34 C 289/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B Anonymizováno.Anonymizováno., advokátem v Jméno advokáta, proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14.173,45 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12.123,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.202,- Kč, úrokem ve výši 6.860,30 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 14.173,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.202,- Kč, úrokem ve výši 6.860,30 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 14.173,45 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 31.1.2020 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 21.000,- Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 23.348,- Kč. Žalovaný měl provést úhradu v 21 měsíčních splátkách po 2.112,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobce 18.950,- Kč. Podáním ze dne 4.11.2024 žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný předložil výplatní pásky ohledně svého příjmu. Z žalovaným uvedené informace vyplynulo, že jeho s měsíční čistý příjem činil částku 47.500,- Kč. Kopie dokladů předložených žalovaným nemá žalobce k dispozici. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Dle smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2020 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla předmětem úvěru částka 21.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 20.639,- Kč, RPSN činí 132,56 %. Žalovaný v smlouvě potvrdil, že částka úvěru mu byla poskytnuta v hotovosti. Dle zákaznické karty ze dne 31.10.2020 žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 17.500,- Kč, další blíže nespecifikované příjmy 2.000,- Kč měsíčně, další příjem domácnosti 30.000,- Kč, splátky ve výši 0,- Kč měsíčně a odhadované výdaje ve výši 3.500,- Kč měsíčně. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 18.950,- Kč. Smlouvou ze dne 21.9.2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byly pohledávky postoupeny na žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.9.2023, dopisem ze dne 28.3.2024 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z údajů v kartě klienta, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy příjmy v části označené jako „další příjmy žadatele“ a „další příjmy domácnosti“ nejsou jakkoliv blíže specifikovány či doloženy a výdaje jsou uvedeny pouze odhadem, a to v nereálně nízké měsíční částce. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta celkem jistina ve výši 21.000,- Kč, na kterou dosud uhradil 18.950,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 2.050, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 2.050,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 7 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 2.050,- Kč), neúspěšný ohledně 93 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 27.245,71 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu nebo exekuce.