34 C 164/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Anonymizováno se sídlem v Anonymizováno zastoupeného Jméno zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 15 359,14 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.674,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.685,14 Kč s úrokem ve výši 1.622,39 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13.126,10 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 530,22 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.359,14 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.416,12 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zainteresované osoby 0/0, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 30.1.2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 15.359,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.622,39 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13.126,10 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 530,22 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.359,14 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení. Z žaloby se podává, že žalobce uzavřel dne 5.5.2023 s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, kdy sjednaný úvěrový rámec činil 15.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace a nahlíží do úvěrových registrů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, výše měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání žalovaný načerpal celkem 14.198 Kč, z čehož uhradil částku 1.524 Kč. Žalovaný neplnil své závazky vyplývající ze smlouvy, proto žalobce přistoupil dne 23.10.2023 k zesplatnění úvěru ve výši 15.359,14 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 13.126,10 Kč, poplatků za pojištění ve výši 303,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1.500 Kč.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 14.3.2024, č.j. , Anonymizováno, se však žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. Z toho důvodu byl elektronický platební rozkaz zrušen usnesením ze dne 2.5.2024, č.j. , Anonymizováno, .

3. Podáním doručeným soudu dne 2.7.2024 žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 29.5.2024, č.j. , spisová značka, , sdělil, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta (MLS) a Karty klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí, do MLS domácnosti se započítávají vyšší z uvedených 2 hodnot, které mezi sebou věřitel porovná – minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj, a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem. Dále žalobce vycházel z údajů od žalovaného, provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, kdy byl žalovaný nalezen pouze v registru NRKI, a dále vycházel z úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací, dle níž měl žalovaný ke dni uzavření smlouvy jen 1 závazek s měsíční splátkou 6.988 Kč. Na základě shora uvedených informací a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. K čerpání úvěru žalobce uvedl, že žalovaný načerpal částku 14.198 Kč čerpáním ze dne 5.5.2023 formou nákupu zboží na splátky. Žalobce předmětnou částku dne 5.5.2023 zaslal coby úhradu za cenu zboží přímo prodejci, a to bezhotovostním převodem na účet prodejce , právnická osoba, . V tomto směru žalobce navrhl, aby si soud učinil dotaz na příslušný bankovní ústav prodejce a skutečnost si ověřil. Žalovaný nedisponoval kreditní kartou, tato mu nebyla předána. Žalovaný čerpal finanční prostředky pouze prostřednictvím nákupu zboží na splátky. Výzva k zaplacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně dne 24. 10. 2023, předžalobní výzva k plnění mu byla doporučeně zaslána dne 10.11.2023, kdy tato se z neznámého důvodu vrátila zpět odesílateli, ačkoli byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.

4. Žalovaný se k jednání dne 17.7.2024 nedostavil, ačkoli předvolání k jednání měl řádně vykázáno, svou neúčast u jednání neomluvil a o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když přitom vycházel z obsahu spisu a provedeného dokazování.

5. Žalobce závěrem jednání navrhl, aby bylo žalobě vyhověno a byly mu přiznány náklady řízení, jelikož bylo prokázáno, že žalovaný smlouvu uzavřel a byl mu poskytnut úvěr na nákup zboží. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajů od žalovaného, dále z nahlédnutí do příslušných rejstříků a rovněž provedl statistický výpočet.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí dané věci.

7. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 5.5.2023 smlouvu o úvěr, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14.198 Kč, kdy měsíční splátka činila 1.440 Kč, počet splátek byl 11, roční úroková sazba činila 20,57 % a RPSN 22,7 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 15.840 Kč. Poskytnutý úvěr byl zaslán na účet prodejce/zprostředkovatele , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (zjištěno z předmětné smlouvy). Podstatou se tak jedná o spotřebitelský úvěr.8. , adresa, .198 Kč byla ze strany žalobce dne 5.5.2023 zaslána na účet č. , č. účtu, (zjištěno z opisu proplacení smlouvy), jež je účtem , právnická osoba, . (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, .).

9. Žalovaný do formuláře hodnocení klienta uvedl, že jeho rodinný stav je druh/družka, bydlí ve vlastním domě/bytě a má vyživovací povinnost vůči 1 dítěti. Ohledně svých příjmů uvedl, že je podnikatel, jeho čistý měsíční příjem činí 62.000 Kč, kdy příjem ostatních členů domácnosti činí 7.000 Kč (zjištěno z předmětného formuláře).

