34 C 211/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobců: anonymizováno ) celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa , anonymizováno ) celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa , zastoupených anonymizováno jméno příjmení , advokátkou v  obec , ulice a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , o určení vlastnictví, <b>I. Určuje se, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 57.340 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 42.535,81 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobci se žalobou podanou dne 21.7.2021 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen„ předmětný pozemek“). V žalobním návrhu uvedli, že na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] získali do osobního užívání pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] s tím, aby jej užívali pro potřebu své rodiny a domácnosti a postavili rodinný dům. Dohoda byla registrována Státním notářstvím Brno dne [datum], pozemek byl v terénu vyznačen železnými trubkami. Následně byly hranice předzahrádky rodinného domu nezměněny, tvořeny byly zdmi rodinného domu a soklovým zdivem oplocení. V roce 1991 bylo právo osobního užívání zrušeno a pozemky se staly vlastnictvím žalobců. Žalobci od roku [rok] neměli pochybnost o jejich vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Při digitalizaci katastrálních map vznikl oddělením další pozemek, který byl na základě geometrického plánu zapsán do vlastnictví žalované. Tímto způsobem vznikl předmětný pozemek o výměře [výměra], který žalovaná žalobcům nabídla k odkoupení za částku 8.000 Kč / m2.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobnímu návrhu učinila nesporným, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to na základě dohody o osobním užívání pozemku [jméno] [anonymizováno] [rok] ze dne [datum]. Žalovaná však zpochybnila, že byl tento pozemek v terénu vymezen trubkami. Tvrzení žalobců, že neměli pochybnosti o vlastnictví pozemku parc. [číslo] předmětného pozemku, považovala žalovaná za zavádějící, když pozemky byly v socialistickém vlastnictví. Předmětný pozemek, který sousedí s pozemkem žalobců, byl oddělen z pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu pro zaměření skutečného stavu č. pl. [číslo], potvrzeného katastrálním úřadem dne [datum]. Jedná se o samostatnou nemovitou věc, kterou žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě zákona č. 172/1991 Sb., ke dni [datum]. Do 31.12.1991 představovalo právo osobního užívání možnost užití pozemku nevlastníkem, teprve od [datum] se toto právo transformovalo na právo vlastnické. Vlastnické právo žalobců k pozemku parc. [číslo] proto vzniklo přímo ze zákona ke dni 1.1.1992. Žalobci si dle názoru žalované až do 1.1.1992 nemohli pomýšlet na vlastnictví pozemku parc. [číslo] tím spíše na vlastnictví pozemku sousedního, nemohli tak být v dobré víře, že jim pozemek patří. Do 1.1.992 nebylo možné vlastnické právo k pozemku v socialistickém vlastnictví vydržet. Žalobci proto mohli být v dobré víře až od 1.1.1992, nikoliv od roku [rok]. Dle tvrzení žalované věděli žalobci, že užívají pozemek žalované, jelikož v evidenci žalované byl dohledán znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], na jehož základě měly být vypořádány majetkoprávní vztahy mezi obcí a jednotlivými vlastníky pozemků na ulici [ulice]. Zpracování posudku si vyžádal [stát. instituce] jako podklad pro převod nemovitostí, žalobcům měl připadnout předmětný pozemek za částku 176 Kč. Nejpozději v době vyhotovení geometrického plánu [číslo] museli žalobci vědět, že nejsou vlastníky sporných částí obecního pozemku. Zástupci obce dle názoru žalované od 90. let 20. století museli s žalovanými jednat o narovnání vlastnických vztahů. Dle tvrzení žalované se navíc žalobci ještě v roce 2019 za vlastníky sporného pozemku nepovažovali, když dopisem ze dne 25.11.2019 žádali žalovanou o převod vlastnického práva k předmětnému pozemku. Právní úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ původní občanský zákoník“), až do roku 1991 chránila před vydržením subjekty socialistického vlastnictví, kdy ochrana byla absolutní a takovou věc nebylo možné vydržet, tehdejší národní výbory proto ani ochranu vlastnického práva neřešily. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci předmětný pozemek užívají jako předzahrádku a nachází se na něm stavba oplocení.

