34 C 166/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A se sídlem v Adresa žalobce A zastoupeného Jméno žalobce B advokátem v Anonymizováno , Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , nar. Datum narození žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A zastoupeného Jméno žalovaného B advokátem v Anonymizováno , Anonymizováno o zaplacení 129.293,10 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59.497,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 69.796,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.986,20 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129.293,10 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení, úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 123.567,70 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 1.645,40 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9.583,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno žalovaného B, .

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 28.3.2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 129.293,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.986,20 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 129.293,10 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení, úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 123.567,70 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 1.645,40 Kč za dobu od 2.11.2023 do zaplacení. Z žaloby se podává, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) uzavřel dne 18.5.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 7,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím úvěru. Celkem žalovaný na úvěr uhradil 190.504 Kč. Následně však přestal splátky úvěru řádně a včas splácet, kdy se dostal do prodlení s plněním splátek za měsíce 05/2023, 06/2023, 07/2023 a 08/2023. Právní předchůdce žalobce žalovaného opakovaně písemně vyzval, aby tento stav napravil a uhradil dlužnou částku, následně s účinností ke dni 2.9.2023 celý úvěr zesplatnil. Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo žalovanému zasláno doporučeně dne 6.9.2023, tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději 3. pracovní den po odeslání, tj. 11.9.2023. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku spolu s příslušenstvím žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023, a to s účinností ke dni 1.11.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem zaslaným doporučeně dne 22.11.2023, do dispozice žalovaného se tak dostalo nejpozději 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 27.11.2023. Pohledávka ke dni postoupení 1.11.2023 byla ve výši 132.279,30 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 123.567,70 Kč, úroku z úvěru ve výši 1.645,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 2.986,20 Kč a poplatků ve výši 4.080 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla zaslána žalovanému dne 17.1.2024. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl žalobce, že jeho právní předchůdce vycházel především ze zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získal při zpracování žádosti žalovaného.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, , proti němuž podal žalovaný včasný a řádný odpor. V odůvodnění odporu žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. V předmětné smlouvě bylo sjednáno, že právní předchůdce žalovaného bude jednotlivé splátky strhávat z účtu žalovaného, kdy tento mechanismus fungoval. V důsledku nesprávného postupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k zablokování předmětného účtu žalovaného. Usnesením , adresa, . , spisová značka, , bylo vymezeno, s kterým majetkem je žalovanému zakázáno nakládat. Předmětný účet zde vymezen nebyl, proto se žalovaný obrátil na právního předchůdce žalobce s žádostí o odblokování tohoto účtu, avšak bezvýsledně. Zesplatnění úvěru žalovaného tak bylo ze stran právního předchůdce žalobce, jež svévolně a sám zablokoval účet žalovaného, zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí dané věci.

4. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 18.5.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč, a to na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Měsíční splátka činila 5.000 Kč, úroková sazba činila 7,99 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 6,20 % ročně, RPSN činila 8,42 %, při řádném splácení a odpuštění splátek 6,62 %. Dále bylo sjednáno, že úvěr a dluhy žalovaného budou hrazeny inkasem z účtu žalovaného, a to z účtu č. , č. účtu, . (zjištěno z předmětné smlouvy). Podstatou se tak jedná o spotřebitelský úvěr.

5. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jeho příjem ve výši 40.000 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobce ověřil příjem žalovaného na základě doloženého potvrzení o příjmu. Dále mj. ověřil insolvenční rejstřík žalovaného, z informací z , Anonymizováno, jeho předchozí splátkovou morálku a z historie v interní evidenci klientů, že neměl žádné relevantní negativní informace. Právní předchůdce žalobce stanovil výdaje žalovaného v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 9 350 Kč. Dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti investiční úvěr se splátkou 4 994 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 27.4.2020 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou a jeho příjem činil 40 000 Kč měsíčně.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný dne 18.5.2020 čerpal úvěr ve výši 250.000 Kč poskytnutý právním předchůdcem žalobce.

8. Z tabulky (č.l. 47-51) soud zjistil, že žalovaný celkem právnímu předchůdci žalobce na úvěr uhradil 190.503 Kč, do prodlení se dostal se splátkami za měsíce květen-listopad 2023, kdy tyto neuhradil.

9. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 18.600 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 1.8.2023).

10. Ke dni 2.9.2023 přistoupil právní předchůdce žalobce k okamžitému zesplatnění dluhu žalovaného, jež ke dni 2.9.2023 činil 127.648 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 2.9.2023).

11. Právní předchůdce žalobce coby postupník postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce coby postupníka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023 (zjištěno z předmětné smlouvy).

12. Informace o postoupení pohledávky byla žalovanému zaslána doporučeně přípisem ze dne 21.11.2023 (zjištěno z oznámení ze dne 21.11.2023 včetně podacího lístku).

13. Žalobce zaslal žalovanému doporučeným přípisem předžalobní výzvu ze dne 16.1.2024, kde ho vyzval k úhradě aktuální dlužné částky ve výši 138.485,66 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 16.1.2024 včetně podacího lístku).

