34 C 25/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem obec a číslo, zastoupená Mgr. jméno jméno, advokátem v obec, anonymizována dvě slova číslo, proti žalované: osobní údaje žalované bytem obec a číslo zastoupená JUDr. jméno příjmení, příjmení, advokátem v obec, ulice a číslo o určení vlastnického práva a zaplacení 100 000 Kč,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně je ode dne datum vlastníkem pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba adresa, a pozemku parc. číslo vše zapsané na listu vlastnictví číslo pro katastrální území Měnín, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve 44 770 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, příjmení, advokáta v obec.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k pozemkům parc. číslo jejíž součástí je objekt k bydlení adresa, a pozemku parc. číslo oba v obci obec, k. ú. obec (dále též„ předmětné pozemky s domem“) a žalované by byla uložena povinnost žalobkyni zaplatit částku 100 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne datum darovala žalované darovací smlouvou výše uvedené pozemky spolu s ornou půdou parc. číslo v obci obec, k. ú. obec u obec (dále též„ orná půda“, vše společně též„ předmětné nemovitosti“). Na základě odst. 4 darovací smlouvy byla zřízena služebnost, na základě které může žalobkyně doživotně užívat přízemní část domu, který je součástí jednoho z předmětných pozemků (dále též„ předmětný dům“). V domě spolu vedle sebe žije žalobkyně, která užívá 1. nadzemní podlaží domu, a žalovaná, která užívá 2. nadzemní podlaží domu. Žalovaná původně užívala dům se svým manželem, v roce 2021 bylo jejich manželství rozvedeno a v průběhu rozvodu začali dům navštěvovat jiní muži, což žalobkyně strpěla. Přibližně od léta 2021 žije žalovaná v domě se svým novým přítelem jméno příjmení, nevyhovuje jim, že dům užívají společně se žalobkyní, a od září 2021 se začal stupňovat psychický tlak žalované na žalobkyni. Žalovaná se k žalobkyni chová arogantně a je na ni opakovaně sprostá (řvala na ni, aby„ zalezla“, dále žalovaná uvedla„ kdyby se ti něco stalo, nebudu se o tebe starat a pošlu tě do domova důchodců“ anebo„ prodám ten dům i s tebou“). Žalovaná se žalobkyní buď vůbec nemluví a ignoruje ji, nebo je na ni velice útočná. Žalobkyně se bojí vycházet ze svých pokojů a ze strachu, který vznikl z opakujícího se nátlaku ze strany žalované, se ve svém pokoji začala zamykat. Žalobkyni sdílení domu se žalovanou psychicky ničí, nedokáže v noci spát a pociťuje dlouhodobou úzkost na srdci, zejména když má nějak přímo konfrontovat žalovanou. Žalobkyně přitom chtěla žalované, své vnučce, jenom pomoci s bydlením. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně dne datum odvolala dar. Spolu s odvoláním daru žalobkyně navrhovala, aby na ní žalovaná převedla darované pozemky bez orné půdy, jelikož tu již žalovaná dříve prodala. Proto žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši 100 000 Kč, tedy kupní cenu, kterou žalovaná za ornou půdu utržila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne datum uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná tvrdila, že se ničeho nevhodného či protiprávního vůči žalobkyni nedopustila. Žalobkyně mohla dle čl. 3 darovací smlouvy dar odvolat, pokud žalovaná neužívá nemovitost v souladu s dobrými mravy, takové užívání ale žalobkyně v odvolání daru vůbec netvrdí. Skutečnost, že v odvolání daru žalobkyně nabízela žalované možnost v domě nadále setrvat na základě nájemní smlouvy, dle žalované popírá všechna tvrzení pro důvodnost odvolání daru. Tvrzení, že žalovaná s žalobkyní vůbec nekomunikuje a pokud ano, tak jí vše vadí, je vnitřně rozporné. Žalovaná byla odvoláním daru velmi překvapená a velice se jí to dotklo, neboť považovala vztahy v rodině za standardní, čemuž má nasvědčovat i to, že žalobkyně během loňských Vánoc byla u žalované na návštěvě a pravidelně hlídá děti žalované. Dle žalované čas od času dochází k určité výměně názorů v každé rodině a automaticky se nemusí jednat o nevděk. V této souvislosti žalovaná odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3362/10. Žalovaná odmítá odvolání daru také z toho důvodu, že do rekonstrukce domu investovala vlastní finanční prostředky.

