34 C 128/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Anonymizováno, sídlem Anonymizováno, proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, Adresa zainteresované osoby 0/0, o zaplacení částky 32.514,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.759,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 6.755,78 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 31.514,78 Kč za dobu od 18.10.2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.514,78 Kč za dobu od 28.10.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 904,76 Kč za dobu od 12.7.2023 do 17.10.2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 480,32 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit částku 32.514,78 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 3.6.2022 smlouvu o úvěru, kdy při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházel žalobce z informací získaných od žalované a dále ohledně výdajů z údajů o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Ohledně výše příjmů vycházel žalobce z žalovanou tvrzených údajů a předložených podkladů. Žalovaná uhradila splátky za období od 12.7.2022 do 12.7.2023, pro neplacení dalších splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce požaduje dlužnou jistinu 31.514,78 Kč, smluvní pokutu 1.000,- Kč, úrok a úrok z prodlení. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Podáním ze dne 23.5.2024 žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že žalobce vycházel z informací získaných od žalované. Z žalovanou uvedené informace vyplynulo, že její měsíční čistý příjem činil 28.000,- Kč ze zaměstnání a vedlejší příjem 20.000,- Kč měsíčně. Dle výpisu z běžného účtu činil měsíční příjem žalované průměrně částku 15.985,- Kč. Žalovaná uvedla celkové měsíční výdaje 5.000,- Kč, kdy tuto částku žalobce porovnal s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy další závazky se splátkami 927,- Kč, 733,- Kč a 950,- Kč měsíčně. Žalovaná čerpala částku 40.000,- Kč a uhradila splátky ve výši 14.241,- Kč. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná ani žalobce nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 3.6.2022 ve spojení s předsmluvními informacemi, potvrzením, úvěrovými podmínkami a splátkovým kalendářem byla žalované poskytnuta žalobcem částka 40.000,- Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 1.057,- Kč. V posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 12,71 %. Vyplacení úvěru žalované vyplývá z potvrzení o vyplacení a výpisu z účtu žalované, dle sdělení banky byl předmětný účet veden na jméno žalované. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání 28.000,- Kč měsíčně a vedlejší příjem 20.000,- Kč měsíčně, žalobce však uvedl, že dle výpisu z účtu činil průměrný příjem žalované 15.985,- Kč měsíčně, tedy necelou třetinu žalované deklarované částky. Náklady žalované včetně splátek úvěrů měly tvořit celkem měsíčně 5.000,- Kč s tím, že výdaje byly uvedeny bez jakékoliv bližší specifikace, s výjimkou úvěrů se splátkami 927,- Kč, 733,- Kč a 950,- Kč měsíčně. Tyto splátky vyplývají rovněž z úvěrové zprávy. Dopisem ze dne 18.10.2023 žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru. K dopisu žalobce předložil kopii podacího archu, která však prokazuje pouze odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalované. Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů v žádosti, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy výdaje jsou mimo splátek úvěrů uvedeny pouze bez bližší specifikace a žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalované a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Rovněž ohledně příjmů žalované žalobce nepostupoval řádně, když žalovaná uvedla měsíční příjmy v souhrnu ve výši 48.000,- Kč, avšak dle zjištění žalobce činily příjmy žalované podle obsahu výpisu z účtu necelou třetinu této částky. Ani za této situace se žalobce příjmem žalované blíže nezabýval a nepožadoval jeho doložení. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 40.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 14.241,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 25.759, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 25.759,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 66 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 25.759,- Kč), neúspěšný ohledně 34 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 13.185,96 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 %. Náklady řízení žalované představují zaplacený poplatek 1.301,- Kč a paušální náhradu nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony předžalobní výzvy a sepisu žaloby, tedy celkem 200,- Kč. Jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 %, přiznal mu soud částku 480,32 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.