34 C 187/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 583.423,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 300.996,22 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 271.414,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 583.423,52 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, obou ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021. Žalovaná částka představuje dle žalobních tvrzení ve spojení s doplněním žaloby neuhrazenou část úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 15.5.2017. Úvěr byl sjednán ve výši 593.140,- Kč, úrok z úvěru představoval 11,9 % ročně a žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.553,- Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobce proto úvěr ke dni 3.3.2021 zesplatnil. Žalovaná dluží na jistině úvěru částku 538.793,43 Kč, na úroku 23.392,71 Kč a na úroku z prodlení 21.237,38 Kč.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

3. Podáním ze dne 1.9.20229 žalobce podrobně specifikoval výpočet jednotlivých složek dluhu, včetně žalovanou provedených úhrad a jejich započtení. K uzavření smlouvy uvedl, že byla uzavřena přes elektronické bankovnictví, kdy smlouva v písemné podobě neexistuje. Jistina představuje částku výši 538.793,43 Kč a její výše vyplývá z jednotlivých plateb provedených žalovanou, které byly započteny na celkový úvěr ve výši 593.140,- Kč, čerpaný dne 15.5.2017 žalovanou. Úrok z prodlení ve výši 21.237,38 Kč představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20.5.2021 do 7.11.2021 (tj. dne před podáním žaloby). Úrok ve výši 23.392,71 Kč představuje smluvní úrok, požadovaný pouze ve výši 8,25 % ročně, z dlužné jistiny od zesplatnění dne 3.3.2021 do 7.11.2021 (dne předcházejícího podání žaloby). Vypočtený úrok byl ponížen o platby žalované ze dne 21.4.2021 ve výši 2.502,82 Kč a dne 20.5.2021 ve výši 4.972,- Kč. Ohledně splátek uhrazených žalovanou odkázal žalobce na připojenou listinu označenou jako , Anonymizováno, Seznam splátek, ze které vyplývá, že celkem žalovaná v období od 20.6.2017 do 20.5.2021 uhradila částku 325.761,- Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami v období od listopadu 2020 do ledna 2021, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 3.3.2021. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce uvedl, že hodnocení úvěruschopnosti je založeno na porovnání příjmů žalované, výdajů a existujících úvěrových splátek. Zároveň žalobce hlídá celkové úvěrové zatížení klienta. Ekonomický model žalobce počítá s výdaji deklarovanými klientem a dále odhaduje existenční výdaje na základě historických dat , právnická osoba, . Výpočet minimálních existenčních nákladů primárně vychází z výše příjmu a počtu členů domácnosti, významnou měrou do něj vstupuje forma bydlení, zejména nájem. Dále žalobce odkázal v doplnění tvrzení na obsah listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti žalované, ze kterého vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla výdaje v částce 1.000,- Kč, žalobce proto stanovil dle svého interního ekonomického modelu (procujícího se statistickými daty a aktuální výší životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) částku 6.130,- Kč. Žalovaná uvedla splátky mimo žalobce ve výši 0,- Kč, žalobce dotazem a z vlastních systémů zjistil úvěry mimo žalobce se splátkou 8.550,- Kč (úvěr konsolidovaný v rámci úvěrové žádosti) a revolvingový úvěr u žalobce s limitem 33.000,- Kč a splátkou 1.650,- Kč. Nové splátkové zatížení žalované mělo činit měsíčně 10.203,- Kč, k pokrytí životních nákladů tak žalované zbylo 7.797,- Kč.

4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ze dne 10.10.2022, č.j. , spisová značka, , tak, že na základě shora uvedených nesporných skutkových tvrzení žalobce bylo žalobě vyhověno Ohledně částky 267.379,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15.048,30 Kč za dobu od 4.3.2021 do 7.11.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 267.379,- Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení. V části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 300.996,22 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 271.414,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Zamítavá část rozsudku vycházela z nesporných tvrzení žalobce ohledně způsobu, jakým mělo před uzavřením úvěrové smlouvy dojít k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, kdy toto nebylo hodnoceno jako řádné a soudu proto shledal úvěrovou smlouvu neplatnou. O nákladech řízení bylo s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobce rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízen nemá.

