34 C 121/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 6.635,08 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 29. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1.635,08 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.053,52 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].</b> Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.635,08 Kč s úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč od 29.8.2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce 5.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 1.635,09 Kč ve lhůtě 28 měsíců. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 4.2.2020 na [právnická osoba] [anonymizováno], dne 5.3.2020 na společnost [právnická osoba] a dne 6.10.2020 na žalobce. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru, formulář informací a úvěrové podmínky. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl as textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena právním předchůdcem žalobce na [právnická osoba] [anonymizováno], dále z této společnosti na společnost [právnická osoba] a poté na žalobce. Dopisem ze dne 12.11.2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 7.248,97 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy, dopisem ze dne 12.11.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Dle potvrzení platební brány [anonymizována dvě slova] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána právním předchůdcem žalobce dne 31.7.2019 částka 5.000 Kč, dle sdělení banky se jedná o účet žalovaného. Zástupce žalobce při jednání soudu dne 26.5.2021 na výzvu soudu k označení důkazu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy uvedl, že takovým důkazem nedisponuje a navrhl, aby soud posoudil částku 5.000 Kč jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 5.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z potvrzení o platbě, že na účet žalovaného byla zaslána částka 5.000 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s ustanovením § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 5.000 Kč. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 78 % předmětu řízení, neúspěšný ohledně 22 % předmětu řízení (při vyčíslení jistiny a úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu). Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Za účast zástupce žalobce při jednání soudu dne 26.5.2021 náleží dle § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 1.500 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 3.667 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 56 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 2.053,52 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.