34 C 142/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, se sídlem v Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno, Jméno advokáta proti žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení částky 12.617,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.165,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8.312,85 Kč a úrokem z prodlení ve výši ve výši 7,05 % ročně z částky 10.165,- Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.452,51 Kč s úrokem z prodlení ve 1.274,35 Kč, úrokem ve výši 26.135,03 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2.452,51 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 12.617,51 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 12.617,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.587,20 Kč, úrokem ve výši 26.135,03 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12.617,51 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 12.617,51 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 21.9.2012 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl částku 16.000,- Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 11.601,- Kč. Žalovaná měla provést úhradu v 45 týdenních splátkách po 614,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná uhradila pouze částku 5.835,- Kč. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 21.9.2012 ve spojení se zákaznickou kartou soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem. Žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě, že právní předchůdce žalobce jí poskytl částku ve výši 16.000,- Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku 16.000,- Kč a dále tzv. souhrnný poplatek ve výši 11.601,- Kč v pravidelných 45 týdenních splátkách po 614,- Kč, RPSN činí 70,93 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 30.7.2024. Z listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 21.9.2012 smlouvu o půjčce shora uvedeného obsahu. Žalované byla poskytnuta částka 16.000,- Kč a zavázala se ji splácet výše popsaným způsobem. Žalovaná zaplatila celkem právnímu předchůdci žalobce 5.835,- Kč. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následujícím způsobem. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zároveň pozbyl účinnosti občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb., a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi účastníky a práva a povinnosti z něj vzniklé budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy obchodním zákoníkem a dosavadním občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., dále jen „občanský zákoník“). Soud tedy vycházel z ustanovení § 657 a následujících občanského zákoníku, která upravují smlouvu o půjčce. Dle ustanovení § 657 občanského smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Ohledně uvedené smlouvy soud považuje za právně významné tyto další skutečnosti. Dohodnutou poskytnutou částku 16.000,- Kč se žalovaná zavázala splatit ve 45 týdenních splátkách po 614,- Kč, takže dohromady měla uhradit žalobci 27.601,- Kč. Z této částky po odpočtu poskytnutých peněžních prostředků 16.000,- Kč zbývá částka 11.601,- Kč, která je obecně nazvána poplatkem. Tento poplatek pak má dle názoru soudu nahrazovat jinak ve smlouvě o půjčce běžně sjednávaný úrok za poskytnutí finančních prostředků. Tento poplatek je pak pouze formálně rozčleněn na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek, zjevně se však jedná o odměnu za poskytnutí půjčky. Znamená to tedy, že za dobu necelého jednoho roku měla podle smlouvy žalovaná zaplatit kromě jistiny ještě 72,50 % z této jistiny navíc. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou a z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy, zvlášť za situace, kdy právní předchůdce žalobce se snažil takto formulovaným ujednáním zamaskovat skutečný účel účtování této částky žalované. Ujednání o poplatku ve výši 11.601,- Kč je proto neplatné dle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a právní předchůdce žalobce při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovanou jakožto spotřebitelem, kterému poskytoval své služby v podobě půjčky, jednotlivá smluvní ujednání mající povahu adhezní smlouvy navíc žalovaná nemohla co do jejich obsahu nikterak ovlivnit. Proto je třeba od právního předchůdce žalobce vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalované jakožto spotřebiteli bude chovat poctivě. Za této situace žalobci náleží právo na úhradu poskytnuté půjčky ve výši 16.000,- Kč. Jelikož dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná částku 5.835,- Kč, náleží žalobci právo na úhradu částky 10.165,- Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, je ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku v prodlení s úhradou dluhu a žalobci ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce požadoval úrok z prodlení až ode dne 3.8.2013, kdy úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně při kapitalizaci ke dni 27.9.2023 představuje částku 8.312,85 Kč, dále náleží žalobci úrok z prodlení v požadované výši 7,05 % ročně od 28.9.2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 36 % předmětu řízení (při kapitalizaci předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 19.732,44 Kč), neúspěšný ohledně 64 % předmětu řízení (při kapitalizaci předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 34.606,73 Kč). Za této situace by náleželo žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.