34 C 259/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 37.987,- Kč s příslušenstvím a smluví pokutou 18.585,65 Kč,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 37 987,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.05.2024 do 21.06.2024 ve výši 522,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 22.06.2024 do 30.08.2024 ve výši 1 405,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 31.08.2024 do 27.09.2024 ve výši 539,56 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.09.2024 do 29.11.2024 ve výši 1 162,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 44 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 30.11.2024 do 31.12.2024 ve výši 577,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 01.01.2025 do 27.02.2025 ve výši 1 023,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 587,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.02.2025 do 28.02.2025 ve výši 17,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 787,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 01.03.2025 do 28.03.2025 ve výši 472,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 987,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 29.03.2025 do zaplacení, částku 18 585,65 Kč, úrok ve výši 47,49 % p.a z částky 43 776,41 Kč od 28.05.2024 do 20.06.2024 ve výši 1 341,36 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 43 776,41 Kč od 21.06.2024 do 27.09.2024 ve výši 1 633,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 42 889,16 Kč od 28.09.2024 do 29.11.2024 ve výši 1 018,71 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 41 889,16 Kč od 30.11.2024 do 31.12.2024 ve výši 505,28 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 40 889,16 Kč od 01.01.2025 do 27.02.2025 ve výši 894,36 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 39 789,16 Kč od 28.02.2025 do 28.02.2025 ve výši 15,00 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 38 989,16 Kč od 01.03.2025 do 28.03.2025 ve výši 411,60 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 35 189,16 Kč od 29.03.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.05.2024 dosáhne částky 140 313,00 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 37 987,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.05.2024 do 21.06.2024 ve výši 522,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 22.06.2024 do 30.08.2024 ve výši 1 405,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 31.08.2024 do 27.09.2024 ve výši 539,56 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.09.2024 do 29.11.2024 ve výši 1 162,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 44 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 30.11.2024 do 31.12.2024 ve výši 577,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 687,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 01.01.2025 do 27.02.2025 ve výši 1 023,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 587,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 28.02.2025 do 28.02.2025 ve výši 17,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 787,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 01.03.2025 do 28.03.2025 ve výši 472,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 987,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 29.03.2025 do zaplacení, částku 18 585,65 Kč, úrok ve výši 47,49 % p.a z částky 43 776,41 Kč od 28.05.2024 do 20.06.2024 ve výši 1 341,36 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 43 776,41 Kč od 21.06.2024 do 27.09.2024 ve výši 1 633,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 42 889,16 Kč od 28.09.2024 do 29.11.2024 ve výši 1 018,71 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 41 889,16 Kč od 30.11.2024 do 31.12.2024 ve výši 505,28 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 40 889,16 Kč od 01.01.2025 do 27.02.2025 ve výši 894,36 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 39 789,16 Kč od 28.02.2025 do 28.02.2025 ve výši 15,00 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 38 989,16 Kč od 01.03.2025 do 28.03.2025 ve výši 411,60 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 35 189,16 Kč od 29.03.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.05.2024 dosáhne částky 140 313,00 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 52.000,- Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 13.5.2022. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 2.436,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 47,49 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 38.976,- Kč v období od 22.6.2022 do 19.2.2024. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 18.585,65 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný další platby v období od 21.6.2024 do 28.3.2025 v celkové částce 13.700,- Kč.Podáním ze dne 7.9.2025 žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnil, že posouzení bylo provedeno na základě dokladů o příjmech, výpisů z registrů, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 21.000,- Kč, celkové měsíční náklady pak částku 15.802,- Kč. Žalovanému zbyly volné zdroje ke splácení ve výši 4.138,- Kč měsíčně. Při hodnocení výdajů žalobce zadává částku životného minima a připočítává rezervu 1.000,- Kč. K paušálnímu určení výdajové stránky by měly zcela postačovat údaje o životním a existenčním minimu. