34 C 205/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v obec, ulice a číslo, zastoupeného JUDr. jméno příjmení, advokátem v obec, ulice a číslo, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení částky 9.337 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4.337 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.337 Kč za dobu od datum do datum a ve výši 8,5 % ročně z částky 4.337 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9.337 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru 5.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 1.000 Kč a úrokem 2.974 Kč. Dále žalobce požaduje náklady 363 Kč. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a výpisy z účtu. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl as textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Z výpisu z účtu žalobce ve spojení se sdělením banky vyplývá, že na účet žalovaného byla z účtu žalobce zaslána dne datum částka 5.000 Kč. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 9.337 Kč s příslušenstvím. Z kopie občanského průkazu, výplatní pásky a mandátní smlouvy nebyla učiněna žádná rozhodná skutková zjištění. K jednání soudu dne datum se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným a doručení výzvy žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru a doručení výzvy žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 5.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisu z účtu a sdělení banky vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána částka 5.000 Kč žalobcem, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s ustanovením § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 5.000 Kč. Tato částka se stala splatnou dne datum na základě doručení žaloby žalovanému. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 50 % předmětu řízení, neúspěšný ohledně 50 % předmětu řízení (při vyčíslení jistiny a úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu.