34 C 267/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 81.384,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, smluvní pokutou , částka, , úrokem ve výši , částka, a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, smluvní pokutou , částka, , úrokem ve výši , částka, a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl žalovanému vyplacen dne , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 48 splátkách po , částka, měsíčně, úroková sazba činila 68,36 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr neuhradil žádnou splátku. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši , částka, .Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil tvrzení ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Celkový měsíční příjem žalovaného žalobce zjistil z předložených výpisů z účtu. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel z částky životního minima a žalovaným uvedených výdajů, když žalobce nemá objektivní možnost posoudit si údaje sdělené žalovaným. Na základě uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ve spojení s dodatkem, oznámením, formulářem informací a tabulkou s potvrzením zaslání ověřovacích zpráv byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným úvěrová smlouva, předmětem úvěru byla částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 68,35 % ročně, RPSN 94,4 %. Splátkový kalendář a parametry úvěru jsou totožně uvedeny v kartě klienta a tabulce splátek, včetně informace o neuhrazených splátkách. Dle dokladů o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu byl žalovanému úvěr poskytnut dne , datum, .Dle tabulek představujících výpisy z registrů (č.l. 36, 45) neměl žalovaný záznam ke dni v registru SOLUS, dle nebankovního registru klientských informací měl žalovaný dluh , částka, . Z kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z registru ohledně žalobce nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní zjištění.Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek za období od října 2024 do prosince 2024. Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek za období října 2024 až listopadu 2024. Dopisem ze dne , datum, žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky , částka, . Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Dle potvrzení o platbách tvořil příjem žalovaného měsíční částku , částka, , představující starobní důchod. Běžné výdaje žalovaného spojené s bydlením či základními potřebami žalobce zjevně neprověřoval, v tomto směru vycházel pouze z životního minima. Tato skutečnost je patrná z listiny označené jako hodnocení klienta.Z informace o pojištění, přihlášky k pojištění a přílohy k pojištění soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění, stejně tak jako z čestného prohlášení (č.l. 59 spisu).Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno pouze z výpisu z účtu a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, kdy výdaje žalovaného nejsou nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu postupu, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků.Pokud žalobce odkazoval na užití ekonomických či matematických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 68.000,- Kč, na kterou dosud neuhradil žádnou platbu. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku 68.000,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku , částka, , ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesní úspěch žalobce (56 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce , částka, ) je vyšší než jeho procesní neúspěch (44 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce , částka, ). Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %.Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za právní zastoupení , částka, podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, sepis žalobního návrhu a účast u jednání soudu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce , částka, , celkem , částka, . Za účelný úkon nelze považovat doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být žalobcem uvedena již v žalobním návrhu. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku , částka, . Jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 %, přiznal mu soud na nákladech řízení , částka, .Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.