34 C 148/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , anonymizována čtyři slova , IČO , se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa . jméno anonymizováno , o zaplacení částky 11.125 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 11.125 Kč s úrokem ve výši 268,87 Kč, úrokem ve výši 6.169,30 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 11.125 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.125 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 11.125 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem a úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 1.12.2017 smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalované. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit do výše 15.000 Kč, který mohla čerpat realizací plateb a výběrů z osobního účtu [anonymizováno]. Navýšení limitu bylo učiněno dodatkem ze dne 20.3.2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, žalovaná svůj dluh uznala 6.9.2021. Žalovaná nezajistila dostatek prostředků a dostala se do nepovoleného debetu, dluh se proto stal splatným dne 30.12.2020. Při schvalování úvěru žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou a dále porovnával její příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Podáním ze dne 4.5.2023 žalobce na výzvu soudu doplnil, že veškeré finanční transakce, které za celou dobu úvěru proběhly, jsou patrné z přehledných výpisů. Dále žalobce doplnil výpočty jednotlivých složek požadované částky včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná podala žádost o úvěr prostřednictvím internetového bankovnictví a uvedla příjem ve výši 12.000 Kč měsíčně, který by pracovníkem žalobce zkontrolován na základě příchozích plateb na účet. Průměrný příjem žalované v měsících předcházejících poskytnutí úvěru představoval 6.332,50 Kč. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč, žalobce proto výdaje sám stanovil dle statistických dat a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3.410 Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, žalobce zjistil splátkové zatížení 1.603 Kč měsíčně. Maximální splátkové zatížení žalované žalobce stanovil na 1.173,40 Kč, nové zatížení mělo činit 1.993 Kč O navýšení úvěrového limitu na částku 13.300 Kč žalovaná požádala dne 19.3.2018, v žádosti uvedla příjem 13.500 Kč, dle výpisů z účtu činil její průměrný měsíční příjem 11.456,40 Kč. Ohledně výdajů vycházel žalobě opět ze statistických dat a výdaje stanovil v částce 3.410 Kč. O navýšení úvěrového limitu na 15.000 Kč požádala žalovaná dne 20.3.2018, při hodnocení úvěruschopnosti bylo postupováno totožně jako v předchozích případech.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

5. Dle žádosti o zřízení účtu ve spojení se smlouvou o účtu byl žalované zřízen žalobcem bankovní účet.

6. Dle smlouvy ze dne 1.12.2017 měl být předmětem úvěr v částce 13.000 Kč, který měl být žalované poskytnut jako povolené přečerpání na běžném účtu. Úrok měl představovat 18,9 % ročně. Součást smlouvy měl tvořit sazebník, úrokový lístek a všeobecné obchodní podmínky. Uvedená smlouva není žalovanou podepsána. Pokud žalobce předložil k důkazu jednotlivé žádosti žalované o poskytnutí úvěru a žádosti o navýšení úvěrového limitu, tyto rovněž nejsou žalovanou podepsány. Uvedené listiny proto uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou neprokazují. Dle dodatků ke smlouvě měl být úvěrový limit navyšován na částku 15.000 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů.

7. Z kopie občanského průkazu žalované nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, stejně tak jako z tabulek (č.l. 42-49) spisu.

8. Dopisem ze dne 30.12.2020 bylo být žalované oznámeno zesplatnění úvěru, dopisy ze dne 20.12 2022 měla být žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě částky 26.827,87 Kč.

9. Žalobce dále předložil k důkazu listinu označenou jako výpis z účtu – transakční historie, která byla datována dnem 16.11.2022. Nejedná se však o standardní výpis z účtu, ale tabulku, představující patrně výstup z informačního systému žalobce, kdy v závěru absentuje datum, razítko a podpis osoby, která měla listinu ověřit. Totožné závěry soud učinil ohledně a tabulky - elektronická příloha č. 7 podání ze dne 4.5.2023.

10. Z obsahu uznání dluhu ze dne 6.9.2021 vyplývá, že žalovaná uznala vůči žalobci dluh ve výši 16.934,55 Kč ke dni 1.9.2021 jako pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. Co konkrétně tato částka představuje a z jakých složek se skládá z listiny nevyplývá.

11. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 12. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.

20. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalované z výdajů v podstatě odhadnutých na základě částky životního minima, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální.

21. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Soud proto žalobce nevyzýval k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy s žalovanou, když na tuto smlouvu by i v případě prokázání tvrzení o jejím uzavření bylo nahlíženo jako na smlouvu neplatnou.

22. S ohledem na uvedené je tudíž žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu.

23. Usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne 21.6.2023 byl žalobce vyzván, aby doplnil skutková tvrzení ohledně konkrétních plateb, které žalovaná učinila, a konkrétních částek, které byly žalovanou čerpány. Současně byl žalobce vyzván k označení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení. Dále byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení, co přesně představuje částka 16.934,55 Kč uvedená v uznání dluhu. Žalobce podáním ze dne 27.6.2023 doplnil, že žalovaná celkem čerpala částku 769.353,14 Kč a uhradila částku 765.884,39 Kč, rozdíl těchto částek představuje 3.468,75 Kč. V tomto směru odkázal na předložené tabulky (označené žalobcem jako„ přepis výpisu z účtu“, č.l. 145-222 spisu). Částka v uznání dluhu má představovat jistinu 14.625 Kč, úrok ve výši 268,87 Kč, sankční úrok 1.740,68 Kč a poplatky 300 Kč.

24. Z předložených tabulek však není patrné, zda konkrétní částky uvedené v mínusových položkách skutečně představují pouze čerpanou jistinu, nebo se jedná rovněž o účtované úroky a poplatky. V tomto směru žalobce svá skutková tvrzení řádně nedoplnil, když neuvedl konkrétní částky čerpání, ale pouze souhrnnou výši a odkázal na přiložené tabulky, ze kterých však tyto skutečnosti bez dalšího patrné nejsou. Tyto skutečnosti nebyl zástupce žalobce při jednání soudu dne 26.7.2023 schopen doplnit či vysvětlit, a to ani přes další výslovné poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu. Soud není ve sporném řízení zásadně oprávněn z předložených listin vyvozoval vlastními úvahami závěry, co by jednotlivé částky mohly představovat a nahrazovat tak nedostatečná skutková tvrzení žalobce.

25. Žalobce tudíž neunesl v řízení břemeno tvrzení ohledně skutečně poskytnuté jistiny žalované a rovněž v důsledku ani břemeno důkazní v tomto směru. Soud pak tudíž nemohl učinit výpočet rozdílu mezi poskytnutou jistinou a žalovanou uhrazenými částkami za účelem zjištění případné výše nároku žalobce na vrácení dosud neuhrazené poskytnuté jistiny.

26. Ohledně nároku žalobce nebylo možné vycházet ani z uznání dluhu ze dne 6.9.2021, neboť je zcela zřejmé, a to i s ohledem na tvrzení žalobce, že částka 16.934,55 Kč dlužnu jistinu nepředstavuje. Pokud žalobce doplnil jednotlivé složky této částky tak, že jistinu tvoří částka 14.625 Kč, z žalobcem předložených tabulek a vyčíslení pohledávky ani tato částka bez dalšího nevyplývá. Dle tvrzení žalobce by navíc rozdíl mezi údajně čerpanou a uhrazenou částkou jistiny měl představovat 3.468,75 Kč.

27. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.