34 C 163/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČ: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou v Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 16.124,- Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně částky 6.124,- Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15.824,- Kč za dobu od 10.7.2024 do 6.3.2025, z částky 12.700,- Kč za dobu od 7.3.2025 do 1.6.2025, z částky 11.200,- Kč za dobu od 2.6.2025 do 4.7.2025 a z částky 9.700,- Kč za dobu od 5.7.2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.200,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky v , Anonymizováno, . Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.124,- Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná byla vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , a že v období od 6.9.2023 do 7.3.2024 nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Proto žalobkyni vzniklo podle 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., právo na zaplacení příspěvku ve výši 15.824,- Kč, a to za dobu, kdy vozidlo nebylo v rozporu s výše uvedeným zákonem pojištěno. Dále požadovala žalobkyně související náklady, a to náklady na mimosoudní uplatnění práva v částce 300,- Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě.Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila.Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Upomínkou žalobkyně ze dne 25.4.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 15.824,- Kč a nákladů ve výši 300,- Kč, a to podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., za období od 6.9.2023 do 7.3.2024, tj. 184 dnů při denní sazbě příspěvku 86,- Kč. Výzvou ze dne 1.8.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 16.260,- Kč, dopisem ze dne 26.8.2024 k úhradě částky 16.389,- Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dopisem ze dne 30.9.2024. Dle výpisu z registru vozidel byla vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla v posuzovaném období žalovaná.Dle § 1 odst. 2 psím. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.Dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.Dle ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.Na základě listinných důkazů učinil soud následující právní závěry. Žalovaná byla v posuzovaném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, k němuž nebylo za tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je tak žalobkyně oprávněna požadovat příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Žalobkyni proto náleží částka 15.824,- Kč, včetně úroků z prodlení od 10.7.2024, když žalovaná je s úhradou příspěvku v prodlení, neboť k jeho zaplacení byla vyzvána výzvou žalobkyně ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni dále náleží dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300,- Kč.Podáním ze dne 10.6.2025 a ze dne 14.7.2025 vzala žalobkyně žalobu zpět celkem o částku 6.124,- Kč s tím, že žalovaná uhradila dne 6.3.2025 částku 3.124,- Kč, dne 1.6.2025 částku 1.500,- Kč a dne 4.7.2025 částku 1.500,- Kč.Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. Současně žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni zbývající částku 10.000,- Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení s ohledem na částečné úhrady žalované.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Částečné zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná, a to provedením úhrad po podání žalobního návrhu. Žalobkyně tak byla ve věci procesně úspěšná v plném rozsahu, náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.Náklady řízení žalobkyně se skládají z částky soudního poplatku 800,- Kč, dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotné nezastoupené žalobkyni podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění, podání žaloby a 2x částečné zpětvzetí žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky po 100,- Kč za úkon právní služby, tedy v celkové výši 400,- Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 1.200,- Kč.Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a registrační značka vozidla. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobkyně je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohla realizovat i sama žalobkyně, která je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybavena.Soud dále vycházel z právních názorů a závěrů vyjádřených mimo jiné usneseními Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2020, č. j. 70 Co 193/2020-37, nebo z 30. 8. 2021, č. j. 70 Co 115/2021-44, příp. ze dne 11.1.2021, č. j. 70 Co 221/2020-36. V uvedených rozhodnutích dospěl Krajský soud v Brně k následujícím závěrům ve vztahu k účelnosti zastoupení žalobkyně advokátem, se kterými se soud prvního stupně zcela ztotožňuje a v rámci odůvodnění je proto přejímá.Právo žalobkyně požadovat úhradu příspěvku je založeno ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., kterým současně žalobkyně byla zřízena, a to jako profesní organizace pojistitelů, kteří jsou na území České republiky oprávněni poskytovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Mezi úkoly žalobkyně, jejíž činnost je financována z příspěvků členů, patří mimo jiné správa garančního fondu.