34 C 121/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v obec, ulice a číslo, zastoupeného anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem v obec, ulice a číslo, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení částky 6.635,08 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 29. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1.635,08 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.053,52 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec. Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.635,08 Kč s úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč od 29.8.2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce 5.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 1.635,09 Kč ve lhůtě 28 měsíců. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 4.2.2020 na právnická osoba anonymizováno, dne 5.3.2020 na společnost právnická osoba a dne 6.10.2020 na žalobce. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru, formulář informací a úvěrové podmínky. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl as textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena právním předchůdcem žalobce na právnická osoba anonymizováno, dále z této společnosti na společnost právnická osoba a poté na žalobce. Dopisem ze dne 12.11.2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 7.248,97 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy, dopisem ze dne 12.11.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Dle potvrzení platební brány anonymizována dvě slova byla na účet č. bankovní účet zaslána právním předchůdcem žalobce dne 31.7.2019 částka 5.000 Kč, dle sdělení banky se jedná o účet žalovaného. Zástupce žalobce při jednání soudu dne 26.5.2021 na výzvu soudu k označení důkazu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy uvedl, že takovým důkazem nedisponuje a navrhl, aby soud posoudil částku 5.000 Kč jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 5.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z potvrzení o platbě, že na účet žalovaného byla zaslána částka 5.000 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s ustanovením § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 5.000 Kč. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 78 % předmětu řízení, neúspěšný ohledně 22 % předmětu řízení (při vyčíslení jistiny a úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu). Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Za účast zástupce žalobce při jednání soudu dne 26.5.2021 náleží dle § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 1.500 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 3.667 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 56 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 2.053,52 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu či exekuce.