34 C 191/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B Anonymizováno advokátem v Anonymizováno, Jméno advokáta/Anonymizováno, proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 59.609,76 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, advokáta v Anonymizováno.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Žalobce tvrdí, že datum uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr v částce částka. Žalovaný řádně neplnil podmínky úvěru, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni datum zesplatnil. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel ze sociálních a demografických dat, interních databází a externích registrů a dále z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Dle smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla předmětem úvěru částka částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 59 % ročně, RPSN činilo 70,81 %. Dle potvrzení o provedení transakcí ve spojení se sdělením banky čerpal žalovaný na úvěru celkem částku částka. Smlouvou ze dne datum ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě. Z tabulek (č.l. 43-48 spisu) nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí významná skutková zjištění. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze ze socioekonomických a statistických dat, aniž by relevantně zjišťoval skutečnou výši příjmů a běžných výdajů žalovaného, jedná se o posouzení pouze formální a zcela nedostatečné. Soudu je z vlastní činnosti navíc známo (z nahlédnutí do infomačního systému ISAS), že vůči žalovanému jsou již od roku 2018 pravidelně zahajována řízení o zaplacení dlužných částek, včetně řízení exekučních. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta celkem jistina ve výši částka, na kterou dosud uhradil částka, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 50.000, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku částka (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 67 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka) a neúspěšný v rozsahu 33 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náhrada nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku částka a dále z odměny za zastoupení žalobce advokátem dle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1966 Sb., advokátní tarif, ve výši částka za úkon právní služby, a to za úkony přípravy a převzetí věci, předžalobní výzvy a sepisu žalobního návrhu. Za účelný úkon nelze považovat doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být uvedena již v žalobním návrhu. Ke každému úkonu náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se jedná o částku částka, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %, přiznal mu soud částku částka. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí částka dle položky č. hodnota. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil částka, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku částka (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu nebo exekuce. V případě, že nebude platba uvedená ve výroku IV. uhrazena do 30 dnů po marnému uplynutí lhůty splatnosti, bude pohledávka předána k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.