34 C 318/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A Anonymizováno zastoupený Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 48.478,96 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38.435,78 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 9.043,18 Kč s úrokem ve výši 2.734,02 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3.478,39 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.112,98 Kč za dobu od 25.5.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.304,96 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta v , Anonymizováno, , Anonymizováno Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 48.478,96 Kč s úrokem ve výši 2.734,02 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3.478,39 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.112,98 Kč za dobu od 25.5.2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr ve výši 50.000,- Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 1.034,31 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla posouzena porovnáním informací o příjmové a výdajové stránce žalovaného s daty Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a částkami životního minima, dále nahlížením do registrů a databází. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. K posouzení úvěruschopnosti použil matematický model. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 21.11.2023, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.Podáním ze dne 28.111.2024 žalobce doplnil tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, že vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného 20.422,- Kč, který byl ověřen z výpisu z účtu a měsíčního příjmu domácnosti 27.000,- Kč. Dosavadní splátky žalovaného činily 2.301,45 Kč a 180,- Kč.Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Z tabulky a žádosti o úvěr (č.l. 17-18 spisu) vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 27.000,- Kč, měsíční příjem žalovaného 21.422,- Kč, náklady ve vši 0,- Kč a splátky ve výši 2.301,45 Kč a 180,- Kč. Dle sdělení banky ze dne 22.4.2024 bylo v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeno při hodnocení výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Příjem žalovaného je doložen výpisy z běžného účtu žalovaného. Výpisem úču je dále prokázáno poskytnutí částky 50.000,- Kč žalobcem dne 15.8.2022.Dle smlouvy ze dne 14.12.2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejímž předmětem bylo vedení bankovního účtu. Dle smlouvy ze dne 15.8.2022 měl být předmětem úvěr v částce 50.000,- Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 1.034,31 Kč. Úrok měl představovat 14,15 % ročně a sazba RPSN 15,09 %. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář) shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. Dle výpisu z účtu ve spojení s platební historií a tabulkami umoření čerpal žalovaný dne 15.8.2022 částku 50.000,- Kč a dle tvrzení žalobce uhradil žalovaný celkem 11.564,25 Kč.Dopisy ze dne 5.8.2023, ze dne 12.10.2023 a ze dne 23.10.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek. Oznámením ze dne 23.11.2023 měl být úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 21.11.2023 a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 30.4.2024 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 53.216,83 Kč.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebiteleposkytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální.Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Soud nezpochybňuje, že při posouzení úvěruschopnosti lze využít matematických modelů, avšak za podmínky, že ve výpočtu budou použity konkrétní žalobcem zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalovaného, nikoliv pouze obecné částky životního minima a statistická data. Obzvlášť potom za situace, kdy žalovaný v žádosti uvede nulové měsíční výdaje.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srov. pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 50.000,- Kč, na kterou dosud uhradil 11.564,25 Kč, zbývá tedy uhradit 38.435,75 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 38.435,75 Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 66 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 38.435,75 Kč) a neúspěšný v rozsahu 34 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 19.407,83 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.900,- Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 1.500,- Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100,- Kč, celkem 300,- Kč. Jako účelný úkon nelzehodnotit doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být již součástí řádného žalobního návrhu. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 %. Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 4.078,-Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.304,96 Kč.Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství (a to navíc zcela stručným, vyžadujícím zpravidla doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu). Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.