34 C 319/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 356.107,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 257.990,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 98.116,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 356.107,78 Kč za dobu od 2.2.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24.264,23 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta v , adresa, . Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 356.107,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 356.107,78 Kč za dobu od 2.2.2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne 30.11.2021 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 382.545,- Kč. Žalovaná se dostala s úhradami splátek do prodlení, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 1.2.2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.4.2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.Podáním ze dne 2.12.2024 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaná uhradila celkem částku 124.554,20 Kč, dostala se do prodlení s úhradami splátek za období října 2023 až prosince 2023. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce odkázal na listinu vystavenou právním předchůdcem žalobce, ze které vyplývá, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj příjem 14.941,- Kč měsíčně, což bylo ověřeno na základě daňového přiznání. Výdaje uvedla žalovaná v částce 0,- Kč měsíčně a žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku 6.098,- Kč.Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy ze dne 30.11.2021 ve spojení s dodatkem ze dne 15.10.2023 měl být jejím předmětem úvěr v částce 382.545,- Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit v měsíčních splátkách po 5.662,- Kč. Úrok měl přestavovat 10,99 % ročně.Dle výpisu z účtu obdržela žalovaná od právního předchůdce žalobce dne 30.11.2021 částku předmětného úvěru. Tabulka označená jako „podklady pre súdne konanie“ (č.l. 15-18 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Stejný závěr soud učinil ohledně tabulky na č.l. 19 spisu.Dopisem ze dne 30.12.2023 vyzval právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě částky 13.494,- Kč. Dopisem ze dne 3.2.2024 měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne 16.5.2024 žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalované, jelikož podací lístky dokládají odeslání zásilky, nikoliv její doručení.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.4.2024 ve spojení se seznamem pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 16.5.2024.Z kopie daňového přiznání žalované za rok 2020 vyplývá souhrn příjmů 358.600,- Kč a souhrn výdajů 215.160,- Kč, dílčí základ daně 143.440,- Kč.Dle listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta právní předchůdce žalobce vycházel z žalovanou sděleného příjmu 14.941,- Kč měsíčně a dále z žalovanou sdělených výdajů 0,- Kč, kdy tyto výdaje dále pro účely vlastního ekonomického modelu stanovil dle statistických údajů a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení v částce 6.098,- Kč měsíčně. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0,- Kč, právní předchůdce žalobce však zjistil splátky ve výši 7.152,- Kč měsíčně.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou a z kopie daňového přiznání, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy výdaje jsou uvedeny pouze bez bližší specifikace v částce 0,- Kč a žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalované a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 382.545,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 124.554,20 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 257.990,80 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 257.990,80 Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 63 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 257.990,80 Kč), neúspěšný ohledně 37 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 151.074,59 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17.179,- Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 38.800,- Kč podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za čtyři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žalobního návrhu a účast u jednání soudu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč, celkem 1.200,- Kč. Jako účelný úkon nelze hodnotit doplnění základnách skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 %. Celkem náklady řízení přestavují částku 65.579,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 37 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 24.264,23 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.