14. Z usnesení , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovanému coby obviněnému byly mj. zajištěny peněžní prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, . K tomuto důkazu žalovaný uvedl, že proti tomuto usnesení byla podána stížnost, o které však dosud nebylo rozhodnuto. Tato stížnost však nemá odkladný účinek.

15. Usnesením , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, – , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byl zajištěn nárok na nemajetkovou újmu poškozených na majetku žalovaného coby obviněného, kdy zajištění se vztahuje na nemovité věci žalovaného a peněžní prostředky na účtu penzijního připojištění žalovaného a vydané v hotovosti žalovaným (zjištěno z těchto usnesení).

16. Z dalších v řízení provedených důkazů (z všeobecných obchodních podmínek, sazebníku a e-mailové zprávy) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po provedeném dokazování a po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a důkladně prověřil úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedl sám žalovaný ve své žádosti o úvěr a ze statistických údajů. Soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce si měl od žalovaného vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jeho příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany právního předchůdce žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. V žádném případě se tak nemohl spokojit s tvrzením, že výdaje žalovaného, jakož i jeho splátky, jsou nulové. Právnímu předchůdci muselo být zřejmé, že informace poskytnutý žalovaným ohledně jeho výdajů musí být chybná, případně nepravdivá. Nelze si totiž představit, že by žalovaný skutečně neměl žádné měsíční výdaje (ať už stran bydlení, dopravy, stravy, ošacení apod.). Mimoto bylo z provedeného dokazování zjištěno, že právní předchůdce věděl, že informace žalovaného ohledně jeho splátek je nepravdivá, když tento již splácí další úvěr. Právní předchůdce žalobce si tak měl od žalovaného vyžádat pravdivé, reálné a konkrétní výdaje a tyto následně důkladně ověřit. Namísto toho však právní předchůdce žalobce k zjištění výdajů žalovaného využil pouze částku vycházející ze statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a ohledně pohledávek učinil dotaz toliko do , Anonymizováno, a vlastních systémů. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalovaného nepracoval s reálnými příjmy a výdaji žalovaného, když tyto neznal. Takové posouzení úvěruschopnosti je však zcela nedostatečné, neboť ze strany právního předchůdce žalobce nebyly hodnoceny reálné výdaje žalovaného, avšak toliko výdaje získané ze statistických dat, které však odpovídat reálným výdajům mohou, ale taky nemusí.

24. Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, právní předchůdce žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.

25. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, je třeba na předmětnou smlouvou hledět jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 250.000 Kč, která byla žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnuta. Z obsahu spisu, a to zejména ze samotného tvrzení žalobce, však vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno 190.503 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 59.497 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když žalovaný v řízení výslovně uváděl, že je připraven dluh uhradit a disponuje dostatečnými finančními prostředky, pokud bude odblokován jeho bankovní účet. Možnostem žalovaného jako spotřebitele tedy odpovídá jednorázová úhrada, kdy delší lhůtu soud určil za účelem umožnění žalovanému vyřešit zablokování účtu a provedení úhrady z jím dostupných finančních prostředků.

26. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výpisy z účtu žalovaného a evidenčním listem žalovaného, neboť v civilním sporném řízení je nepřípustné, aby byly nejdříve opatřovány důkazy a až následně z těchto důkazů dovozována chybějící skutková plnění. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav jsou navíc tyto důkazy pro rozhodnutí ve věci samé nadbytečné. Soud rovněž zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu dotazem na Krajské státní zastupitelství v , adresa, , neboť i tento návrh na doplnění dokazování byl nadbytečný. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zajistil předmětný účet žalovaného na základě rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v , adresa, , o němž sám žalovaný uvedl, že toto nebylo dosud zrušeno, neboť o jeho stížnosti nebylo rozhodnuto a stížnost nemá odkladný účinek. Za této situace tak bylo jednoznačně vyvráceno tvrzení žalovaného, že právní předchůdce žalobce postupoval v rozporu s dobrými mravy, když měl svévolně zablokovat účet žalovaného. Navíc, pokud je úvěrová smlouva hodnocena jako neplatná, je neplatné i případné ujednání ve smlouvě o způsobu úhrady poskytnutého úvěru (inkasu), jelikož žalovaný je pouze povinen vrátit poskytnutou jistinu po zohlednění dosavadních úhrad.

27. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesní úspěch žalobce (38 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 59.497 Kč) je nižší než jeho procesní neúspěch (62 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 98.717,31 Kč). Úspěch žalovaného tak činil 62 % předmětu řízení a jeho neúspěch 38 % předmětu řízení. Žalovaný tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 % (62 % - 38 %).

29. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny za právní zastoupení v částce 6.300 Kč za 1 úkon podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“) za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odpor, vyjádření k věci samé, replika k vyjádření žalobce, účast na soudním jednání dne 18.9.2024), tj. celkem 31.500 Kč. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to 5x po á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 1.500 Kč. Jelikož je zástupce žalovaného plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad (celkem ve výši 33.000 Kč) navýšit o 21 % náhradu za tuto daň, tj. o částku 6.930 Kč.

30. Náklady řízení na straně žalovaného tedy činí celkem 39.930 Kč (31.500 Kč + 1.500 Kč + 6.930 Kč). Jelikož žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 9.583,20 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.