34 C 142/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného titul jméno příjmení , titul , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 17.260,24 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se ohledně částky 3.270,69 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14.260,22 Kč s úrokem ve výši 752,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 469,48 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5.983,39 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.222,28 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 17.260,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.222,28 Kč za dobu od 25.5.2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 557,64 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5.983,39 Kč za dobu od 22.5.2019 a úrokem ve výši 934,95 Kč. Tvrdí, že [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr 15.000 Kč. Celkové náklady úvěru byly dohodnuty na 12.272 Kč a žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku ve čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 1.948 Kč. Žalovaný však zaplatil toliko 16.950 Kč. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 5.983 Kč, neuhrazeným úrokem ve výši 238,89 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2.270,28 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 410,50 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1.418,94 Kč, smluvní pokutou 6.938,24 Kč, úrokem ve výši 934,95 Kč a úrokem z prodlení ve výši 557,64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na s žalobce. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 1.9.2020 žalobce doplnil tvrzení, že žalovaný uhradil celkem na splátkách částku 16.950 Kč. Dále žalobce připojil tabulku, ze které má vyplývat žalobcem provedený způsob započtení plateb žalovaného. Smluvní pokutu požaduje žalobce ve výši 0,1 % z„ příslušné dlužné částky“ za každý den prodlení, kdy výpočet uvádí v další tabulce. Dle tvrzení žalobce se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci paušální ceny za plnění a služby související s úvěrem. Úhrada 6.000 Kč za poskytnutí úvěru je požadována za prvotní náklady žalobce se zaevidováním smlouvy a vyhotovením smluvní dokumentace, dále za blíže nespecifikované režijní náklady jako jsou náklady mzdové a provozní„ připadající na uzavřenou smlouvu“. Náklady na vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost dle tvrzení žalobce pokrývají náklady spojené s vyhodnocením schopnosti žalovaného úvěr splatit, především se má jednat o poplatky za ověření počtu exekučních řízení a existenci dalších závazků, ověření totožnosti žalovaného a ověření listu vlastnictví. Inkasní poplatek má dle tvrzení žalobce zahrnovat náklady spojené s výběrem jednotlivých splátek v místě bydliště žalovaného a náklady spojené s tiskem, poštovným a telekomunikačními službami. Konkrétně měla splátky od žalovaného vybírat [jméno] [příjmení] [příjmení], žalovaný byl upomínán telefonicky a textovými zprávami, dne 21.8.2018 měla být u žalovaného provedena„ fyzická kontrola“. Žalobce doplnil výpočet kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení. Žalobce vzal dále žalobu zpět ohledně částky 3.270,69 Kč, představující částku 3.000,02 Kč na smluvní pokutě, částku 182,52 Kč na kapitalizovaném úroku a částku 88,16 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Nadále žalobce požadoval úhradu částky 14.260,22 Kč s úrokem ve výši 752,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 469,48 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5.983,39 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.222,28 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla předmětem úvěru částka 15.000 Kč, kdy žalovaný zavázal splatit ve 14 splátkách po 1.948 Kč celkem částku 27.272 Kč Náklady spotřebitelského úvěru představují 12.727 Kč, kdy formálně je tato částka rozčleněna do několika položek označených jako úrok ve výši 1.444 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.078 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.750 Kč. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 252,65 %. Z tabulky (č.l. 12 spisu) vyplývá souhrn žalovaným uhrazených splátek ve výši 16.950 Kč v období od 20.5.207 do 22.3.2018. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.5.2019. Dopisem ze dne 27.9.2019 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 19.275,11 Kč. Žalobce dále předložil tabulky (č.l. 66-69 spisu), které označil jako„ interní systémový záznam“. Z těchto tabulek by dle argumentace žalobce mělo vyplývat, že výběr splátek úvěru měla provádět v místě bydliště žalovaného [jméno] [příjmení] [příjmení], kdy za každý výběr je stanoven paušál ve výši 267,86 Kč. Z uvedených tabulek, zjevně vytvořených v informačním systému žalobce, nikterak nevyplývá, že by se vztahovaly k předmětné smlouvě či osobě žalovaného. Uvedené listiny nemají žádnou důkazní hodnotu, za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv tabulky s jakýmikoliv údaji. Z tabulek není patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V posuzované věci zcela ze strany žalobce absentují tvrzení, že by žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Jedná se o základní skutkové tvrzení, které žalobce v žalobě ani v doplnění žaloby vůbec neuvedl. Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili a navrhli věc projednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat ji ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení prověření uvěruschopnosti žalovaného. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Obecná žádost žalobce o odročení jednání a výzvu ze strany soudu, pokud by jím tvrzené či dokládané skutečnosti nebyly dostatečné, není důvodná. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně posouzení uvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou neplatná (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 15.000 Kč, na kterou dosud uhradil 16.950 Kč, tedy částku přesahující poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto žalobu zamítl. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že při hodnocení žalobcem předložené úvěrové smlouvy nelze přehlédnout skutečnost, že roční procentní sazba nákladů úvěru představuje 252,65 %. Ve smlouvě je sice uveden úrok ve výši 1.444 Kč (tj. 9,63 % z jistiny), avšak dále je faktická úplata za poskytnutí úvěru rozčleněna do dalších položek nazvaných úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení a inkasní poplatek. Uvedené je zjevně činěno pouze formálně tak, aby skutečná výše celkové úplaty za poskytnutí úvěru byla méně patrná. Žalobce sám ve svých tvrzeních ohledně uvedených úhrad a poplatků uvádí pouze zcela obecné činnosti a částkou blíže nespecifikované náklady, které tyto údajné úhrady měly pokrýt. Jejich výši nejenže netvrdí, ale ani jejich vynaložení nikterak nedokládá. Pokud jde o tzv. inkasní poplatek, žalobce nepředložil žádný použitelný důkaz, ze kterého by poskytnutí služeb spočívajících v inkasování splátek vyplývalo. I v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a prokázání takového posouzení v soudním řízení by žalobci bylo možné v souvislosti s předmětným úvěrem ve vztahu k žalovanému uvažovat o úhradě částky jistiny a sjednaného úroku, nikoliv dalších v podstatě fiktivních položek uvedených ve smlouvě. Opět by se tedy v souhrnu jednalo o částku již žalovaným uhrazenou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Částečné zastavení řízení zavinil žalobce částečným zpětvzetím žaloby. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalovaného. Jelikož však žalovanému náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.