5. Proti zamítavé části rozsudku a výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání, ve kterém namítal nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy postupoval v rozporu s právní úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zjistil příjmy žalované v částce 18.000,- Kč měsíčně a životní náklady ve výši 6.130,- Kč měsíčně, dále úvěrové zatížení před uzavřením úvěrové smlouvy v částce 10.200,- Kč měsíčně. V případě odečtení částky nového úvěrového zatížení ve výši 10.203,- Kč od příjmu žalované 18.000,- Kč zbývá žalované částka 7.797,- Kč měsíčně. Dle názoru žalobce je užití ekonomického modelu při posouzení úvěruschopnosti žalované přípustné, v tomto směru odkázal žalobce na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 104 VSPH 506/2020-63.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v části, kterou byla žaloba částečně zamítnuta, a dále ohledně výrokové části ve vztahu k nákladům řízení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (konkrétně bod. 15 odůvodnění) nerozhodl soud prvního stupně o části žaloby rozsudkem pro zmeškání, aniž by žalobce předem seznámil se svým právním názorem, že v části uplatněného nároku nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny. Dále soud nepoučil žalobce, že nemá za prokázané tvrzení žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Tím neumožnil žalobci vyjádřit se k uvažovanému právnímu posouzení věci a případně nově argumentovat v rámci jeho procesních tvrzení, což v důsledku přivodilo vznik tzv. překvapivého, resp. nepředvídatelného rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu svůj procesní postup, tedy vydání pouze částečného rozsudku pro zmeškání, nevysvětlil soud prvního stupně ani v odůvodnění rozsudku. Ve vztahu k části předmětu řízení, o kterém nebylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, soud neprovedl dokazování, přestože obsahem spisu byly relevantní důkazy, ze kterých mohl soud patřičná zjištění o výši příjmů a výdajů žalované v posuzovaném období učinit. V odůvodnění pak soud prvního stupně nevysvětlil, proč tyto relevantní důkazy pominul. Pokud vyšel ze shodných skutkových tvrzení, nebyl jeho postup správný, jelikož žalovaná se ve věci vůbec nevyjádřila. Dle názoru odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Soudu prvního stupně bylo uloženo (bod 25 odůvodnění) provést dokazování listinami založenými v soudním spise a případně se vypořádat s dalšími důkazními návrhy žalobce k tvrzenému řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Nebude-li mít soud prvního stupně tvrzení žalobce za prokázané, poučí jej dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu.

