34 C 324/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B advokátem v Jméno advokáta proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení 58.532,29 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43.980,95 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14.551,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.497,25 Kč, úrokem ve výši 5.449,17 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.900,- Kč za dobu od 28.1.2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000,- Kč za dobu od 28.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.329,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , advokáta v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 58.532,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.497,25 Kč, úrokem ve výši 5.449,17 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.900,- Kč za dobu od 28.1.2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000,- Kč za dobu od 28.1.2025 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel dne 16. 12. 2023 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytl úvěr do výše čerpání 50.000,- Kč. Žalovaná celkem na úvěru čerpala částku 58.813,87 Kč a uhradila splátky v celkové výši 9.832,92 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2025.Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila.Podáním ze dne 7. 11. 2025 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Informace o příjmech a výdajích žalované zjistil právní předchůdce žalobce z bankovního účtu nebo náhledu do bankovního účtu žalované, kdy zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalované.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy ze dne 13. 12. 2023 ve spojení s formulářem informací a tabulkami dokládajícími proces uzavření smlouvy (č.l. 49-51 spisu) měl být předmětem smlouvy úvěr v částce limitu 50.000,- Kč, úrok měl přestavovat 48 % ročně, RPSN 61,13 %. Z tabulky splátek (transakčního výpisu) vyplývá žalobcem tvrzené čerpání a splácení úvěru žalovanou.Dle potvrzení o provedených platbách byla žalované právním předchůdcem žalobce poskytnuta celkem částka 58.532,29 Kč.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 6.5.2024 a dopisem ze dne 12.6.2024 vyzval právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě splátek úvěru, žalovaná byla k úhradě splátek rovněž vyzývána rozpisy plateb (č.l. 63-66 spisu). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 mělo být žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná měla být vyzvána k úhradě. Dopisem ze dne 16. 4. 2025 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby.Z tabulky (č.l. 52-55 spisu) vyplývá, že právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy vycházel při hodnocení žalované z příjmu 18.715 Eur (správně patrně 18.715,- Kč) a závazků žalované z dalších půjček 6.000 Eur (patrně správně 6.000,- Kč). Tyto částky však nejsou nijak blíže vysvětleny či doloženy.Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná pro věc relevantní skutková zjištění.S ohledem na nedostatečná a zcela obecná tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy právním předchůdcem žalobce soud žalobce při jednání dne 17.12.2025 vyzval k doplnění tvrzení, jak konkrétně právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, do jakého bankovního účtu žalované nahlížel nebo jaký účet byl právnímu předchůdci zpřístupněn, jaké transakce na účtech žalované vyhodnocoval a k jakým konkrétním zjištěním ohledně příjmů a výdajů žalované právní předchůdce žalobce dospěl. Soud rovněž vyzval žalobce k označení důkazů k prokázání tvrzení o konkrétním způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.Žalobce na výzvu soudu doplnil, že byl zkoumán výpis z účtu žalované vedený u , právnická osoba, . č. , č. účtu, , kdy byl zjištěn měsíční průměrný příjem 18.715,- Kč, kdy žalobce přesně neví, co tento příjem tvoří. Výdaje žalované byly zjištěny v částce 6.000,- Kč, kdy se jedná po závazky, jejichž strukturu žalobce nezná. Více informací žalobci právním předchůdcem poskytnuto nebylo, nebyly poskytnuty ani předmětné výpisy z účtu. K důkazu žalobce navrhl vyžádání výpisu z účtu žalované u , právnická osoba, .I přes uvedené poučení soudu a doplnění provedené žalobcem zůstala tvrzení žalobce ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované obecná a nekonkrétní. Z tvrzení žalobce není patrné, co představuje tvrzený příjem žalované 18.715,- Kč, z čeho se skládá a jaký byl zdroj tohoto příjmu. Ohledně běžných výdajů žalované tvrzení žalobce absentují zcela, s výjimkou obecného tvrzení o závazcích ve výši 6.000,- Kč.S ohledem na uvedené žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, zejména pak ke zjištěným výdajům žalované (např. výdaje na bydlení, energie, základní potřeby a závazky). Za této situace soud nemůže nahrazovat chybějící skutková tvrzení žalobce vyžádáním výpisu z účtu žalované, ze kterého by teprve následně měla být tato tvrzení dovozována či nahrazována.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně konkrétního způsobu, jakým právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované prověřoval.Vzhledem k tomu je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 58.813,87 Kč, na kterou uhradila splátky v celkové výši 9.832,92 Kč, zbývá tedy uhradit 43.980,95 Kč (k započtení případných plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované (břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru nese žalovaná) byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 43.980,95 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 56 % předmětu řízení (ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 43.980,95 Kč), neúspěšný ohledně 44 % předmětu řízení (ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 34.952,66 Kč), náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze soudního poplatku 2.036,- Kč, z odměny za právní zastoupení 12.560,- Kč podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za čtyři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žalobního návrhu a účast zástupce žalobce při jednání soudu dne 17.12.2025. Za účelný úkon nelze považovat doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být již součástí žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 450,- Kč, celkem 1.800,- Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 19.411,60 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 2.329,40 Kč.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.