3. Podáním ze dne 9.2.2022 žalobci doplnili, že již v roce [rok] nechala žalovaná zaměřit stavební místa a nové hranice byly v terénu vyznačeny železnými trubkami, což vyplývá z geometrického plánu ze dne [datum]. Takto byla vyznačena i parcela [číslo]. Na předmětném pozemku byl následně žalobci postaven rodinný dům a pozemek zaměřený žalovanou byl ohraničen oplocením. Původní pozemková parcela [číslo] o výměře [výměra] byla geometrickým plánem ze dne [datum] rozdělena na pozemky parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra]. Celková výměra tedy zůstala nezměněna. Vlastnické práva žalobců k těmto pozemkům vzniklo ze zákona ke dni 1.1.1992 transformací práva osobního užívání. V roce 1996 byl na žádost žalované vyhotoven geometrický plát [číslo] kterým byly vytvořeny nové pozemky z pozemku parc. [číslo] včetně předmětného pozemku. O zakreslení geometrického plánu do katastrálních map požádala žalovaná dne 15.9.1997, o čemž neměli žalobci žádné informace ani povědomí. Kolize hranic pozemků řešena nebyla. V roce [rok] probíhala na ulici [anonymizováno] výstavba plynových přípojek, které žalovaná schválila, ačkoliv věděla, že budou zřízeny na pozemcích žalované. O vypracování znaleckého posudku v roce [rok], na základě kterého měly být vlastnické vztahy vypořádány, žalobci ani další vlastníci pozemků na ulici [ulice] informováni nebyli ani nebyli přizvání k novému zaměření. Dle materiálů pořízených z Moravského zemského archivu obec od roku [rok] nezveřejnila záměr pozemky na ulici [ulice] prodat. Záměry prodejů pozemků jinak obec běžně zveřejňovala, k prodeji docházelo za ceny dle znaleckého posudku. Záměr k prodeji předmětného pozemku zveřejnila žalovaná až dne [datum]. V roce 2019 informovala žalovaná žalobce o tom, že užívají část obecního majetku.

4. Při jednání soudu žalobci i žalovaná rekapitulovali svá dosavadní skutková tvrzení a právní názory na hodnocení projednávané věci. Žalobci setrvali na stanovisku o vydržení předmětného pozemku, žalovaná trvala na tom, že k vydržení dojít nemohlo, jelikož v roce [rok] se běh vydržecí lhůty ve vtahu k žalobcům„ staví“ v důsledku zpracování geometrického plánu. Žalobci dále uvedli, že předmětný pozemek se nachází za oplocením před jejich rodinným domem a navazuje na parcelu žalobců [číslo] Tyto pozemky od sebe nejsou jakkoliv odděleny a fakticky představují předzahrádku rodinného domu, která se nachází za oplocením z betonové podezdívky a pletiva.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobci nabyli právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] který byl následně rozdělen na pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Právo osobního užívání žalobců se ke dni 1.1.1992 transformovalo na vlastnické právo žalobců. Nesporné bylo rovněž to, že žalobci předmětný pozemek užívají.

6. Spornou otázkou zůstalo, zda se předmětný pozemek nachází celou svojí výměrou za oplocením, tedy v oplocené části předzahrádky užívané žalobci, a dále, zda předmětný pozemek žalobci užívali v dobré víře a v jakém konkrétním období.

7. Po provedeném dokazování byla učiněna následující skutková zjištění.

8. Dle výpisů z katastru nemovitostí (č.l. 3-5 spisu) jsou žalobci vlastníky ve společném jemní manželů pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Nabývacím titulem žalobců je dohoda o zřízení práva osobního užívání [jméno] [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], registrovaná dne [datum], v případě stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] pak kolaudační [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]. Žalovaná je zapsána jako vlastník předmětného pozemku parc. [číslo] vzniklého na základě geometrického plánu [číslo] z původního pozemku parc. [číslo]. Související snímek katastrální mapy zobrazuje předmětný pozemek se společnou hranicí po celé jeho délce s pozemkem prac. [číslo].

9. Dopisem Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov ze dne [datum] (č.l. 6-10 spisu) byli žalobci vyrozuměni o neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí na základě návrhu žalobců, dle jejichž názoru měl předmětný pozemek vzniknout vydělením z pozemku parc. [číslo] v roce 2009 a 2010 při celostátní digitalizaci pozemkových map. Dle sdělení katastrálního úřadu předmětný pozemek odpovídá části pozemku zjednodušené evidence GP [číslo], kdy je v evidenci přídělového operátu Pozemnostního archu [číslo] zapsáno jméno držitele [anonymizována čtyři slova] [územní celek]. Do evidence nemovitostí byl doplněn již pozemek dřívější evidence [parcelní číslo], který byl zapsán na [list vlastnictví] položkou výkazu změn [číslo] se zapsaným vlastnickým právem pro [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [obec]. V rámci výkazu změn [číslo] byla parcela [číslo] poddělena mimo jiné na parc. [číslo] tato byla zapsána na [list vlastnictví], vlastnické právo se tím nijak neměnilo. Dle výkazu změn [číslo] byl proveden převod na [list vlastnictví] pro [územní celek]. Na základě žádosti [územní celek] byl proveden zápis a zákres geometrického plátnu [číslo] vzniklého za účelem zaměření skutečného stavu vozovky. Z pozemku parc. [číslo] byl oddělen mimo jiné nově vzniklý předmětný pozemek. Předmětný pozemek tedy nevznikl dělením z pozemku žalobců prac. [číslo] ale dělením původního pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo].

10. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 13-16), jehož součást tvoří výpis z usnesení jednání [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum], žalovaná nabídla žalobcům prodej předmětného pozemku za částku 8.000 Kč/m2 nebo pronájem za částku 100 Kč/m2/rok.

11. Dopisem ze dne 17.6.2021 reagovali žalobci na sdělení žalované a poukázali na vydržení předmětného pozemku s tím, že nemají zájem jej tedy odkupovat ani pronajímat, když oplocený pozemek v dobré víře užívají již více než 50 let.

12. Na základě dohody ze dne [datum] (č.l. 11-12 spisu) bylo zřízeno žalobcům právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], který vznikl z pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu ze dne [datum] Dohoda byla registrována u Státního notářství [obec] dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo].

13. Z polního náčrtu ve spojení s geometrickým plánem č. [tel. číslo] [číslo] (č.l. 72-74 spisu) je patrný vznik pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] z pozemku parc. [číslo] kdy nové hranice jsou vyznačeny v terénu železnými trubkami (v tomto směru poznámka v levé dolní části geometrického plánu na č.l. 72 verte spisu). Geometrickým plánem ze dne [datum] (č.l. 75, č.l. 120 spisu) je dokládán stav pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o celkové výměře [výměra].

14. Geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] byl z dosavadního pozemku parc. [číslo] oddělen předmětný pozemek nově označený jako parc. [číslo] o výměře [výměra]. Z grafické části vyplývá jeho společná hranice po celé délce pozemku s pozemkem prac. [číslo].

15. Faktickou situaci předmětné ulice [ulice] a domu žalobců včetně oplocené předzahrádky dokládají fotografie (č.l. 77-78 spisu), kdy za oplocenou předzahrádkou se dále nachází chodník a poté asfaltová komunikace.

16. Ze stavebního povolení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydaného [stát. instituce] (č.l. 149-172 spisu), nebyla soudem učiněna žádá pro věc relevantní skutková zjištění, stejně tak jako z kolaudačního souhlasu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [anonymizováno] [spisová značka], vydaného [stát. instituce] (č.l. 145-148 spisu). Tyto listiny byly k důkazu vyžádány k návrhu žalované k prokázání, že předmětný pozemek existoval již v 80. letech 20. století v souvislosti se stavbou komunikace. Soud proto oslovil [stát. instituce] k poskytnutí stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí ohledně komunikace na předmětném pozemku. Uvedené listiny byly jediné, které soud od tohoto úřadu obdržel. Žalovaná při jednání soudu dne 5.10.2022 uváděla, že by se mělo jednat o listiny vztahující se k samotné komunikaci, a nikoliv pouze křižovatce, a to z 80. let 20. století, a že tyto listiny se sama pokusí opatřit. Takové listiny však žalovanou předloženy k důkazu nebyly. Vznik i doba vzniku předmětného pozemku jsou však dostatečně prokázány, a to shora uvedeným geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum].

17. Dle sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum] (č.l. 135-137 spisu) proběhly v [katastrální uzemí] v roce 1995 měřičské práce, jejichž účelem bylo výškopisné a polohopisné zaměření všech identifikovatelných bodů uliční čáry. Na základě žádosti žalované byl v rámci položky výkazu změn [číslo] [rok] proveden zápis a zákres geometrického plánu [číslo] na jehož základě byla mimo jiné oddělena z pozemku parc. [číslo] i část nově označená jako [číslo].

18. Dle sdělení katastrálního úřadu ze dne 31.8.2022 (č.l. 140 spisu) nebyl nalezen grafický podklad, který by znázorňoval oplocení mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Katastrální úřad eviduje hranici vlastnickou, nikoliv hranici uživatelskou (tj. hranici„ k plotu“).

19. Za účelem stanovení, zda se předmětný pozemek nachází uvnitř oplocené části užívané žalobci nebo vně této části, případě zčásti v obou možnostech, ustanovil soud znalce [celé jméno znalce], za účelem stanovení, kde přesně se předmětný pozemek ve vztahu k oplocení před domem žalobců fakticky nachází. Znalec provedl zaměření a zhodnocení znaleckého úkolu v posudku ze dne 24.2.2023, [číslo] (č.l. 217-273 spisu). V rámci ústního podání znaleckého posudku znalec uvedl, že předmětný pozemek vznikl na základě zaměření v roce 1995 a stávající oplocení pozemku žalobců je na tomto pozemku. Původní pozemek parc. [číslo] byl výsledkem zeměměřičské činnosti z roku 1965, další záznam se týká až sousedního pozemku z roku 1979. V tomto roce se již na místě pravděpodobně nacházely i předmětné zídky oplocení. V roce 1980 jsou na místě obdobné odlehlosti a fyzický stav, jaký je zde i dnes. Znalec přezkoumal zejména vyznačenou odlehlost„ [anonymizována dvě slova]“, která však po bližším zkoumání činí ve skutečnosti [anonymizováno] (srov. str. 19 a str. [číslo] posudku). Uvedená hodnota se nedá z geometrického plánu z roku 1965 zjistit, neboť tam ještě nestál rodinný dům. Z uvedeného je dle závěrů znalce patrné, že fyzický stav zídky oplocení žalobců byl v roce 1980 totožný s rokem 2023. Předmětný pozemek tedy není součástí původního pozemku parc. [číslo] avšak je rovněž nepopiratelné, že pozemek dnes označený jako parc. [číslo] byl v užívání žalobců minimálně od roku 1980. Uvedené potvrzují i letecké měřičské snímky (str. 96 a násl. posudku). Dle závěrů znalce se předmětný pozemek nachází celý v oplocené části (tj. v tzv. předzahrádce žalovaných). Při zaměření stavby se provedlo měření jen od stavby, což byla tehdy dle názoru znalce chyba geometra, stejná situace je u pozemku sousedního. Při zaměření v roce 1995 se provádělo pouze zaměření uličních čar, zaměřovaly se tedy pouze viditelné znaky, následně pak byl zaměřen pozemek parc. [číslo]. Jednalo se o autorizovanou činnost, při které se nevyžadovala účast vlastníků jednotlivých sousedních pozemků, vlastníci se nevyrozumívali a nebyl třeba vstup na jejich pozemky. Žalobci neměli možnost ze zaměření zjistit, že užívají část cizího pozemku, protože výsledek vytvářela tehdejší Geodézie a vlastníkům sousedních pozemků se neoznamoval. Žalobci tak mohli být seznámeni s uvedenými zjištěními při obnově katastrálního operátu v roce 2010, kdy vlastník byl účastníkem řízení. Nedošlo však k novému zaměřování, ale pouze se přepracovaly stávající výsledky a v rámci námitkového řízení byl na obecním úřadě nový geometrický operát předložen.

20. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předmětný pozemek vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] na základě provedeného zaměření z roku 1995, a to geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum]. Takto nově vzniklý pozemek má společnou hranici po celé délce pozemku s pozemkem prac. [číslo]. Předmětný pozemek se celou svojí výměrou nachází v oplocené části užívané žalobci jako tzv. předzahrádka, takto žalobci předmětný pozemek užívají minimálně od roku [rok] a faktický stav se do roku 2023 v tomto směru nijak nezměnil. Žalobci dále dle výslovného sdělení znalce neměli možnost poznat, že v rámci oplocené části užívají i část pozemku žalované, která byla následně v roce 1996 vymezena jako samostatný pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra].

21. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (dále jen„ původní rozsudek“), bylo žalobě vyhověno a dále rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobcům a státu náklady řízení.

22. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav následovně.

23. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Dle ustanovení § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

25. V posuzované věci se soud v původním rozsudku v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobci mohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením, jak v žalobním návrhu tvrdili. Vydržení představuje originární způsob nabytí vlastnického práva, pro který je třeba splnit podmínku nepřetržité držby. Vlastnické právo vydržením může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s tímto ustanovením osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. Dle konstantní judikatury musí být existence dobré víry posuzována s ohledem ke všem okolnostem případu, a tedy nestačí pouze subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem věci.

26. Žalobcům bylo v roce [rok] zřízeno právo osobního užívání pozemku za účelem výstavby rodinného domu, toto právo se následně ke dni [datum] transformovalo na právo vlastnické.

27. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci fakticky celou plochu předmětného pozemku užívají v rámci oplocené části jejich pozemku (tedy jako tzv. předzahrádku) minimálně od roku 1980, byť předmětný pozemek následně v roce 1996 nevznikl oddělením z pozemku žalobců, ale oddělením z pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované. Žalobci nemohli bez dalšího sami poznat, že ve skutečnosti je odlehlost jejich domu směrem ke komunikaci před domem nesprávně zaměřena a zídka s oplocením tedy ohraničují vedle pozemku žalobců i část pozemku parc. [číslo] ze kterého byl následně předmětný pozemek oddělen. V tomto směru lze odkázat na shora uvedená skutková zjištění vyplývající z provedených listinných důkazů, zvláště pak závěry znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], prezentované znalcem při soudním jednání dne 12.6.2023. Z uvedeného lze dle názoru soudu dovodit dobrou víru žalobců, kteří předmětný pozemek užívali jako vlastní. Pro posouzení držby nabyvatele pozemku jako držby oprávněné není nutné, aby nabyvatel svou představu o předmětu držby porovnal s katastrální mapou nebo zaměřením hranic pozemku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2012, sp. zn. 22 Cdo 1733/2012). Případná nabídka držitele, že spornou nemovitost od knihovního vlastníka odkoupí, učiněná po uplynutí vydržecí doby, sama o sobě dobrou víru držitele po vydržecí dobu nevylučuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. 22 Cdo 3388/2008). Při hodnocení dobré víry žalobců je dále třeba rovněž přihlédnout k porovnání výměr pozemků, které jsou zapsány jakožto vlastnické právo žalobců (tj. přesahující 1.000 m2), a výměry předmětného pozemku, která činí pouze 11 m2 a na pozemek žalobců po celé své délce bezprostředně navazuje.

28. Právní úprava původního občanského zákoníku až do 31.3.1983 institut vydržení neznala. Novelou původního občanského zákoníku [číslo] byla zavedena možnost vydržení vlastnického práva, byť tato právní úprava ještě nepřipouštěla vydržení vlastnického práva k věci v socialistickém vlastnictví. Novelizací původního občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. byl s účinností od 1.1.1992 upraven institut vydržení vlastnického práva v podobě shora citovaného ustanovení § 134 odst. 1.

29. V posuzované věci bylo pro posouzení, zda žalobci vydrželi předmětný pozemek či nikoliv, v prvé řadě zásadní, zda dobu držby předmětného pozemku žalobci před 1.1.1992 lze či nelze započíst pro účely vydržení do doby, po kterou měli žalobci jakožto oprávnění držitelé předmětný pozemek v držbě. V této souvislosti soud vycházel v původním rozsudku ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.12.1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98 (pub. pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), který uvádí, že do doby, kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu vykonávanou před 1.1.1992, a to i v případě, že se jednalo o věc ve státním vlastnictví. V tomto směru dle názoru Nejvyššího soudu neobstojí závěr, že by před 1.1.1992 nebyl pozemek ve státním vlastnictví způsobilým předmětem držby. Ustanovení § 135 a odst. 3 původního občanského zákoníku ve znění účinném do 1.1.1992 sice takový pozemek vylučovalo z vydržení, jeho držba však nebyla občanským zákoníkem omezena. Obdobně soud vyložil závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 23.8.2000, sp. zn. II. ÚS 196/2000, dle jehož závěrů se do vydržecí lhůty dle ustanovení § 134 původního občanského zákoníku započítává i doba držby uskutečňované před 1.1.1992 (tj. před novelizací občanského zákoníku provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.), a to i tehdy, jde-li o vydržení věci nezpůsobilé být předmětem vydržení před tímto datem, a dále závěry z další rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, např. ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 1253/99, která ve svých závěrech přímo na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu navazuje.

30. Soud proto v původním rozsudku uzavřel, že pokud měli žalobci předmětný pozemek (tehdy ještě jako součást pozemku parc. [číslo]) v nepřetržité oprávněné držbě po dobu deseti let, stali se jeho vlastníky ke dni 1.1.1992, kdy byly dovršeny podmínky pro nabytí vlastnického práva vydržením. V případě žalobců jakožto manželů došlo k vydržení předmětného pozemku do tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů, dnes společného jmění manželů.

31. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že předmětný pozemek byl jako samostatný oddělen až geometrickým plánem v roce [rok] a zapsán nově jako pozemek parc. [číslo].

32. Pokud k vydržení vlastnického práva žalobci mělo dle závěrů soudu dojít ke dni [číslo], nemohly na tuto skutečnost mít vliv další žalovanou či žalobci tvrzené skutečnosti vztahující se k pozdější době, tedy okolnosti nového zaměření a oddělení pozemku, zpracování znaleckého posudku v roce 1997 za účelem ocenění nově vzniklých pozemků tzv. předzahrádek či žádosti žalobců o odkoupení pozemku v roce 2019. Ze stejných důvodů nepovažoval soud za relevantní skutečnosti uváděné žalobci ohledně budování plynových přípojek či nezveřejnění záměru obce k odprodeji předmětného pozemku.

33. Soud proto jako nadbytečné neprováděl žalobci navržené důkazy informativním snímkem, zápisem kolize hranic, zápisem řešení kolize hranic, stavebním povolením, dokumentací umístění plynoinstalace, žádostí o povolení plynoinstalace, žádankou, zveřejněním záměru obce, záměrem obce, žádostí, geometrickým plánem a výslechem účastníků, neboť tyto důkazy nemohou s ohledem na již uvedené závěry mít na rozhodnutí soudu vliv. Soud rovněž jako nadbytečné neprovedl žalobci navrhované důkazy stavebním povolením na plot a kolaudačním rozhodnutím na plot, když žalobci sami uvedli, že z těchto listin přesné umístnění plotu ve vztahu k předmětnému pozemku nebude patrné. Pokud žalobci navrhovali důkaz dalšími fotografiemi a dopisem ze dne 1.3.2022, byly tyto důkazní návrhy uplatněny v rozporu s koncentrací řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 občanského soudního řádu a soud na ně tedy hleděl jako na důkazy nepřípustné.

34. Z totožných důvodů soud jako nadbytečné zamítl návrhy žalované na provedení důkazů znaleckým posudkem, dotazem na [anonymizováno] – [anonymizováno], spol. s r.o., žádostí o převod pozemků, vyžádáním mapového podkladu [obec a číslo], a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když všechny tyto důkazy měly prokazovat skutková tvrzení vztahující se k období následujícímu po 1.1.1992. Z totožných důvodů soud neprováděl jako nadbytečné důkazy výslechy bývalých zastupitelů Obce Moravany v období roku 1994 až 1998, tedy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

35. Pokud žalovaná navrhovala důkaz stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím na komunikaci z 80. let, tak takové listiny se dotazem na příslušný městský úřad zajistit nepodařilo a následně tyto listiny nepředložila ani žalovaná. Pokud tyto listiny navíc měly směřovat k prokázání tvrzení žalované o existenci předmětného pozemku již v 80. letech 20. stolení, pak provedeným dokazováním bylo zcela nepochybně zjištěno, že předmětný pozemek byl oddělen z původního pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem v roce 1996.

36. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2023, č.j. 13 Co 132/2023-326 (dále jen„ rozhodnutí odvolacího soudu“), byl původní rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu žalobci nemohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením ke dni 1.1.1992, ale nejdříve dne 1.1.2002 po uplynutí desetileté vydržecí doby. Do vydržecí doby nelze dle právního názoru odvolacího soudu započíst dobu držby pozemku žalobci před 1.1.1992, jelikož v této době žalobci pozemek neužívali v dobré víře, že jsou jeho vlastníky, ale pouze v souvislosti s právem osobního užívání pozemku. Žalovaná dovozovala ztrátu dobré víry žalobců ze zpracování znaleckého posudku v roce 1997 za účelem vypořádání majetkoprávních vztahů mezi žalovanou a vlastníky pozemků na ulici [ulice]. S ohledem na uvedené uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby v řízení postupem dne ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu vyzval žalovanou k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení kdy, jak a na základě čeho nebo od koho se žalobci dozvěděli informaci, že vlastníkem jimi užívaného předmětného pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je ve skutečnosti žalovaná, kdy a jak se žalobci seznámili se znaleckým posudkem k ocenění předmětného pozemku z roku 1997, kdo konkrétně, kdy a o čem s žalobci jednal ve vztahu k narovnání vlastnických vztahů k předmětnému pozemku.

