34 C 285/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa, zastoupeného JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem v obec, ulice a číslo, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem obec a číslo, o zaplacení částky 6.619,89 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně částky 6.375,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 388,15 Kč, úroku ve výši 387,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 350,45 Kč a úroku ve výši 802,82 Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 244,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 244,64 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 244,64 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.446,98 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 6.619,89 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru a žalovanému byl poskytnut úvěr ve forma kontokorentu 5.000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný přes upomínky právního předchůdce žalobce nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek. Následně neuhrazený dluh právní předchůdce žalobce převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni datum činila dlužná částka 6.619,89 Kč, úrok z úvěru 387,08 Kč a úrok z prodlení 388,15 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dále žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně a úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 6.619,89 Kč za dobu od datum do zaplacení. Podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu částečně zpět pro úhradu žalovaného ze dne datum v částce 8.303,75 Kč. Tuto platbu započetl žalobce v částce 6.375,25 Kč na jistinu, v částce 387,08 Kč na úrok ke dni postoupení pohledávky, v částce 388,15 Kč na úrok z prodlení ke dni postoupení pohledávky, v částce 350,45 Kč na úrok z prodlení ke dni datum a v částce 802,82 Kč na úrok ke dni datum. Podáním ze dne datum žalobce doplnil, s ohledem na charakter úvěrového produktu nelze doplnit skutková tvrzení ohledně konkrétních čerpání úvěru žalovaným a ohledně částek úhrad za celé smluvní období. Dále žalobce uvedl tvrzení ohledně účtovaných poplatků a úroků s tím, že ke dni datum tvořil dluh žalovaného částku 6.619,89 Kč, skládající se z částky 5.000 Kč, poplatků 1.194 Kč, úroku 241,51 Kč a přečerpání kontokorentu v částce 184, 387 Kč. V případě žalovaného nebylo před uzavřením smlouvy provedeno posuzování příjmů a výdajů žalovaného, jelikož se jednalo o studentský účet s kontokorentem. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se ve věci samé i přes výzvu soudu nevyjádřil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. Ze smlouvy o osobním účtu ve spojení se smlouvou o úvěru ze dne datum a dále sazebníkem vyplývá, že byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce smlouva o úvěru (kontokorentu). Dle výpisu z účtu činil záporný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum částku 6.619,89 Kč, tato částka byla následně účetně vyrovnána převodem dluhu na evidenční účet. Z výpisu z účtu je však zjevné, že právní předchůdce žalobce účtoval žalovanému dne datum smluvní pokutu ve výši 900 Kč (žalobcem v tvrzeních nazývanou poplatkem), která však nemá ve sjednané smlouvě oporu. Poklud tedy žalobce po zohlednění úhrady žalovaného ze dne datum v částce 8.303,75 Kč uvádí, že žalovaný nadále dluží 244,64 Kč, je třeba vůči této částce zohlednit právě uvedenou částku 900 Kč účtovanou jako smluvní pokuta. Dluh žalovaného byl tedy platbou ze dne datum uhrazen. Smlouvou ze dne datum ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 6.716 Kč dopisem ze dne datum, zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne datum. Z tabulek předložených žalobcem označených jako„ podklady pre súdne konanie“ nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, neboť se jedná o zcela nepřehledné listiny bez jakékoliv vypovídací hodnoty. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následujícím způsobem. Dne datum nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zároveň pozbyl účinnosti občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb., a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi účastníky a práva a povinnosti z něj vzniklé budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy obchodním zákoníkem. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný vystupoval při sjednání smlouvy o úvěru jako spotřebitel a ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo ve smlouvě. V této souvislosti lze odkázat na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, tedy, že rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Z listin předložených k důkazu žalobcem však nikterak nevyplývá, že by byla skutečně smluvní pokuta sjednána v listině podepsané žalovaným. Ze shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce účtoval žalovanému neoprávněně smluvní pokutu ve výši 9.00 Kč, kdy v případě, že by započítával úhradu žalovaného na dlužnou částku namísto této smluvní pokuty, dluh žalovaného by byl jeho platbami uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Částečné zastavení řízení zavinil žalovaný tím, že žaloba byla vzata částečně zpět po úhradu učiněnou po podání žaloby. Žalobce byl ve věci samé částečně neúspěšný ohledně zamítnuté části předmětu řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 97 % předmětu řízení, neúspěšný ohledně 3 % předmětu řízení. Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 94 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za jeden úkon právní služby spočívající v částečném zpětvzetí žaloby za 1.500 Kč a paušální náhrada ve výši 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 3.667 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 94 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 3.446,98 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).