3. V replice k vyjádření žalované ze dne datum žalobkyně uvedla, že není ztotožněna s tím, jak se k ní žalovaná chová a jak pečuje o darovanou nemovitost, což z důvodů uvedených v žalobě považuje za rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se žalovaná o dům nestará, nezbývá žalobkyni než pečovat o darovanou nemovitost, byť ji to vyčerpává. Žalobkyni nemůže být k tíži a nelze to chápat tak, že by nedocházelo k porušování dobrých mravů a že vztahy mezi nimi jsou dobré, když nedokáže odmítnout péči o své pravnuky. Žalobkyně trvala na žalobě v plném rozsahu, byla nicméně ochotna k uzavření smíru s tím, že by vlastnické právo k předmětným pozemkům s domem připadlo žalobkyni a navzájem by v souvislosti s darováním nemovitostí, provedenými investicemi a žalobkyní poskytovaným příspěvkem na domácnost mezi sebou žalobkyně a žalovaná nic nepožadovaly.

4. Na jednání soudu dne datum žalobkyně doplnila, že měla za to, že se o ni žalovaná za darování nemovitosti postará a že se cítí být z domu vyháněna. příjmení mezi ní a žalovanou vyvolalo střídání mužů v domě po rozvodu žalobkyně. Žalobkyně považuje za svoji povinnost žalované nabídnout nájemní smlouvu, nechce ji vyhodit, stejně takto je ohledně hlídání dětí či žehlení.

5. Na témže jednání soudu žalovaná doplnila, že žalobkyně neuvedla konkrétní tvrzení o porušení dobrých mravů. Jednání žalobkyně svědčí spíše o případném prominutí takového jednání. Tvrzení o omezování žalobkyně v užívání nemovitosti není pravdivé. Součástí odvolání daru není orná půda.

6. V rámci závěrečných návrhů žalobkyně navrhla žalobě vyhovět a žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně darovala žalobkyni předmětné nemovitosti. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná vlastní předmětný pozemek s domem a že žalovaná prodala ornou půdu za částku 100 000 Kč. Rovněž bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně zaslala žalované odvolání daru datované datum a že žalovaná odmítá dar vrátit.

8. Mezi účastníky bylo v řízení sporné, zda se žalovaná vůči žalobkyni chovala způsobem, který by porušoval dobré mravy.

9. Soudem bylo zjištěno, že v odvolání daru datovaném dnem datum žalobkyně jako důvody pro odvolání daru uvedla, že po převodu domu chování žalované k žalobkyni velmi ochladlo, žalovaná se žalobkyní nekomunikuje a pokud ano, tak žalované vše vadí, žalovaná žalobkyni přímo řekla, že ji nenávidí a po skončení manželství si žalovaná přivedla do domu mnoho mužů. V důsledku toho všeho se žalovaná v domě již dle svého tvrzení necítí jako dřív a začala se zamykat. Žalobkyně žalované navrhla, aby s ní uzavřela darovací smlouvu, kterou na žalobkyni bude převeden předmětný pozemek s domem a současně jí nabídla uzavření nájemní smlouvy, na jejímž základě by žalovaná v domě mohla nadále setrvat. Nájemní smlouva měla být přiložena k odvolání daru.

10. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že předmětem nájmu mělo být druhé podlaží předmětného domu a smlouva měla být uzavřena na dobu určitou do datum s možností automatického prodloužení o šest měsíců, pokud žádná ze stran smlouvy do jednoho měsíce před skončením nájmu neoznámí jinak. Nájemné mělo činit 14 000 Kč měsíčně a zálohy na služby dalších 4 000 Kč měsíčně.

11. Z vyjádření žalované k odvolání daru datovaného dnem datum soud zjistil, že odvolání daru považovala žalovaná za nedůvodné a odmítla jej. Uvedla přitom stejné důvody jako ve svých vyjádřeních adresovaných soudu.

12. Z poukazu na vyšetření nejasné datace vystaveného praktickou lékařkou MUDr. jméno příjmení vyplývá, že žalovaná z důvodu tíživé rodinné situace udávala úzkosti, depresivní nálady a že se necítí dobře.

