34 C 289/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B Anonymizováno . Anonymizováno ., advokátem v Jméno advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14.173,45 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12.123,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.202,- Kč, úrokem ve výši 6.860,30 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 14.173,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.202,- Kč, úrokem ve výši 6.860,30 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 31.1.2020 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 21.000,- Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 23.348,- Kč. Žalovaný měl provést úhradu v 21 měsíčních splátkách po 2.112,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobce 18.950,- Kč.Podáním ze dne 4.11.2024 žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný předložil výplatní pásky ohledně svého příjmu. Z žalovaným uvedené informace vyplynulo, že jeho s měsíční čistý příjem činil částku 47.500,- Kč. Kopie dokladů předložených žalovaným nemá žalobce k dispozici.Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů.Dle smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2020 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla předmětem úvěru částka 21.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 20.639,- Kč, RPSN činí 132,56 %. Žalovaný v smlouvě potvrdil, že částka úvěru mu byla poskytnuta v hotovosti. Dle zákaznické karty ze dne 31.10.2020 žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 17.500,- Kč, další blíže nespecifikované příjmy 2.000,- Kč měsíčně, další příjem domácnosti 30.000,- Kč, splátky ve výši 0,- Kč měsíčně a odhadované výdaje ve výši 3.500,- Kč měsíčně. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 18.950,- Kč.Smlouvou ze dne 21.9.2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byly pohledávky postoupeny na žalobce.Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.9.2023, dopisem ze dne 28.3.2024 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z údajů v kartě klienta, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy příjmy v části označené jako „další příjmy žadatele“ a „další příjmy domácnosti“ nejsou jakkoliv blíže specifikovány či doloženy a výdaje jsou uvedeny pouze odhadem, a to v nereálně nízké měsíční částce.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta celkem jistina ve výši 21.000,- Kč, na kterou dosud uhradil 18.950,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 2.050, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 2.050,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 7 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 2.050,- Kč), neúspěšný ohledně 93 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 27.245,71 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly.