34 C 217/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v obec, ulice a číslo, zastoupeného JUDr. jméno příjmení, advokátem v obec, ulice a číslo, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení částky 81.411,62 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38.945,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38.945,62 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 42.466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81.411,62 Kč za dobu od datum do datum, ve výši 10 % ročně z částky 42.466 Kč za dobu od datum do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrok ve výši 14,1 % ročně z částky 81.441,62 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl dne datum úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši částka spolu s úrokem ve výši 14,1 % ročně. Dopisem ze dne datum došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce požaduje dlužnou jistinu s úrokem a úrokem z prodlení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne datum. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne datum žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalovaného byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši částka měsíčně a celkový měsíční čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši částka. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu. Předchozí závazky žalovaného činily měsíčně celkem částku částka. Žalovaný čerpal celkem částku částka, z plateb žalovaného byla na jistinu započtena částka částka. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši částka a příjem domácnosti částka, avšak za situace, kdy zdroj příjmu má být pouze jeden. Dle smlouvy ze dne datum měl být předmětem úvěr v částce částka, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po částka, celkem měl uhradit částku částka. Úrok měl představovat 14,10 % ročně a sazba RPSN 15,21 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Dle platební historie ve spojení s výpisem z účtu čerpal žalovaný dne datum částku částka a celkem uhradil platby ve výši částka. Dopisem ze dne datum mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce částka, dopisem ze dne datum mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, žalobce však neprokázal doručení uvedených zásilek žalovanému. Žalobce výslovně při jednání soudu uvedl, že doklady o doručení zásilek nedisponuje. V případě oznámení o zesplatnění předložil pouze podací arch s odesláním zásilky, který ale doručení neprokazuje. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. K dopisu předložil žalobce doklad o odeslání, avšak dokladem o doručení dle svého vyjádření nedisponuje. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Pokud žalobce uváděl, že vycházel z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, příjem žalovaného v řízení prokázán nebyl. V tomto směru dále absentuje konkrétní zjištění měsíčních výdajů žalovaného, které případně před uzavřením smlouvy měl právní předchůdce žalobce posuzovat. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy žalovaný již měl mít další splátky závazků ve výši částka měsíčně. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši částka, na kterou dosud uhradil dle platební historie částka, zbývá tedy uhradit částka. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalovanému a zástupce výslovně při jednání soudu uvedl, že doklady o doručení nedisponuje) z doručení žaloby žalovanému dne datum, splatnost částky tak nastala datum a od datum je žalovaný v prodlení. K tomu lze doplnit, že pokud zástupce žalobce při jednání soudu výslovně uvedl, že důkazy k prokázání doručení zásilek nedisponuje, soud jej v tomto směru nadbytečně nepoučoval a nevyzýval dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 40 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka), neúspěšný ohledně 60 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka). Za této situace by náleželo žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Jelikož však žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.