37. V souladu s uvedeným pokynem a závazným právním názorem odvolacího soudu učinil soud prvního stupně při jednání dne 9.10.2023 výzvu žalované, včetně odpovídajícího poučení o důsledcích nedoplnění skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání na výzvu soudu, tedy neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního ohledně tvrzení o seznámení žalovaných v průběhu běhu vydržecí lhůty se skutečností, že užívají pozemek ve vlastnictví žalované, čímž by došlo k absenci jejich dobré víry dříve, než by vydržecí lhůta uplynula. Neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního by pak mělo za následek neúspěch žalované ve věci samé.

38. Zástupce žalované při jednání soudu dne 9.10.2023 v reakci na výzvu soudu uvedl, že žalovaná takovou informaci nemá k dispozici, tedy nemá k dispozici informaci kdo, jak a kdy s žalobci jednal a rovněž v tomto směru má žádný důkaz.

39. S ohledem na uvedené žalovaná neunesla břemeno tvrzení ohledně rozhodné skutečnosti, na jejímž základě stavěla svoji procesní obranu spočívající v tvrzení, že v průběhu vydržecí lhůty v období od 1.1.1992 do 1.1.2002 byli žalobci vyrozuměni o tom, že užívají pozemek ve vlastnictví žalované, čímž by mělo dojít k zániku jejich dobré víry ohledně užívání předmětného pozemku jako vlastního.

40. Důsledkem neunesení břemene tvrzení je potom závěr soudu, vycházející ze závazného právního názoru soudu odvolacího, že žalovaní užívali předmětný pozemek v dobré víře, že se jedná o pozemek jejich vlastní, a to v období od 1.1.1992 do 1.1.2002, v souvislosti s nabytím vlastnického práva k sousednímu pozemku na základě transformace práva osobního užívání na právo vlastnické. K vydržení vlastnického práva žalobci k předmětnému pozemku došlo k 1.1.2002, soud proto žalobě vyhověl a určil vlastnictví žalobců k předmětnému pozemku.

41. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobci byli ve věci zcela úspěšní a mají proto právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění svého práva. Žalobci mají v řízení postavení nerozlučných společníků, náhrada nákladů řízení byla proto uložena žalované ve vztahu k žalobcům oprávněným společně a nerozdílně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 5.000 Kč a dále z odměny za právní zastoupení žalobců advokátem, a to ve výši 4.960 Kč za úkon právní služby dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Zástupce žalobců vykonal ve věci úkony právní služby spočívající v přípravě a převzatí věci, písemném vyjádření ve věci samé ze dne 9.2.2022, účasti při jednání soudu dne 17.8.2022, účasti při jednání soudu dne 5.10.2022, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 25.4.2023, účasti při jednání soudu dne 12.6.2023 (v rozsahu 2 úkonů), vyjádření k odvolání a účasti při jednání soudu dne 9.10.2023, tj. celkem 9 úkonů právní služby, představující částku 44.640 Kč. Za účelné úkony soud nepovažuje opakované návrhy na provedení důkazů fotografiemi či jinými listinami, které byly navrhovány v rozporu s koncentrací řízení. Ke každému úkonu právní služby náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 2.700 Kč. Hotový výdaj žalobců představuje složená záloha ve výši 5.000 Kč na nálady znaleckého posudku. Celkem činí náhrada nákladů řízení žalobců 57.340 Kč.

42. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny znalečným, které bude hrazeno nad rámec složené zálohy žalobci, tedy částkou 42.535,81 Kč (písemný znalecký posudek 44.147,81 Kč, příprava a účast znalce při jednání soudu 3.388 Kč, zaplacená záloha na náklady 5.000 Kč). Úhradu nákladů soud uložil dle výsledku sporu ve věci neúspěšné žalované.

43. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.