34 C 30/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 20.522,16 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku částka s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši čerpání částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr ke dni datum zesplatnil. Podáním ze dne datum žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaný uhradil celkem částku částka, kdy na úvěru čerpal celkem částku částka. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce doplnil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj příjem částka měsíčně, což bylo ověřeno na základě daňového přiznání žalovaného. Výdaje uvedl žalovaný v částce částka měsíčně a žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku částka. Žalovaný uvedl splátky ve výši částka měsíčně. Žalobce zjistil další měsíční splátky žalovaného lustrací rejstříků a interních systémů, a to ve výši částka, částka, částka, a částka. Dále žalobce rozvedl podrobně vlastní argumentaci k možnosti využití interního ekonomického modelu při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne datum ve spojení s dodatkem ze dne datum a ze dne datum měl být jejím předmětem revolvingový úvěr v částce limitu částka, který se měl žalovaný zavázat splatit v měsíčních splátkách. Úrok měl přestavovat 16,90 % ročně. Smlouva není žalovaným ani žalobcem podepsána, uvedena je pouze poznámka „elektronicky podepsáno“ u předtištěného jména žalovaného a jména osoby jednající za žalobce. Podpis smlouvy žalovaným nevyplývá ani z žalobcem předložených listin označených jako „Detail zadané operace“, když z těchto listin nelze učinit závěr o tom, že byla podepsána žalovaným konkrétní smlouva daného znění. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky a ceník, obsah těchto listin však nebyl pro rozhodnutí soudu podstatný a nebyla z nich tedy učiněna žádná skutková zjištění. Dle výpisů z účtu žalovaný celkem čerpal částku částka a uhradil částku částka. Z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“ ze dne datum nebyla u činěna žádná relevantní zjištění, když tato listina představuje pouze tabulku, vytvořenou patrně žalobcem, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho jsou jednotlivé částky v tabulce uvedeny. Dopisem ze dne datum měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne datum žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši částka, žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalovanému. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky částka. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2020 vyplývají příjmy z podnikání částka a výdaje částka, nejsou však patrné jeho skutečné měsíční příjmy ani běžné měsíční výdaje. Dle listiny posouzení úvěruschopnosti klienta bylo vycházeno z žalovaným uvedeného příjmu částka měsíčně a výdajů částka měsíčně, kdy výdeje stanovil žalobce sám na částku částka měsíčně. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovaným a z daňového přiznání, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy výdaje jsou mimo splátek úvěrů uvedeny pouze bez bližší specifikace v částce částka a žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalovaného a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši částka, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil částka, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit částka (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku částka (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 17 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka), neúspěšný ohledně 83 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka). Žalovanému by tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 %. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí částka dle položky č. hodnota. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil částka, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku částka (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích). Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí. V případě, že nebude platba uvedená ve výroku IV. uhrazena do 30 dnů po marnému uplynutí lhůty splatnosti, bude pohledávka předána k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.