13. Z čestného prohlášení ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení, narozená dne datum, matka žalované a dcera žalobkyně, stojí ve sporu o vrácení daru při žalobkyni. Dle čestného prohlášení žalobkyně darovala dům žalované, aby žalovaná žila se svými dětmi v hezkém prostředí, nicméně nyní musí žalobkyně čelit nevděku a opovrhování. Žalobkyně své dceři, příjmení příjmení, sdělovala všemožné vulgarity, kterými ji žalovaná častuje, ona sama ale nikdy svědkem těchto událostí nebyla, neboť v domě nebydlí.

14. Soud rovněž provedl důkaz podpisy neopatřenou darovací smlouvu ze dne datum a kupní smlouvou na ornou půdu ze dne datum. Skutečnosti vyplývající z těchto listin nicméně nebyly mezi stranami sporné.

15. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vytýká žalované zejména to, že se žalovaná nedostatečně stará o darovaný dům, žalovaná nemá důvěru v cizí muže, které si žalovaná do domu vodila. Tito cizí muži byli u dětí, žalobkyně přitom nevěděla, jestli byli zdraví fyzicky a psychicky, což jí vadilo. Žalobkyně nemá důvěru ani v současného partnera žalované. Žalované dále vadí, že se necítí jako součást rodiny. Konflikty mezi ní a žalovanou nicméně nejsou, nehádají se, až na incident, kdy partner žalované chtěl na strop v dětském pokoji dát sádrokarton, žalobkyně s tím nesouhlasila s tím, že to sníží stop, partner žalobkyně na ni vyskočil a ohradil slovy„ už dost“ a ona na to reagovala slovy„ co už dost, vypadni“.

16. Účastnická výpověď žalované v zásadě potvrdila to, co ve své účastnické výpovědi uvedla žalobkyně. Žalobkyně má odlišné názory na prováděné rekonstrukce domu a výhrady k partnerským vztahům žalované. Žalovaná popřela, že by žalobkyni někdy řekla, že jí nenávidí či že se o ni nebude starat. Incident ohledně instalace sádrokartonu v dětském pokoji popsala obdobně jako žalobkyně.

17. Na základě uvedených skutečností a hodnocení důkazů soud učinil závěr, že žalobkyně má odlišné názory na rekonstrukci předmětného domu prováděné žalovanou a dále má výhrady k partnerům žalované. Mezi žalobkyní a žalovanou nedochází k hádkám ani fyzickému napadání.

18. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, poukaz na vyšetření zachycuje pouze subjektivní pocity žalobkyně a neprokazuje, že by byl zdravotní stav žalobkyně ovlivněn chováním žalované vůči ní, resp. že by za něj žalovaná byla odpovědná.

19. Co se týče čestného prohlášení, dle názoru soudu chování žalované neprokazuje, neboť sama jméno příjmení uvedla, že nebyla svědkem žádné události a skutečnosti v prohlášení uváděné zná pouze od žalobkyně.

20. Na základě výše uvedeného lze tak v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě žalobkyně darovala žalované předmětné nemovitosti. Následně žalobkyně dar odvolala, přičemž jako důvody uvedla, že po převodu domu chování žalované k žalobkyni velmi ochladlo, žalovaná se žalobkyní nekomunikuje a pokud ano, tak žalované vše vadí, žalovaná žalobkyni přímo řekla, že ji nenávidí a po skončení manželství si žalovaná přivedla do domu mnoho mužů. V důsledku toho všeho se žalovaná v domě již dle svého tvrzení necítí jako dřív a začala se zamykat. Z účastnických výpovědí vyplynulo, že žalobkyně má odlišné názory na rekonstrukce předmětného domu prováděné žalovanou a dále, že má výhrady k partnerským vztahům žalované. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mezi žalobkyní a žalovanou byly jakékoli jiné konflikty, že by docházelo k hádkám či fyzickému napadání nebo že by zde bylo jakékoli jiné chování žalované, které by bylo možné ve vztahu k žalobkyni označit jako závadové.

21. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

22. V pojetí občanského zákoníku se nevděk, pro který lze odvolat dar, sestává ze zjevného porušení dobrých mravů (objektivní hledisko) a subjektivního pocitu ublíženosti dárce (subjektivní hledisko). Zjevné porušení dobrých mravů nevyjadřuje intenzitu porušení, ale zjevnost je zde užita ve smyslu zřejmosti/jednoznačnosti jednání, které je na první pohled patrné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Pokud by dárce jednání obdarovaného osobně jako újmu nepociťoval, tak samotné porušení dobrých mravů nevede k právu dárce dar odvolat. Pro posouzení, zda došlo k naplnění objektivního a subjektivního hlediska, je potřeba zohlednit všechny okolnosti případu. Odpovědnost obdarovaného vyžaduje, aby se nevděčného jednání dopustil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. K odvolání daru pro nevděk je přitom potřeba kumulativního naplnění 1) objektivního hlediska, 2) subjektivního hlediska a 3) výzvy k vrácení daru adresované obdarovanému (srov. komentář k § 2072 občanského zákoníku v: Petrov. J. a kol: Občanský zákoník. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck 2019).

23. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť dle názoru soudu se žalovaná vůči žalobkyni nechovala způsobem, který by zjevně porušoval dobré mravy, a nebyl tak splněn jeden ze zákonných předpokladů pro odvolání daru žalobkyní. Důvody, které žalobkyně uvedla v odvolání daru, byly velmi obecně vymezené, nevyplývalo z nich, jakého konkrétního jednání a kdy se žalovaná vůči žalobkyni měla dopustit. Jediné konkrétnější tvrzení, které bylo v odvolání daru uvedeno a podle kterého měla žalovaná žalobkyni říci, že ji nenávidí, rovněž nebylo blíže specifikováno, a to ani z hlediska času ani kontextu, ve kterém k němu mělo dojít. Z ustálené rozhodovací práce přitom plyne, že výzva k vrácení daru, musí obsahovat konkrétní skutečnosti, ve kterých dárce spatřuje důvod pro odvolání daru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 33 Cdo 3438/2015). Přestože lze důvody pro odvolání daru precizovat v žalobě nebo v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 33 Cdo 3438/2015, podle kterého je v průběhu řízení možná i změna důvodů pro odvolání daru, jež pak má charakter změny žaloby), žalobkyně pouze uvedla nekonkrétní výhrady k partnerům žalované (cizí muži, kteří chodí k dětem a o kterých neví, zda jsou psychicky a fyzicky zdraví) a z jejího vyjádření dále vyplynulo, že má odlišné názory na údržbu, resp. rekonstrukci předmětného domu. Nic z toho nepředstavuje chování žalované, které by mohlo být hodnoceno jako závadové ve smyslu rozporu s dobrými mravy. Tento závěr potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu, podle které nelze zásadně za nevděk považovat, pokud dárce pouze nesouhlasí s tím, jak obdarovaný s darem hospodaří (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi nepovažuje automaticky za nevděk ani několik let trvající neshody, slovní urážky se zásahem do osobnostních práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2017, sp. zn. 33 Cdo 2838/2017), stejně jako to, pokud obdarovaný s dárcem nekomunikuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016) je zřejmé, že důvody, pro které žalobkyně chtěla dar odvolat, nemohly před soudem obstát.

24. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem k ocenění orné půdy jako nadbytečný, neboť skutkový stav, který zjistil z provedeného dokazování, právně vyhodnotil tak, že nenaplňuje zákonné předpoklady pro odvolání daru pro nevděk.

25. Pokud jde o nález Ústavního soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. I. ÚS 3362/10, na který ve svém vyjádření poukázala žalovaná, dané usnesení se vyjadřuje k intepretaci pojmu„ hrubé porušení dobrých mravů“ v kontextu úpravy vrácení daru za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem ke změnám, které přinesl občanský zákoník, nejsou jeho závěry plně použitelné (jiný výklad pojmu„ zjevné“ oproti„ hrubému“ porušení dobrých mravů a nově zavedené subjektivní hledisko v podobě pocitu ublíženosti dárce).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řízení, kdy ve věci neúspěšná žalobkyně je povinna žalované hradit náklady řízení, které žalovaná účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

27. Náhrada nákladů řízení se skládá z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 25. 2. 2022, písemné vyjádření k odvolání daru ze dne datum, vyjádření k žalobě ze dne datum a účast na jednání soudu dne datum. Za každý úkon náleží dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu odměna 7 100 Kč (tj. tarifní hodnota činí součet tarifních hodnoty 100 000 Kč dle § 8 odst. 1 a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu). Podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů, celkem tedy 5 paušálních náhrad po 300 Kč. Jelikož je zástupce žalované plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se jedná o částku 44 770 Kč.

28. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.