7. Ke shora uvedenému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje soud prvního stupně za vhodné uvést následující vysvětlení svého předchozího procesního postupu. Soud prvního stupně má za to, že ve věci nerozhodoval „částečným rozsudkem pro zmeškání“ jak uvádí v odůvodnění odvolací soud. Takový závěr totiž nevyplývá z protokolu o jednání ze dne 10.10.2022 ani se samotného rozsudku. Není tudíž zřejmé, z čeho konkrétně dovozuje odvolací soud, že bylo rozhodnuto pouze „částečným rozsudkem pro zmeškání“. Naopak soud vzal za splnění podmínek ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu veškerá tvrzení žalobce o skutkových okolnostech sporu za nesporná a ve věci proto nebylo prováděno dokazování. V případě vydání rozsudku pro zmeškání soud neprovádí žádné dokazování a nezamítá ani jednotlivé žalobcem navržené důkazy. Nesporná tedy byla v posuzované věci i skutková tvrzení žalobce ohledně postupu a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, což je výslovně uvedeno v šestém odstavci odůvodnění na straně 4 rozsudku soud prvního stupně. Z tohoto důvodu nebyly prováděny důkazy k prokázání nesporných tvrzení žalobce ohledně postupu žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Je-li soudu prvního stupně vytýkáno, že nepoučil žalobce dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, že nemá za prokázané tvrzení žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a tím neumožnil žalobci vyjádřit se k uvažovanému právnímu posouzení věci a případně nově argumentovat v rámci jeho procesních tvrzení, což v důsledku přivodilo vznik tzv. překvapivého, resp. nepředvídatelného rozhodnutí, je třeba v prvé řadě uvést, že žaloba nebyla částečně zamítnuta pro neunesení důkazního břemene ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Naopak z nesporných skutkových tvrzení žalobce dle názoru sodu prvního stupně vyplynul závěr, že žalobce úvěruschopnost řádně neprověřil. Za takové situace není na místě poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, jelikož tvrzení žalobce nejsou neprokázaná, ale vedou při právním posouzení soudu k závěru, že úvěruschopnost žalované řádně prouzena nebyla (nikoliv tedy, že žalobce tato svá tvrzení neprokázal, což je zcela rozdílná procesní situace). Ani v případě, kdy by nebylo ve věci rozhodováno rozsudkem pro zmeškání a žalobce by uvedl taková tvrzení, která sama o sobě vedou k závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, nebylo by třeba k takovým tvrzením provádět důkazy. Po jejich případném prokázání by totiž stejně dospěl soud ke stejnému závěru. Je tudíž nadbytečné v řízení vést dokazování k tvrzením žalobce, jejichž prokázání vede k neúspěchu ohledně jím uplatněného nároku. Je-li soud prvního stupně dále vytýkáno (bod. 22 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), že vyšel ze „shodných skutkových tvrzení účastníků“, soud prvního stupně ze „shodných skutkových tvrzení účastníků“ nevyšel a ani nemohl, jelikož žalovaná v řízení žádná tvrzení neuvedla. Takový závěr z odvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá a v odůvodnění není nikde zmiňováno, že by soud měl vycházet ze „shodných skutkových tvrzení účastníků řízení“, ale z nesporných skutkových tvrzení žalobce v důsledku splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání.

8. I přes výše uvedené je samozřejmě soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 226 odst. 1 občanského soudního řádu právním názorem dovolacího soudu vázán, stejně tak jako pokyny odvolacího soudu ve vztahu k dalšímu postupu ve věci.

9. Byť tedy má soud prvního stupně za to, že v řízení byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, v důsledku čehož se pokládají skutková tvrzení žalobce (tedy i skutková tvrzení ve vztahu ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy) za nesporná, provedl dle pokynu odvolacího soudu k těmto tvrzením dokazování žalobci označenými důkazy.

10. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

11. Dle smlouvy o úvěru ze dne 15.5.2017 (č.l. 16-18 spisu) ve spojení s formulářem standardních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 19-20 spisu) a logy k uzavření smlouvy elektronicky (č.l. 114-132 spisu) měla být předmětem úvěru částka 593.140,- Kč, kterou se žalovaná měla zavázat uhradit do 20.5.2027, a to měsíčními splátkami ve výši 8.553,- Kč.

12. Dopisem (č.l. 21 spisu) bylo žalované oznámeno schválení úvěru.

13. Dle dokladu o čerpání úvěru – výpisu z účtu (č.l. 22-23 spisu) byl úvěr čerpán dne 15.5.2017 bezhotovostním převodem v částkách 572.501,- Kč a 20.639,- Kč.

14. Z potvrzení o odkladu splátek ze dne 11.4.2020 (č.l. 29 spisu) vyplývá, že žalobce vyhověl žádosti žalované o odklad splátek splatných v dubnu až červnu 2020. Dle informace o ochranné době ze dne 7.6.2020 (č.l. 30 spisu) byla žalovaná informována žalobcem o ochranné době od 1.7.2020 do 31.10.2020 s tím, že po skončení ochranné doby bude hrazeno 94 splátek ve výši 8.553,- Kč.

15. Dopisem ze dne 22.12.2020 (č.l. 31, 104-106 spisu) byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 17.106,- Kč, dopisem ze dne 30.1.2021 (č.l. 32 spisu) byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 26.559,- Kč a dopisem ze dne 3.3.2021 (č.l. 33, 107-109 spisu) byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě částky 538.794,- Kč. Dopisem ze dne 19.10.2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 574.039,63 Kč před podáním žaloby.

