uzavřena již dne [datum] a je z tvrzení žalobce zjevné, že žalovaný čerpal finanční částky a prováděl platby již před [datum]. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nemohly být případné platby žalovaného započítávány mimo jistinu na žádné další nároky, jako jsou například úroky či poplatky. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně konkrétních a úplných čerpání finančních částek žalovaným a veškerých žalovaným provedených plateb tak, aby mohla být zjištěna aktuální výše dlužné jistiny. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru v řízení neunesl, nese negativní důsledky spočívající v neúspěchu ve věci samé. Soud sám nemůže v řízení nahrazovat povinnost žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti tím, že by se je snažil vyčíst či jinak zjistit z předložených listin a sám dovozoval, jaké konkrétní částky mohly být případně čerpány a jaké případně snad uhrazeny. Takovým postupem by nepřípustně nahrazoval nedostatečná skutková tvrzení žalobce vlastními úvahami a takové tvrzení sám domýšlel. Nebylo tudíž možné žalobci vyhovět ani v požadavku na případné přiznání bezdůvodného obohacení v částce 9.226,09 Kč (správně se má jednat o vrácení neuhrazené jistiny, nikoliv o bezdůvodné obohacení), jak navrhoval podáním ze dne [datum]. Soud proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně základních skutečností představujících celkové čerpání finančních částek a provedených plateb zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a je tak povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.