34 C 251/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A Anonymizováno zastoupeného Jméno žalobce B , Anonymizováno advokátem v Anonymizováno , Jméno advokáta Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení 23.207,40 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12.207,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.351,25, Kč, úrokem ve výši 778,63 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.000,- Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení a úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 11.000,- Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 23.207,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.351,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 778,63 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11.000,- Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem 25,23 % ročně z částky 11.000,- Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel dne 22. 4. 2022 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 11.000,- Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit v 78 týdenních splátkách ve výši 334,- Kč. Vedle zapůjčené jistiny byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši 8.631,- Kč, odpovídající zápůjční úrokové sazbě 25,23 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1.500,- Kč a odměnu za komfortní splácení ve výši 2.521,- Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 29. 1. 2024.Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila.Podáním ze dne 3. 10. 2024 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalované byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná uvedla, že má měsíční příjem 10.000,- Kč. Doklady ve vztahu k příjmům a výdajům žalované žalobce nedisponuje.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy ze dne 22. 4. 2022 měl být jejím předmětem úvěr v částce 11.000,- Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit ve 78 týdenních splátkách po 334,- Kč, celkem měla uhradit částku 21.131,- Kč. Úrok měl přestavovat částku 8.631,- Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.500,- Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 2.521,- Kč Částku ve výši 11.000,- Kč žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v nájmu a její příjem představuje příjem ve výši 10.000,- Kč měsíčně, příjem dalšího člena domácnosti činí 35.600,- Kč. Odhadované měsíční náklady žalované pak měly dosahovat 2.500,- Kč bez bližší specifikace. Údaje uvedené v zákaznické kartě ohledně výdajů žalované žalobce nijak nedoložil. Dle tabulky úhrad neuhradila žalovaná žádnou splátku.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 29. 1. 2024 mělo být žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná měla být vyzvána k úhradě. Dopisem ze dne 22. 5. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby. K oběma dopisům předložil žalobce doklady o odeslání.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovanou jakkoli ověřoval. Údaje v zákaznické kartě poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované, zejména s ohledem na výdaje, které jsou uváděny pouze odhadem.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 11.000,- Kč, na kterou dosud neuhradila žádnou částku, zbývá tedy uhradit 11.000,- Kč (k započtení případných plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 11.000,- Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. V posuzované věci procesní neúspěch žalobce převyšuje jeho procesní úspěch, právo na náhradu nákladů řízení by tak v poměrné výši náleželo žalované, které však v řízení náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.