34 C 130/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 229.466,71 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 175.033,29 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 54.433,42 Kč, úrok 22.692,35 Kč, úrok z prodlení 21.177,67 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 227.966,71 Kč za dobu od 24. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 229.466,71 Kč za dobu od 24. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.652,48 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 229.466,71 Kč, úrok 22.692,35 Kč, úrok z prodlení 21.177,67 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 227.966,71 Kč za dobu od 24. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 229.466,71 Kč za dobu od 24. 10. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 20.10.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 403.000,- Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr zesplatnil. Při schvalování úvěru vycházel žalobce z příjmů a výdajů žalovaného zjištěných na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních operací na běžném účtu žalovaného.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.Podáním ze dne 26.5.2025 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaný uhradil celkem částku 227.966,71 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena s žalovaným dne 20.10.2020, k podpisu došlo prostřednictvím SMS klíče elektronicky. Dále žalobce doplnil výpočet dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že žalovaný byl povinen o všech svých závazcích žalobce pravdivě informovat, žalovaný dále nesměl mít splatné a nezaplacené závazky, které by měly negativní vliv na jeho schopnost dostát platebním závazkům z úvěrové smlouvy. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 32.720,- Kč, měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 4.200,- Kč a splátky bez kreditních karet a kontokorentů 3.600,- Kč. Dle zjištění žalobce z úvěrových registrů měl žalovaný celkem 3 splátkové kontrakty, kdy měsíční splátka činí celkem 9.810,- Kč. Úvěr byl schválen jako předschválený limit, který byl generován na základ dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních operací na účtu žalovaného. Doložení potvrzení o příjmu žalovaného tak považoval žalobce za zbytečné. Výdaje žalovaného byly vypočteny na částku 25.503,72 Kč měsíčně, platební kapacita žalovaného tudíž činila 7.216,28 Kč (příjmy 32.720,- Kč – výdaje 25.503,72 Kč). V možnostech žalovaného tak bylo hradit splátku ve výši 6.085,- Kč měsíčně. Žalobce též využil statistická data a demografická data.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle listiny posouzení úvěruschopnosti (č.l. 17-18 spisu) žalovaný využil předschváleného limitu úvěru, kdy žalobce vycházel z kontroly toků na běžném účtu žalobce a z čestného prohlášení žalovaného. Příjem žalovaného byl vygenerován v částce 32.720,- Kč měsíčně jako průměr za měsíce červen 2020 až říjen 2020. Výdaje byly generovány v částce 25.503,72 Kč měsíčně. Platební kapacita žalovaného byla následně vypočtena na částku 7.216,28 Kč a shledána dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 6.085,- Kč měsíčně.Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný měl uvést příjem 32.720,- Kč měsíčně a pravidelné výdaje 4.200,- Kč měsíčně, dále splátky ve výši 3.600,- Kč měsíčně. Uvedené částky nejsou v žádosti nijak doloženy či blíže specifikovány.Dle smlouvy ze dne 20.10.2020 ve spojení s předsmluvními informacemi, úvěrovými podmínkami a sazebníkem měl být jejím předmětem úvěr v částce 403.000,- Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 6.085,- Kč. Úrok měl přestavovat 9,9 % ročně.Dle výpisu z účtu obdržel žalovaný od žalobce dne 20.10.2020 částku 403.000,- Kč. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že výdaje žalovaného měsíčně dosahují jeho příjmů, zůstatek na účtu se pohybuje v řádu nižších tisíců korun. Z tabulek (č.l. 36-47 spisu) soud neučinil žádá pro věc relevantní skutková zjištění.Žalobce dále předložil nedatované upomínky (č.l. 48-49, č.l. 52v spisu), kterými měl být žalovaný vyzván k úhradě splátek, absentuje však jakýkoliv doklad o jejich doručení žalovanému.Dopisem ze dne 16.10.2023 s dodejkou měl být předmětný úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 1.11.2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovaným a z výpisu z účtu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalovaného a žalobcem zjištěných z výpisu z účtu částek ohledně výdajů žalovaného. V tomto směru nelze pominout, že údajně zjištěné příjmy žalovaného jsou vypočteny jako průměr, reálné výdaje žalovaného nejsou jakkoliv doloženy či zkoumány. Údaje ohledně výše splátek závazků uváděné žalovaným v žádosti o úvěr neodpovídají částkám zjištěným žalobcem. Navíc po provedení výpočtu platební kapacity v částce 7.216,28 Kč žalobce hodnotil tuto kapacitu dostačující pro úhradu měsíční splátky 6.085,- Kč, tedy žalovanému by zůstávala pouze částka 1.131,28 Kč na případné další výdaje. Soudu je pak z vlastní činnosti známo (prostým nahlédnutím do informačního systému soudu), že vůči žalovanému jsou pravidelně nařizována exekuční řízení již od roku 2016. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat či bez dalšího zpracovaných dat z výpisů z účtu.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 403.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 227.966,71 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 175.033,29 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 175.033,29 Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 56 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 175.033,29 Kč) a neúspěšný v rozsahu 44 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 135.460,33 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 %.Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 9.179,- Kč a odměnu zástupce žalobce ve výši dle ustanovení § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. 4 x 9.220,- Kč za úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, předžalobní výzvy, sepisu žaloby a účasti při jednání soudu. Za účelný úkon soud nepovažuje doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Dále ke každému úkonu právní služby náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů, konkrétně ve výši 3 x 300,- Kč a 1 x 450,- Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem tedy náklady řízení představují částku 55.437,30 Kč, z této částky pak 12 % představuje částku 6.652,48 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.