34 C 26/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného JUDr. jméno příjmení , advokátkou v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 81.925 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, <b>I. Řízení se ohledně částky 81.925 Kč a částky 21.033,76 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11.658,50 Kč, úrok ve výši 67,42 % ročně z částky 67.548,63 Kč za dobu od 3.12.2019 do 13.9.2021, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82.925 Kč za dobu od 3.12.2019 do 30.1.2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81.925 Kč za dobu od 31.1.2020 do 13.9.2021, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal žalobou ze dne 28.1.2021 vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 81.925 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem ve výši 67,42 % ročně z částky 67.548,63 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, maximálně do částky 261.676 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82.925 Kč od 3.12.2019 do 30.1.2020 a ve výši 10 % ročně z částky 81.925 Kč za dobu od 31.1.2020 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 32.692,26 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 7.5.2018 uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 75.000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 7.5.2018. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 4.543 Kč měsíčně, úroková sazba činila 92,69 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a„ z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr uhradil v období od 22.6.2018 do 27.9.2019 celkem částku 68.620 Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dnů, celkem 1.996 Kč. Dále žalobce požaduje částku 200 Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů, celkem 2.600 Kč. Ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 78.329,65 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 3.12.2019 do zaplacení. Po zesplatnění uhradil žalovaný dne 30.1.2020 částku 1.000 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že nejsou ze strany žalobce započteny veškeré žalovaným provedené platby. Podáním ze dne 24.8.2021 žalobce doplnil, že veškeré platby uhrazené žalovaným byly uvedeny již v žalobě, jiné platby žalovaný neprovedl. Podáním ze dne 21.9.2021 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 81.925 Kč s tím, že ze strany žalovaného došlo k úhradě této částky dne 13.9.2021. Při jednání soudu dne 22.9.2021 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 21.033,76 Kč na smluvní pokutě. S ohledem na učiněná částečná zpětvzetí žaloby soud postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.). Žalobce nadále požadoval uhradit částku 11.658,50 Kč, úrok ve výši 67,42 % ročně z částky 67.548,63 Kč za dobu od 3.12.2019 do 13.9.2021, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82.925 Kč za dobu od 3.12.2019 do 30.1.2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81.925 Kč za dobu od 31.1.2020 do 13.9.2021. Při jednání soudu žalobce uvedl, že nedisponuje doklady o odeslání či doručení výzev žalovanému, s výjimkou dodejky vztahující se k oznámení o schválení úvěru. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy o úvěru ze dne 7.5.2018 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ve spojení s oznámením o schválení a dodejkou byla předmětem úvěru částka 75.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4.543 Kč, tedy celkově měl žalobci uhradit částku 218.064 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 92,69 % ročně. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9.5.2018, včetně splátkového kalendáře. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalovanému úvěr poskytnut dne 7.5.2018. Uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky řízení sporné. Dopisem ze dne 6.5.2020, dopisem ze dne 26.8.2019, dopisem ze dne 29.10.2019, dopisem ze dne 25.9.2019 a dopisem ze dne 25.11.2019 měl žalobce vyzvat žalovaného k úhradě dluhu, avšak nebyl schopen doložil důkaz ohledně doručení těchto výzev. V případě dopisu ze dne 6.5.2020 žalobce předložil kopii podacího archu ze dne 11.5.2020, který však prokazuje odeslání zásilky, nikoliv její doručení. Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta měl tvořit měsíční příjem žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy částku 15.145 Kč z titulu důchodu, měsíční výdaje žalovaného 3.410 Kč a další splátka z úvěru poskytnutého žalobcem částku 5.531 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného jsou vyčísleny na částku 9.941 Kč a jako„ rezerva“ je uvedena částka 1.000 Kč. Z uvedeného by měla vyplývat částka 4.704 Kč jako volné zdroje žalovaného. Dle oznámení o důchodu činil starobní důchod žalovaného od ledna 2018 celkem 15.145 Kč měsíčně. Dle výstupu z rejstříku SOLUS ke dni 7.5.2018 neměl žalovaný v rejstříku záznam. Z tabulek označených jako karta klienta nevyplývají pro rozhodnutí soudu žádné relevantní skutečnosti, stejně tak jako z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V rámci žalobcem tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného byl vyplněn přetištěný formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalovaného ve výši 15.145 Kč. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalovaného, bylo vycházeno pouze z částek životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 1.000 Kč není nijak blíže specifikována ani doložena. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalovaného na bydlení a nezjištěných dalších nákladů. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo nebankovních registrů dlužníků. Z formuláře předloženého žalobcem je navíc patrné, že sám evidoval další úvěr žalovaného se splátkou 5.531 Kč. Poskytnutí úvěru by tak v podstatě s ohledem na sjednanou měsíční splátku vyčerpalo veškeré finanční prostředky z příjmu žalovaného, aniž by byly řádně a v odpovídající výši zohledněny jeho běžné měsíční výdaje. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je úvěrová smlouva ze dne 7.5.2018 neplatná (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 75.000 Kč, a uhradil částku 68.620 Kč, částku 1.000 Kč a dne 13.9.2021 částku 81.925 Kč. Žalovanému tedy nezbývá k úhradě již žádná částka, jelikož jeho poslední platba ze dne 13.9.2021 pokryla jak případný nedoplatek na jistině ve výši 5.380 Kč, tak i případný úrok z prodlení z této částky za dobu od 15.4.2021 (s ohledem na absenci dokladů o doručení výzev, ohledně kterých žalobce uvedl, že jimi nedisponuje, je třeba vycházet při stanovení data splatnosti z doručení žaloby dne 13.4.2021, splatnosti dluhu 14.4.2021 a prvního dne prodlení 15.4.2021) do dne úhrady 13.9.2021, tedy celkem ve výši 183,84 Kč. Jelikož je smlouva neplatná, žalobci nenáleží právo na smluvní pokuty nebo úroky v požadované výši 67,42 % ročně. Naopak tedy žalovaný svůj dluh vůči žalobci s ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy přeplatil o částku 76.361,16 Kč. S ohledem na uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný ohledně částky 81.925 Kč (tj. 39 % předmětu řízení ke dni rozhodnutí soudu), když pro úhradu této částky byla žaloba vzata zpět, neúspěšný ohledně 61 % předmětu řízení, který je představován částečným zpětvzetím o částku 21.033,76 Kč a rozsahem zamítnuté části ve výroku I. rozsudku, pří kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na uvedené rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.