34 C 203/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, se sídlem v Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno, proti žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení částky 64.725,89 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku částka s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku částka s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná se dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr zesplatnil. Při schvalování úvěru vycházel žalobce z údajů poskytnutých žalovanou, kdy porovnával příjmy žalované s výdaji odhadnutými na základě historických dat právnická osoba. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Podáním ze dne datum žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaná uhradila celkem částku částka, kdy na úvěru čerpala částku částka. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce uvedl, že žalovaná využila předschváleného úvěru bez nutnosti doložit příjem. Žalobce postupoval na základě kontroly finančních toků na běžném účtu žalované a z čestného prohlášení žalované o jejích příjmech. Příjem žalované žalobce určil v částce částka, výdaje v částce částka. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne datum ve spojení s obchodními podmínkami, předsmluvními informacemi a informacemi o pojištění měl být jejím předmětem úvěr v částce částka, který se měla žalovaná zavázat splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši částka. Úrok měl přestavovat 7,9 % ročně. Dle výpisu z účtu obdržela žalovaná od žalobce dne datum částku částka. Tabulka označená jako „historický výpis“ (č.l. 44-47, č.l. 94-99 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Stejný závěr soud učinil ohledně dalších tabulek předložených žalobcem (elektronicky v systému CEPR). Ze sazebníku soud neučinil žádná pro věc relevantní zjištění, stejně tak jako z listiny označené informace o klientovi (č.l. 88-93 spisu). Dopisem ze dne datum měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne datum ve spojení s dalšími výzvami žalobce žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky částka, podací arch prokazuje pouze odeslání zásilky žalované a nikoliv její doručení. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou a z výpisu z účtu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalované a statistických částek ohledně výdajů žalované. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat či bez dalšího zpracovaných dat z výpisů z účtu. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši částka, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila částka, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit částka (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku částka (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 39 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka), neúspěšný ohledně 61 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka). Žalované by tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %. Jelikož žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.