34 C 126/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátkou v  obec , ulice a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 66.618,14 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27.902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 434,07 Kč za dobu od 6.1.2021 do 18.3.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od 19.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 38.282,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.322 Kč za dobu od 19.3.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem smlouvu o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka] převodem na účet žalované, kdy tento úvěr měla uhradit ve 35 splátkách po [částka] a 1 splátce ve výši [částka] Vedle zapůjčené jistiny byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši [částka] a administrativní poplatek [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaná uhradila úvěr pouze částečně, žalobce proto ke dni [datum] úvěr zesplatnil a vyčíslil pohledávku na částku [částka]. Uvedená částka se skládá z jistiny ve výši [částka], úroku ve výši [částka], administrativních poplatků [částka], úroku z prodlení v částce [částka] za dobu od [datum] do [datum], smluvních pokut ve výši [částka] a nákladů spojených s vymáháním v paušální částce [částka]. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil, že žalovaná celkem uhradila na úvěr částku [částka]. Žalobce dále doplnil obsáhle výpočty jednotlivých složek dlužné částky a žalobcem provedený způsob započtení plateb žalované. Úvěruschopnost žalované byla posouzena nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Dále žalobce vycházel z informací od žalované, a to předloženého výpisu z účtu a výplatní pásky, která prokazovala pravidelný měsíční příjem [částka]. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalobce ani žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] podepsána smlouva [číslo] na částku [částka], spolu s úrokem a administrativním poplatkem měla žalovaná uhradit celkem [částka] ve 36 měsíčních splátkách. Součást smlouvy tvoří splátkový kalendář, podle kterého měly být splátky hrazeny měsíčně od [datum] do [datum]. Dále tvoří součást smlouvy sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut a obchodní podmínky. Dle výpisu z účtu byla částka [částka] zaslána žalobcem na účet žalované uvedený ve smlouvě dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované zesplatnění pohledávky a vyzval žalovanou k úhradě částky [částka] do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky [částka]. Dále žalobce předložil tabulky vyčíslení dluhu (č.l. 29 spisu) a výpis ze splátkového kalendáře (č.l. 30 spisu), ze kterých nebyla učiněna pro věc podstatná skutkový zjištění. [příjmení] závěr učinil soud ohledně elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv (č.l. 50 spisu) a kopie občanského průkazu žalované (č.l. 51 spisu). Dle výplatní pásky žalované za období září 2019 činil za tento měsíc čistý příjem žalované [částka]. Z výpisů z účtu žalované za období od září 2019 do října 2019 je patrné, že k [číslo] byl zůstatek na účtu žalované [částka], ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka]. Z výpisu je dále patrné, že v uvedených měsících byly žalované zasílány částka [částka] jako zápůjčka od společnosti [právnická osoba] dne [datum], částka [částka] jako zápůjčka od společnosti [právnická osoba] dne [datum], částka [částka] jako zápůjčka od [právnická osoba] [příjmení] limited dne [datum], částka [částka] jako zápůjčka od společnosti [právnická osoba] dne [datum], částka [částka] jako zápůjčka od společnosti [právnická osoba] dne [datum] a částka [částka] jako půjčka od [právnická osoba] dne [datum]. Z výpisů z účtu je patrné, že žalovaná již v předchozích třech měsících před uzavřením předmětné smlouvy s žalobcem uzavřela další závazky se subjekty, které poskytují nebankovní úvěry a zápůjčky. Pouze díky těmto dalším závazkům byl zůstatek na účtu žalované ke konci jednotlivých měsíců kladný. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184). Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalované hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální, neboť žalobce vycházel pouze z jedné výplatní pásky a formálně doložených výpisů z účtu. Žalobce nijak neověřil skutečný dlouhodobý příjem žalované, zejména pak s ohledem na sjednání splátek na dobu 36 měsíců. Údaje uvedené ve výpisech z účtu žalované žalobce zjevně nikterak blíže nezkoumal, neboť jinak by si musel být vědom skutečnosti, že kladných zůstatků je docíleno pouze prostřednictvím dalších úvěrů a zápůjček. Žalobce dále nikterak neprověřil skutečné měsíční výdaje žalované, jako jsou například náklady na bydlení, splátky dalších závazků či jiné běžné výdaje a náklady. Úvěruschopnost žalované tak nebyla žalobcem před uzavřením smlouvy řádně prověřena. S ohledem na uvedené lze na finanční prostředky poskytnuté žalované nahlížet jako na plnění bez právního důvodu dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovaná je povinna vrátit pouze skutečně poskytnutou částku. Žalovaná obdržela od žalobce částku [částka], na kterou uhradila celkem [částka], zbývá uhradit [částka]. Uvedená částka se stala splatnou v návaznosti na výzvu ze dne [datum] k úhradě do [datum], ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s její úhradou a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení z dlužné částky [částka] představuje za období od [datum] do [datum] částku [částka], dále má žalobce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy procesní neúspěch žalobce ([částka] ke dni rozhodnutí soudu) převyšuje jeho procesní úspěch ([částka] ke dni rozhodnutí soudu) a byl by tak povinen nahradit poměrně náklady řízení žalované. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.