34 C 242/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, zastoupený Anonymizováno, advokátem v Anonymizováno, o výživné manželky,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému hradit žalobkyni výživné v částce 12.000 Kč měsíčně ode dne 1. 9. 2024 do budoucna vždy do 15. dne měsíce předem, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhá žalobou ze dne 10.9.2024 vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného hradit žalobkyni výživné ve výši 12.000,- Kč od 1.9.2024 vždy do každého 15. dne v měsíci předem do budoucna. V návrhu uvedla, že je manželkou žalovaného, manželství bylo uzavřeno datum, z manželství se narodila dnes již zletilá dcera. Ze strany žalovaného docházelo v průběhu manželství k fyzickému napadání žalobkyně, která je v invalidním důchodu, dochází třikrát týdně na dialýzu a pohybuje se pouze s berlemi. Od listopadu 2021 manželé nesdílejí společnou domácnost, když žalovaný se odstěhoval a aktuálně bydlí s novou partnerkou. Žalobkyně aktuálně mimo pračky nevlastní žádné vybavení domácnosti (nemá například ledničku, neteče jí teplá voda), čeká na transplantaci ledvin. Příjem žalovaného představuje měsíčně částku přibližně 40.000,- Kč, žalobkyni přispívá měsíčně částkou 8.000,- Kč. Žalovaný žalobkyni opustil ve vážném zdravotním stavu, o žalobkyni se nezajímá. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že mezi účastníky řízení probíhá jednání o dosažení mimosoudní dohody. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne datum, který téhož dne nabyl právní moci. Žalovaný učinil nesporným, že žalobkyni přispíval měsíčně částkou 8.000,- Kč. V případě rozhodování o výživném mezi manželi je třeba důsledně zkoumat majetkovou situaci obou manželů, kdy rozhodující není jen výše příjmů, ale rovněž majetek manželů. Žalobkyně v tomto směru žádná tvrzení neuvádí a neoznačuje ani důkazy. Žalovaný sám nezavinil rozpad manželství s žalobkyní, což vyplývá i z rozsudku o rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného, kdy příčina rozvratu manželství byla zjištěna na straně obou manželů. Pro případ výživného rozvedené manželky absentuje tvrzení žalobkyně, že by nebyla schopna se sama život a tato neschopnost měla původ v manželství, když tato neschopnost žalobkyně má původ ve zdravotním stavu, žalobkyně je dlouhodobě osobou nemocnou a invalidní. Poté, co bylo ukončeno právní zastoupení žalobkyně, si žalobkyně nadále zásilky soudu nepřebírala a k jednání soudu se nedostavila. Dne 9.7.2025 bylo soudu doručeno podání z datové schránky právnická osoba., jehož obsahem je částečné zpětvzetí žaloby, jelikož však toto podání není žalobkyní řádně podepsáno, nelze k němu v řízení přihlížet. Při jednání soudu dne 15.9.2025 žalovaný doplnil, že hradil žalobkyni od září 2024 do ledna 2025 včetně částku 12.000,- Kč měsíčně, takto uhradil celkem 60.000,- Kč. Dále hradil v období od září 2024 do listopadu 2024 částku 8.000,- Kč, takto uhradil celkem 24.000,- Kč. Pokud jde tedy o nárok žalobkyně na výživné za dobu od 1.9.2024 do 22.1.2025, uhradil žalobce celkem 84.000,- Kč, tedy více, než by dle požadavku žalobkyně na uvedené období připadalo. Z listinných důkazů byla učiněna následující skutková zjištění. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo manželství účastníků uzavřené dne datum rozvedeno. Dle lékařské zprávy ze dne 16.5.2024 a lékařské zprávy ze dne 23.5.2024 žalobkyně vykazuje známky Anonymizováno, její nález je lehčí až středně těžký. Dále dle lékařské zprávy žalobkyně trpí onemocněním ledvin a nestabilitou při chůzi a stání, pohybuje se za pomocí berlí. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.5.2023 byla zjištěna výše invalidního důchodu žalobkyně od června 2023 ve výši 19.225,- Kč měsíčně. Dle výpisu z účtu žalovaný hradil žalobkyni v listopadu 2024 částku 12.000,- Kč, v prosinci 2024 částku 12.000,- Kč a v lednu 2025 částku 12.000,- Kč. Dle potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 14.11.2024 byla z příjmu žalovaného měsíčně zasílána částka 8.000,- Kč od září 2022 na účet žalobkyně. Dle ustanovení § 697 odst. 1 občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle ustanovení § 760 odst. 1 občanského zákoníku není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Pokud žalobkyně požadovala výživné za období trvání manželství, tedy od datum do datum, je třeba v prvé řadě uvést, že mimo tvrzené příjmy, zcela absentují skutková tvrzení žalobkyně ohledně jejích majetkových poměrů, zejména ve vztahu k vlastnictví majetku a běžným výdajům, například na bydlení či uspokojení alespoň základních potřeb, případně náklady spojené se zdravotním stavem žalobkyně. V tomto směru nebyly žalobkyní označeny a předloženy ani důkazy, s výjimkou doložení výše invalidního důchodu, jež však byl doložen ve výši z června 2023, nikoliv ve výši aktuální za posuzované období. Stejný závěr o nedostatku tvrzení či důkazů vyplývá rovněž ohledně příjmů a majetkové situace žalovaného, kdy ve vztahu k tomuto žalobkyně uvedla tvrzení o příjmu žalovaného 40.000,-Kč, aniž by v tomto směru označila jakýkoliv důkaz. Řízení o výživné manželky či rozvedené manželky je řízením sporým, ve kterém jsou účastníci povinni tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně uplatněného nároku a označit k těmto svým tvrzením důkazy, což však žalobkyně neučinila, v důsledku čehož neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně majetkových, příjmových a výdajových poměrů manželů tak, aby mohla být zhodnocena hmotná a kulturní úroveň manželů dle citovaného ustanovení § 697 odst. 1 občanského zákoníku a případně stanovena výše odpovídajícího výživného. Žalobkyně se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, čímž zmařila možnost soudu žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu použit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Uvedené poučení soud činí účastníku přítomnému při jednání soudu. Pokud se účastník k jednání nedostaví, tuto možnost sám zmaří. Není přípustné z takového důvodu odročovat jednání či sdělovat nepřítomnému účastníku poučení jinou cestou. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu výživného za dobu po rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného, tj. výživné rozvedené manželky dle ustanovení § 760 odst. 1 občanského soudního řádu, pak z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by její neschopnost sama se živit měla původ v manželství, naopak žalobkyně tvrdí, že příčinou je její zdravotní stav způsobený dědičným onemocněním, o čemž žalovaný věděl již před uzavřením manželství. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zcela základních tvrzení pro rozhodnutí o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni výživné, ať už se jedná o nárok z titulu výživného manželky nebo výživného rozvedené manželky. V případě výživného manželky za období od datum do datum je dále třeba doplnit, že výživné lze přiznat nejdříve od podání návrhu, tedy od datum. Návrhu žalobkyně za období od datum do datum tak nelze vyhovět bez dalšího. Za období od datum do datum by požadované výživné představovalo celkem 52.916,- Kč. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný za toto období uhradil žalobkyni minimálně 60.000,- Kč. S ohledem na uvedené soud žalobní návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a byla by povinna hradit nákladů řízení žalovaného. Jelikož se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.