34 C 323/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B Anonymizováno advokátem v Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 26.995,91 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.121,41 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 874,50 Kč s úrokem ve výši 3.116,86, Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.995,91 Kč za dobu od 1.11.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26.721,41 Kč za dobu od 1.11.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 626,97 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , tituly za jménem, , advokáta v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 26.995,91 s úrokem ve výši 3.116,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.995,91 Kč za dobu od 1.11.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26.721,41 Kč za dobu od 1.11.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr s úvěrovým rámcem 40.000,- Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3.500,- Kč. Ke dni 31.10.2023 došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Smlouvou ze dne 1.11.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne 10.11.2025 žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů, a to za použití automatizovaných systémů. Konkrétní způsob prověření úvěruschopnosti vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Právní předchůdce žalobce vycházel z průměrných příjmů žalovaného z podnikatelské činnosti, které žalovaný uvedl ve výši 40.000,- Kč a výdajů uvedených žalovaným ve výši 10.000,- Kč měsíčně. Úvěr byl žalovaným čerpán pouze dne 12.1.2023 platbou na účet zprostředkovatele ve výši 29.169,- Kč. Dále žalobce doplnil výpočet dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno dne 26.9.2023.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru a potvrzovacího dopisu ve spojení s obchodními podmínkami a sazebníky měl být předmětem revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40.000,- Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit v splátkách. Úrok měl představovat 26,28 % ročně a sazba RPSN 26,69 %. Dle tabulky platební historie čerpal žalovaný na úvěru částku 29.621,41 Kč a celkem uhradil 3.500,- Kč. Formulář informací shrnuje parametry úvěru dle uvedené úvěrové smlouvy.Dopisem ze dne 26.9.2023 mělo dojít k zesplatnění úvěru a žalovaný měl být vyzván k úhradě částky 30.113,- Kč. Dopisem ze dne 25.11.2024 měl být žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobce. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení § 573 občanského zákoníku, toto ustanovení se týká došlé zásilky a nezakládá fikci ani domněnku dojití zásilky odeslané, předložené tabulky odeslané pošty tak doručení zásilek žalovanému neprokazují. Dopisem ze dne 25.3.2025 vyzval zástupe žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a notářským zápisem byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů uvedených žalovaným ve výši 40.000,- Kč měsíčně a nákladů uvedených žalovaném ve výši 10.000,- Kč měsíčně, aniž by tyto příjmy a náklady jakkoliv dále prověřoval či vyžadoval po žalovaném jejich doložení. Dále právní předchůdce žalobce vycházel z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z měsíčních příjmů a výdajů uvedených žalovaným a z částky životního minima a normativních nákladů, které pouze formálně porovnával s údajně deklarovanými výdaji žalovaného, které nebyly dokládány, jedná se o posouzení zcela nedostatečné.Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji žalovaného ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze jistě využít automatizované systémy, avšak je třeba, aby při jejich užití bylo vychozeno ze skutečných a relevantních údajů o příjmech a výdajích žalovaného, nikoliv z nedoložených údajů a statistických dat.S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 29.621,41 Kč, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce 3.500,- Kč, zbývá tedy uhradit 26.112,41 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 26.121,41 Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 55 % (při vyčíslení předmětu řízenívčetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 26.121,41 Kč) a neúspěšný v rozsahu 45 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 21.122,02 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 %.Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.080,- Kč a odměnou zástupce žalobce dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 400,- Kč za úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast při jednání soudu dne 15.12.2025. Za účelný úkon nelze považovat doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být uvedena již v žalobním návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů 450,- Kč. Cestovné za cestu zástupce k jednání soudu dne 15.12.2025 z , adresa, a zpět představuje při ujetých 70 km, základní náhrad 5,80 Kč / km, průměrné spotřebě vozidla 7,3 l / 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč/l částku 589,- Kč. Náhrada za ztrátu času cestou představuje částku 300,- Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem představují náklady řízení žalobce částku 6.269,69 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů v rozsahu 10 %, přiznal mu soud částku 626,97 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.