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3.568,- Kč měsíčně na nájemném a inkasu. Jelikož nelze výdaje na bydlení stanovit fixní částkou, je dle názoru žalobce třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným, kdy důležitá je skutečnost, že žalovaný jako výdaje na bydlení uvedl částku ve výši 3.568,- Kč. Žalovaný měl s žalobcem uzavřenu další smlouvu s měsíčním výdajem 8.044,- Kč. Žalobce spoléhal na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat všechny své příjmy a výdaje. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady.Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle návrhu smlouvy o úvěru a návrhu dodatku ve spojení s oznámením o schválení úvěru a tabulkami s potvrzením zaslání ověřovací platby a SMS zpráv, byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným úvěrová smlouva, předmětem úvěru byla částka 52.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2.436,- Kč, tedy celkově měl žalobci uhradit částku 116.928,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 47,49 % ročně, RPSN 59,32 %. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.5.2022, a to včetně splátkového kalendáře. Splátkový kalendář a parametry úvěru jsou totožně uvedeny v kartě klienta. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalovanému úvěr poskytnut dne 13.5.2022. Formulář předsmluvních informací (č.l. 23-26 spisu) shrnuje přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Dle hodnocení klienta žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z příjmu žalovaného 21.000,- Kč měsíčně a na výdajové stránce z částky životního minima 4.250,- Kč a blíže nespecifikovaných nákladů na bydlení 3.568,- Kč měsíčně, dále započítal stávající splátku úvěru 8.044,- Kč měsíčně.Dle tabulek představujících výpisy z registrů (č.l. 50-51 spisu) neměl žalovaný záznam ke dni 13.5.2022 v registru SOLUS, dle nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 481.Žádostí ze dne 29.11.2022 a dalšími dvěma nedatovanými žádostmi (č.l. 45-47 spisu) žádal žalovaný žalobce o doklad splátek z důvodu nedostatku finančních prostředků. Dopisy ze dne 20.3.2024, ze dne 22.3.2023 a ze dne 29.11.2022 žalobce sdělil žalovanému možnost odkladu splátek a zaslal nový splátkový kalendář.Dopisem ze dne 23.5.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek za období od března 2024 do května 2024. Dopisem ze dne 22.4.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek za období od března 2024 do dubna 2024. Dopisem ze dne 26.5.2024 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 51.687,- Kč. Dopisem ze dne 6.8.2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Z kopie občanského průkazu žalovaného, prohlášení klienta a výpisu (č.l. 14 spisu) nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní zjištění. Stejný závěr učinil soud ohledně obsahu čestného prohlášení o odesílání poštovních zásilek (č.l. 64 spisu).Dle výpisu platby obdržel žalovaný dne 3.3.2022 na účet částku 16.179,- Kč a dne 3.2.0222 částku 23.500,- Kč.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno pouze z výpisu z účtu a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima a paušálních nedoložených nákladů žalovaného v nejasné výši, kdy výdaje žalovaného nejsou nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu postupu, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložených nákladů na bydlení. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků. Rozhodné není ani to, zda a po jakou dobu žalovaný úvěr splácel, když povinnosti žalobce je prověřit úvěruschopnost žalované ještě před poskytnutím úvěru.Odkazoval-li žalobce na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn.

I. ÚS 1543/21 ze dne 22.6.2021 a ve věci sp. zn.

IV. ÚS 3510/24 ze dne 30.4.2025, na posuzovanou věc tato rozhodnutí nedopadají. V uvedených věcech byla řešena situace, kdy úvěrový dlužník úvěr řádně dle úvěrové smlouvy splatil a následně se domáhal bezdůvodného obohacení s odkazem na neplatnost úvěrové smlouvy. V posuzované věci však žalovaný splátky úvěru řádně nehradil a úvěr byl proto žalobcem zesplatněn. Jedná se tedy o zcela rozdílný skutkový základ. Rovněž nelze vycházet ze závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze dne 5.4.2023, č.j. 39 Co 63/2023-112, jelikož toto rozhodnutí se zabývalo krátkodobým úvěrem s nízkou nominální hodnotou, při poměrně detailním zkoumání příjmu úvěrovaného.Soud doplňuje k možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, že lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 52.000,- Kč, dosud uhradil dle tvrzení žalobce částku 52.676,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Žalovaný tedy uhradil více, než činila poskytnutá jistina.Soud proto žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy procesně neúspěšný žalobce je povinen nahradit náklady řízení žalovaného. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.