16. Výpisy z účetní evidence žalobce – tabulky (č.l. 24-28, 49-50 spisu) představují výstup z elektronického systému žalobce ohledně úvěru a jeho splácení. Z těchto listin nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

17. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 48 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla výdaje v částce 1.000,- Kč, žalobce proto stanovil životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu procujícího se statistickými daty a aktuálními údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Žalovaná měla v době žádosti úvěr se splátkou 8.550,- Kč měsíčně , který byl v rámci předmětného úvěru konsolidován, a dále revolvingový úvěr se splátkou 1.650,- Kč měsíčně.

18. Z výpisů z účtu žalované za období od června 2016 do května 2017 (č.l. 51-84 spisu) vyplývá, že zůstatky žalované na účtu v uvedeném období se pohybují v řádu stokorun až nižších tisíců korun. K vyrovnání zůstatku na účtu žalovaná pravidelně využívá různých finančních služeb (položky „Peníze na klik“).

19. Z tabulek (č.l. 85-89, 110-113 spisu) vyplývá, že žalobce hodnotil příjem žalované před uzavření smlouvy v částce 18.000,- Kč měsíčně a výdaje v částce 1.000,- kč měsíčně.

20. Uvedenými listinnými důkazy byla prokázána skutková tvrzení žalobce ve vztahu ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Nebylo tedy žalobce třeba vyzývat k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Prokázaná skutková tvrzení žalobce ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotil soud prvního stupně následovně.

21. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

23. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

25. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

29. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.

30. Na základě shora uvedených prokázaných skutkových tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, jelikož zjevně nezjišťoval skutečné výdaje žalované, ale spokojil se pouze se statistickými údaji z vlastního informačního systému, to navíc za situace, kdy příjem žalované měl činit částku 18.000,- Kč měsíčně a žalovaná měla být po uzavření smlouvy zatížena splátkami v celkové výši 10.203,- Kč. Nelze rovněž pominout skutečnost, že sama žalovaná uvádí výdaje pouze v částce 1.000,- Kč, avšak žalobce namísto toho, aby se reálnými výdaji zabýval a požadoval jejich doložení, vycházel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů. Stejně tak v případě, kdy žalovaná uvede výši jiných závazků 0,- Kč, žalobce zjistí, že toto sdělení neodpovídá skutečnosti, ale bližší zkoumání příjmové a výdajové stránky žalované před uzavřením úvěrové smlouvy na částku dosahující téměř 600.000,- Kč neprovede. Uvedené vede soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudil a pokud nějaké posuzování vůbec prováděl, činil tak pouze formálně, bez zkoumání skutečné výdajové stránky žalované.

31. Pokud žalobce odkazoval na judikaturu ve smyslu možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 506/2020 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1522/2020), lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, ze kterých následně užití ekonomického modelu vychází, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.

32. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu pro případ, že by bylo prokázáno její uzavření, třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

33. Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze skutečně poskytnutou částku. Žalované byla poskytnuta dle nesporných tvrzení žalobce jistina ve výši 593.140,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce (odkazem na seznam splátek) uhradila 325.761,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 267.379,- Kč (k započtení plateb soudem i bez návrhu žalované srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud nesporného tvrzení o zesplatnění úvěru ke dni 3.3.2021. Ode dne 4.3.2021 je žalovaná v prodlení a žalobci náleží právo na úrok z prodlení v zákonné výši. Ohledně této částky soud již v původním rozsudku žalobě vyhověl (konkrétně ohledně částky 267.379,- Kč s úrokem z prodlení v požadované výši vyčísleným na částku 15.048,30 Kč za dobu od 4.3.2021 (první den prodlení žalované) do 7.11.2021 (den předcházející podání žaloby, ke kterému vyčíslil úrok z prodlení rovněž žalobce) a s úrokem z prodlení z dlužné částky v požadované výši 8,25 % ročně od 8.11.2021 do zaplacení.

34. Ohledně zbývající části, tedy částky 300.996,22 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 271.414,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl (stejně jako v původním odvoláním napadeném výroku II. rozsudku ze dne 10.10.2022, č.j. , spisová značka, )

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 42 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 333.373,98 Kč), neúspěšný ohledně 58 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 455.374,11 Kč). Žalované by tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 %. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

36. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.