34 C 238/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 143.089,10 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 86.980,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 32.038,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119.018,- Kč za dobu od 13.2.2024 do zaplacení, smluvní pokutou 24.071,10 Kč, úrokem ve výši 4.473,50 Kč, úrokem ve výši 38,- Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 99.230,55 Kč za dobu od 8.3.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 13.2.2024 dosáhne částky 374.976,- Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 662,92 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno žalobce B, , advokátky v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 119.018,- Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 24.071,10 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100.000,- Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 7.9.2023. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 6.510,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 73,64 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 13.020,- Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 24.071,10. Dále žalobce požaduje částku 200,- Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 117.420,07 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 13.2.2024 do zaplacení.Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne 18.9.2024 žalobce doplnil tvrzení ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Celkový měsíční příjem žalovaného a jeho výdaje žalobce zjistil z předložených výpisů z účtu. Na základě uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta. Při posouzení výdajů žalovaného vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný neuváděl strukturu svých výdajů, ale souhrnnou částku výdajů rodiny včetně závazků a povinných plateb. Výdaje žalovaného, se kterými pracuje žalobce při posouzení úvěruschopnosti, jsou tvořeny částkou životního minima a povinnou rezervou.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle návrhu smlouvy o úvěru ze dne 7.9.2023 ve spojení s oznámením o schválení úvěru a tabulek s potvrzením zaslání ověřovacího emailu, ověřovacím emailem a sms zprávou, byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným úvěrová smlouva, předmětem úvěru byla částka 100.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6.510,- Kč, tedy celkově měl žalobci uhradit částku 312.480,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 73,65 % ročně, RPSN 104,36 %. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.9.2023, a to včetně splátkového kalendáře. Splátkový kalendář a parametry úvěru jsou totožně uvedeny v kartě klienta, včetně informace o uhrazených splátkách ve výši 13.020,- Kč. Dle dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s potvrzením o platbě byl žalovanému úvěr poskytnut dne 7.9.2023. Formulář standardních informací (č.l. 19-21 spisu) shrnuje přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru. Popis uzavření smlouvy představuje upřesnění skutkových tvrzení ohledně faktického a technického postupu při uzavírání úvěrové smlouvy.Dle tabulek představujících výpisy z registrů (č.l. 26, 34) neměl žalovaný záznam ke dni 19.8.2023 v registru SOLUS, dle nebankovního registru klientských informací měl žalovaný dluh po splatnosti 202,- Kč. Z tabulky (č.l. 32 spisu) nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní zjištění.Dopisem ze dne 8.1.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek za období od prosince 2023 do ledna 2024. Dopisem ze dne 7.2.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek za období prosince 2023 až února 2024. Dopisem ze dne 11.2.2024 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 119.018,- Kč. Dopisem ze dne 11.6.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Z kopie občanského průkazu žalovaného nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní zjištění.Dle výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2023 – červenec 2023 byl počáteční i konečný stav účtu v jednotlivých měsících vždy záporný, objem příchozích a odchozích plateb představoval v podstatě totožnou částku. Příjmy žalovaného představovaly v uvedeném období částky 25.818,- Kč, 27.121,- Kč, 44.746,- Kč a 28.710,- Kč. Příjem ze mzdy je v jednotlivém měsíci po připsání na účet žalovaným obratem vybírán.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno pouze z výpisu z účtu a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima a paušálních nedoložených nákladů žalovaného v nejasné výši, kdy výdaje žalovaného nejsou nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu postupu, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků.Pokud žalobce odkazoval na judikaturu ve smyslu možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 100.000,- Kč, dosud uhradil částku 13.020,- Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku 86.980,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn.27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 86.980,- Kč, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesní úspěch žalobce (51 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 86.980,- Kč) je vyšší než jeho procesní neúspěch (49 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 82.838,51 Kč). Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 2 % (51 % - 49 %).Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního oplatku 7.155,- Kč a odměny za právní zastoupení v částce 6.860,- Kč za 1 úkon podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na soudním jednání dne 30.10.2024), tj. celkem 20.580,- Kč. Za účelný úkon nelze považovat doplnění žaloby na výzvu soudu o tvrzení, která měla být již součástí žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to 3x po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 900,- Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Náklady řízení na straně žalobce tedy činí celkem 33.145,80 Kč. Jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 2 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 662,92 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.