Žalobkyně není subjektem „spolufinancovaným státem“; není tedy na ni možno pohlížet obdobně jako na orgány státu, resp. subjekty hospodařící se státním majetkem, u nichž dal Ústavní soud v minulosti opakovaně najevo, že náklady na služby advokátem ve sporech, představovaných jejich běžnou agendou, za účelné obvykle (zásadně) považovat nelze, neboť u těchto subjektů lze předpokládat takové vybavení, které jim umožní hájení jejich práv v soudním řízení i bez služeb advokáta (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3344/12). Jak bylo nicméně výše již uvedeno, byla žalobkyně zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby (jedním ze zdrojů) jsou i příspěvky nepojištěných; je tedy vymáhání těchto příspěvků nutno posuzovat jako činnost, náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami (na rozdíl kupříkladu od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje toliko nutný vedlejší produkt jejich podnikání, který nutně z vlastních zdrojů zabezpečovat být taková pojišťovna schopna nemusí). Jak také vyplývá z organizačního schématu, jež je tradičně součástí výročních zpráv, veřejně dostupných na jejích webových stránkách, je součástí jejího organizačního uspořádání úsek právní podpory, resp. od 1. 11. 2018 úsek právní podpory a vymáhání pohledávek.Jak plyne zejména i z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu a upomínky jeho úhrady, které žalobkyně soudu doložila v této věci, žalobkyně sama (prostřednictvím oddělení příspěvků do garančního fondu) zpracovává výzvy k úhradě tohoto příspěvku, jehož zaplacení posléze ještě (opakovaně) upomíná a teprve následně neuhrazené pohledávky předává k vymáhání advokátní kanceláři. Jak vyplývá z výzvy žalobkyně žalované k úhradě příspěvku do garančního fondu, jsou v ní uvedeny údaje o vozidle a o jeho vlastníku (provozovateli), údaje o pojištění vozidla a o době bez pojištění, výpočet příspěvku (zahrnující údaj o počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, denní sazbu příspěvku, celkovou jeho výši, vyčíslení nákladů na jeho uplatnění a celkovou částku k úhradě) a platební údaje, jakož i odůvodnění nároku včetně citace relevantních zákonných ustanovení. Tedy již v této výzvě byl nárok žalobkyně, který později uplatnila prostřednictvím advokáta u soudu, natolik skutkově i právně precizován, že v ní uvedené údaje jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které také byly toliko převzaty. Tato žaloba představuje vzorový návrh, obecně využitelný (a fakticky též využívaný) pro uplatnění příspěvku i v případě dalších dlužníků. Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení, vytvořené jí samotnou, do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Lze snad dodat, že jinak by jistě byla hodnocena účelnost nákladů na zastupování advokátem v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalované, takové náklady zde však vynaloženy nebyly - advokátka zastupující žalobkyni vykonala pouze úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, sepisu žaloby a předžalobní upomínky, případě zpětvzetí žaloby.Jak již bylo zmíněno, při hledání odpovědi na otázku, zda se v konkrétní věci výše popsaný závěr Ústavního soudu uplatní či nikoliv, je nutno vycházet z konkrétních okolností té které věci. Zde v tomto ohledu pak lze vyjít z toho, že obecně platí, že podání návrhu na vydání elektronickéhoplatebního rozkazu pro zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je jednoduchým úkonem opakujícím se ve stovkách či tisících obdobných věcí. Jde o typickou tzv. formulářovou žalobu lišící se od jiných, zejména údaji o osobě žalované a výčtem dlužných příspěvků a příslušenství. Vyhotovení takovéto žaloby je záležitost spíše technická než právní. To platí tím spíše, že žalobkyně platby příspěvků eviduje a s jejich neplatiči komunikuje nejprve sama, vyzývá je k dobrovolnému zaplacení. Formulářová podoba se používá právě ve věcech jednoduchých, kde do připraveného vzoru stačí vyplnit toliko několik specifických údajů, jak tomu bylo i v předmětné věci. Není sporu o tom, že vadné vyplnění formuláře může mít pro žalobkyni i nepříznivý procesní důsledek. To ale nic nemění na závěru o převážně technickém charakteru tohoto úkonu. V daném řízení se nejedná o nikterak specializovanou problematiku, pro kterou by bylo zastoupení advokátem považováno za účelné, nýbrž o běžnou agendu vymáhání pohledávek, která se svým obsahem nikterak nevymyká jiným žalobkyní uplatňovaným věcem, a žalobkyně by tudíž měla být schopna prostřednictvím svého právního oddělení tuto agendu zastat.V předmětné věci pak samotné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevybočuje z řady návrhů obdobných, proto jej nelze považovat za úkon, který by žalobkyně nebyla způsobilá učinit, či který by ji (ve srovnání s výzvou k dobrovolnému zaplacení) výrazněji zatížil.Na závěrech o neúčelnosti nákladů za právní zastoupení nemění nic ani existence vyhlášky č. 120/2014 Sb., kterou byla (s účinností od 1. 7. 2014) novelizována vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a která ve skutkově i právně obdobných věcech o peněžité plnění do 50 000 Kč, v nichž bylo řízení zahájeno tzv. formulářovou žalobou, stanovila pro účely náhrady nákladů řízení sazby odměny za úkony právní služby do podání žaloby nižšími částkami, než jak je sazba mimosmluvní odměny upravena v ust. § 7 advokátního tarifu. Tato úprava se však uplatní při rozhodování o náhradě nákladů řízení tam, kde lze mít náklady právního zastoupení za vynaložené účelně. Tak tomu ale v dané věci nebylo. V té je absence nároku na náhradu nákladů řízení vynaložených na zastupování advokátem založena na závěru o jejich neúčelnosti.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.