34 C 224/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, se sídlem v Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno, proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 23.448,09 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.271,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.177,09 Kč s úrokem ve výši 2.411,82 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.859,91 Kč za dobu od 5.6.2024 do zaplacení a částku 1.000,- Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek ve výši 98,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 23.448,09 Kč s úrokem ve výši 2.411,82 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.859,91 Kč za dobu od datum do zaplacení a částky 1.000,- Kč. V žalobním návrhu uvedl, že dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25.000,- Kč, který měl žalovaný splácet měsíčně v částce 1.081,- Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy neuhradil, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni datum v částce 23.448,09 Kč, která představuje jistinu úvěru. Podáním ze dne datum žalobce na výzvu soudu doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě porovnání výdajů a příjmů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Průměrný příjem žalovaného byl zjištěn v částce 23.552,- Kč, náklady na bydlení ve výši 3.000,- Kč. Při určení nákladů žalovaného vycházel žalobce z „paušálního vyčíslení životních nákladů spotřebitele a statistiky rodinných účtů vydávaných právnická osoba“. Ohledně závazků žalovaného uvedl, že byly zjištěny neuhrazené úvěry se zůstatky v částce 8.000,- Kč a právnická osoba,- Kč Dále žalobce obsáhle popsal obecné principy a postupy pro prověřování úvěruschopnosti. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. klientského účtu, kdy spotřebitel uzavření smlouvy autorizuje prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný čerpal úvěr v částce 20.000,- Kč, dále bylo dohodnuto započtení částky 5.000,- Kč na náklady poskytovatele úvěru. Celkem žalovaný uhradil částku 9.729,- Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalobce k důkazu předložil předsmluvní informace a listinu označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota, kdy z těchto listin nevyplývá, že by žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel, a to ani prostřednictvím zadání SMS kódu, jak tvrdil žalobce. Stejný závěr soud zaujal ohledně listiny označené jako Příloha č. hodnota smlouva o zřízení doplňkové služby podpora a žádosti o doplňkové služby podpora. Z přílohy č. hodnota označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývají údaje uvedené ohledně žalovaného, a to průměrný příjem v částce 23.552,- Kč, pravidelné náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 2.641,- Kč a jednorázové závazky v částkách 8.000,- Kč a právnická osoba,- Kč. Listina není žalovaným podepsána a údaje v ní uvedené nejsou jakkoliv doloženy. Dle výplatních pásek žalovaného činil měsíční příjem žalovaného částku 18.579,- Kč, částku 22.386,- Kč a 24.090,- Kč. Dle potvrzení o provedení plateb byla žalovanému poskytnuta žalobcem částka 20.000,- Kč. Dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum a emaily vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 31.819,91 Kč. K výzvě předložil žalobce doklad o odeslání zásilky, který však doručení zásilky žalovanému neprokazuje. Dle obsahu výpisu z účtu žalovaného za období února 2022 a prosince 2022 v uvedených měsících příjmy a výdaje žalovaného v podstatě svými částkami odpovídají, nicméně ze struktury příjmů a výdajů je patrné, že vyrovnaný poměr příjmů a výdajů žalovaný udržoval pouze ze použití zaslaných částek z dalších čerpaných úvěrů a částek zasílaných dalšími fyzickými osobami. Zůstatek na účtu žalovaného byl záporný. Z tabulek předložených žalobcem (č.l. 42-43 spisu) nebyla učiněna žádná skutková zjištění, stejně tak jako z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, kopie občanského průkazu žalovaného a smluvní dokumentace právnická osoba. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce zejména ve vztahu k výdajům žalovaného při posouzení pouze z údajů uvedených údajně žalovaným, které nebyly jakkoliv doloženy, jedná se o prověření zcela nedostatečné a pouze formální. Žalobce ve skutkových tvrzeních výslovně uvádí, že vycházel při posouzení výdajů žalovaného z částek životního minima a statistických údajů namísto posouzení skutečných a doložených výdajů žalovaného. Samotné provedení posouzení úvěruschopnosti lze jistě provést za použití ekonomického či matematického modelu, avšak pouze v případě užití konkrétních a doložených údajů ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 9.729,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 10.271, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 10.271,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 36 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 10.271,- Kč), neúspěšný ohledně 64 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 17.926,54 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly. Žalobce uhradil za žalobní návrh poplatek 1.075,- Kč. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobce povinen dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 2.

2. Sazebníku poplatků doplatit soudní poplatek 98,- Kč (poplatek činí 1.173,- Kč zaplaceno 1.075,- Kč). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.