10. Z karty klienta soud zjistil, že žalobce provedl ověření bonity klienta dle údajů uvedených klientem ve formuláři, kdy žalovaný je ve stavu: druh/družka, bydlí ve vlastním domě/bytě, má 1 dítě, je podnikatel s příjmem 62.000 Kč, příjem ostatních členů činí 7.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 20.900 Kč.

11. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný má 1 existující spotřební úvěr, kdy mu zbývá doplatit 503.136 Kč a měsíční splátka činí 6.988 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovanému bylo v roce 2023 odmítnuto 5 žádostí o spotřebitelský úvěr.

12. Žalovaný žalobci na předmětný úvěr dne 20.6.2023 uhradil částku 1.524 Kč (zjištěno z přehledu splátek).

13. Ke dni 23.10.2023 žalobce přistoupil k okamžitému zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy o úvěr a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, nejpozději však do 14 dní od sepsání této výzvy (zjištěno z oznámení žalobce ze dne 23.10.2024). Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 24.10.2023 (zjištěno z podacího archu ze dne 24.10.2023).

14. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 9.11.2023, kde ho vyzval k úhradě částky aktuální dlužné částky ve výši 16.333,22 Kč. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 9.11.2023). Výzva byla žalovanému zaslána dne 10.11.2023 (zjištěno z podacího archu ze dne 10.11.2023).

15. Z dalších v řízení provedených důkazů (z obchodních podmínek, z metodiky posouzení klienta) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

16. K provedenému dokazování žalobce doplnil, že karta klienta je dokument vyhotovený na základě údajů uvedených žalovaným, nejedná se tedy o údaje, které by si žalobce nějak vymyslel nebo podobně.

17. Soud zamítl jako nadbytečný návrh žalobce na provedení důkazů výpisem z obchodního rejstříku žalobce, neboť je obecně známo, jaký je předmět podnikání žalobce, tedy že je mj. nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Současně tuto skutečnost v řízení nikdo nerozporoval.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po provedeném dokazování a pod podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprověřil úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedl sám žalovaný a ze statistických údajů. Soud konstatuje, že žalobce si měl od žalovaného vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jeho příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. Namísto toho žalobce k zjištění výdajů žalovaného využil pouze výpisy z databází a na základě vlastního interního hodnocení klienta, kdy žalobce nepracoval s reálnými příjmy a výdaji žalovaného. Takové posouzení úvěruschopnosti je však zcela nedostatečné, neboť ze strany žalobce nebyly hodnoceny reálné příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko příjmy a výdaje tvrzené přímo žalovaným, které však odpovídat reálným příjmům a výdajům mohou, ale taky nemusí. V tomto směru nelze přihlédnout ani k argumentu žalobce, že poskytovaný úvěr představuje nízkou částku, a tudíž nebylo při posuzování úvěruschopnosti třeba vynakládat tak odbornou péči. Je pravdou, že postup věřitelů při posuzování úvěruschopnosti dlužníků se může případ od případu lišit, nelze jej tedy paušalizovat. Stejně tak však nelze bez dalšího paušalizovat, že určitá částka je nízká, neboť posouzení, zda se jedná o částku nízkou či vysokou, vždy záleží na mnoha faktorech, a to zejména na osobě dlužníka. Nadto z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v roce 2023 bylo žalovanému odmítnuto celkem 5 žádostí o spotřebitelský úvěr. Již tato skutečnost měla žalobce upozornit na to, aby velmi důkladně prověřil, zda je žalovaný schopen úvěr řádně a včas splácet.

25. Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, je třeba na předmětnou smlouvou hledět ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020, dále totožně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

26. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 14.198 Kč. Z obsahu spisu, a to zejména ze samotného tvrzení žalobce, však vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno 1.524 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.674 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

27. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní úspěch žalobce (65 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 12.674 Kč) převyšuje jeho procesní neúspěch (35 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 6.827,8 Kč). Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %.

29. V posuzované věci se jedná o formulářovou žalobu, neboť jde o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce. Právní služby poskytované advokátem proto jsou v podstatě mechanickou rutinní činností.

30. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny za právní zastoupení v částce 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“) za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, a v částce 1 740 Kč za 1 úkon podle § 8 odst. 1 a § 7 AT za 1 úkon právní služby – účast na jednání soudu. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to 3x po á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a 1x po á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 600 Kč.

31. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad (celkem ve výši 3 240 Kč) navýšit o 21 % náhradu za tuto daň, tj. o částku 680,40 Kč.

32. Náklady řízení na straně žalobce tedy činí celkem 4.720,40 Kč (800 Kč + 3.240 Kč + 680,40 Kč). Jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 30 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 1.416,12 Kč.

33. Lhůta k plnění byla stanovena rovněž dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.