34 C 255/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 126.807,18 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 106.743,58 Kč do 3 dnů od právnímoci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 20.063,60 Kč s úrokem ve výši 12,2 % ročně z částky 125.307,18 Kč za dobu od 10.5.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126.807,18 Kč za dobu od 10.5.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 17.028,54 Kč a úrokem zprodlení ve výši 12.575,04 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.862,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 126.807,18 Kč s úrokem ve výši 12,2 % ročně z částky 125.307,18 Kč za dobu od 10.5.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126.807,18 Kč za dobu od 10.5.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 17.028,54 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12.575,04 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 5.3.2022 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 130.000,- Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 12,2 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná se dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr zesplatnil. Při schvalování úvěru vycházel žalobce z příjmů a výdajů žalované zjištěných na základě odborné kontroly toků na běžném účtu žalované. Žalobce nevyžaduje k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů. Příjem žalované byl vypočten jako medián příjmů za pět měsíců, kdy příjmy žalované představovaly v srpnu 2021 částku 3.951,97 Kč, v září 2021 částku 2.230,- Kč, v říjnu 2021 částku 19.050,- Kč, v listopadu 2021 částku 142.938,- Kč a v prosinci 2021 částku 0,- Kč. Současně žalobce vycházel z výdajů 12.692,-Kč a stanovil platební kapacitu žalované 6.358,- Kč.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.Podáním ze dne 21.10.2024 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaná uhradila celkem částku 22.256,42 Kč a dále částku 1.000,- Kč, kdy na úvěru čerpala částku 130.000,- Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena s žalovanou dne 5.3.2022 v rámci služby elektronického bankovnictví, jež byla sjednána společně s běžným účtem. Dále žalobce doplnil výpočet dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení.Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaná měla uvést příjem 20.000,- Kč měsíčně a pravidelné výdaje 16.000,- Kč měsíčně, dále splátky ve výši 1.850,- Kč měsíčně. Uvedené částky nejsou v žádosti nijak doloženy, žádost není žalovanou podepsána.Dle smlouvy ze dne 5.3.2022 měl být jejím předmětem úvěr v částce 130.000,- Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit ve 144 měsíčních splátkách ve výši 1.729,- Kč. Úrok měl přestavovat 12,2 % ročně.Dle výpisu z účtu obdržela žalovaná od žalobce dne 5.3.2022 částku 130.000,- Kč. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná hradila nájemné ve výši 16.000,- Kč měsíčně a další blíže neoznačené trvalé platby ve výši 3.889,- Kč. Příjem žalované v březnu 2022 představoval částku 7.780,- Kč z titulu nemocenské a částku 8.000,- Kč přijatou od fyzické osoby.Tabulka označená jako „historický výpis“ (č.l. 33-34 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Stejný závěr soud učinil ohledně dalších tabulek předložených žalobcem (č.l. 22-26 spisu), ze kterých není patrné, na základě čeho byly údaje v tabulkách uvedeny.Žalobce dále předložil nedatované upomínky (č.l. 35-36v, č.l. 38v spisu), kterými měla být žalovaná vyzvána k úhradě splátek, absentuje však jakýkoliv doklad o jejich doručení žalované.Dopisem ze dne 16.9.2023 měl být předmětný úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 29.4.2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou a z výpisu z účtu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalované a žalobcem zjištěných z výpisu z účtu částek ohledně výdajů žalované. V tomto směru nelze pominout, že údajně zjištěné příjmy žalované jsou vypočteny jako průměr, do kterého je započtena i částka 142.938,- Kč v měsíci listopadu 2021, v ostatních měsících jsou příjmy pouze v částkách nižších tisíců korun, v prosinci 2021 dokonce nulové. Příjmy z výdělečné činnosti žalované a její reálné výdaje nejsou jakkoliv doloženy či zkoumány. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat či bez dalšího zpracovaných dat z výpisů z účtu.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 130.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 23.256,42 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 106.743,58 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 106.743,58 Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 106.743,58 Kč) a neúspěšný v rozsahu 38 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 66.015,23 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 %.Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 5.073,- Kč a odměnu zástupce žalobce ve výši dle ustanovení § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. 3 x 6.180,- Kč za úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Za účelný úkon soud nepovažuje doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Dále ke každému úkonu právní služby náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem tedy náklady řízení představují částku 28.595,40 Kč, z této částky pak 24 % představuje částku 6.862,90 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.