34 C 325/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem se sídlem adresa žalobkyně , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem v  obec , ulice a číslo , žalovaná: celé jméno žalované , datum narození , trvale bytem ulice – anonymizována dvě slova , o zaplacení částky 26.757,58 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,49 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 300 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 26.457,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 821,62 Kč, s úrokem 4.817,27 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24.857,58 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.457,58 Kč za dobu od [číslo] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit částku 26.757,58 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy úvěruschopnost žalované byla prověřena v rámci zjišťování tzv. kreditního skóre. Úvěrový rámec činil 25.000 Kč, měsíční splátka 3,28 % z úvěrového rámce. Celkem žalovaná čerpala částku 49.780 Kč a uhradila 49.480 Kč. Žalobce pro nehrazení splátek žalovanou úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Ke dni sepisu žaloby eviduje žalobce pohledávku ve výši 26.757,58 Kč, skládající se z jistiny 24.857,58 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1.000 Kč. Dále žalobce kapitalizoval ke dni sepisu žaloby úrok v částce 4.817,27 Kč a úrok z prodlení v částce 831,11 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Podáním ze dne [datum] žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že při výpočtu vycházel ze započítání částky životních minim spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. V případě žalované vycházel z tvrzeného příjmu 16.000 Kč a na výdajové stránce z částek životního minima 3.140 Kč na žalovanou a 2.140 Kč na vyživované dítě. Dále zohlednil splátky žalobci ve výši 1.418 Kč a splátku sjednaného úvěru 820 Kč. Samotná smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce, které je obdobou internetového bankovnictví. Žalobce rovněž doplnil jednotlivá čerpání uskutečněná žalovanou a výpočty složek žalované částky. Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Z listinných důkazů dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne [datum] (č.l. 17 spisu), která však není žalovanou podepsána, uvedená listina tudíž neprokazuje uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Uzavření smlouvy nepokazuje ani žalobcem předložená listina označená jako Dohledání informací o činnosti klienta (č.l. 40 spisu), která představuje pouze tabulku vytvořenou samotným žalobcem dne [datum], nezachycující projev vůle žalované k uzavření konkrétní smlouvy. V listině označené jako Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik (č.l. 18 spisu) je uveden příjem žalované ze zaměstnání 16.000 Kč, příjem partnera 0 Kč a dosavadní splátkové zatížení žalované 10.000 Kč. Listina není žalovanou podepsána a údaje v ní uvedené nejsou jakkoliv doloženy. Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 19-20) neobsahuje žádné konkrétní informace k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když se jedná o obecná tvrzení o postupu žalobce při uzavírání úvěrových smluv a prezentaci právních názorů žalobce ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva (č.l. 41-49 spisu) vyplývá souhrn jednotlivých úvěrů žalované za období předcházejí předmětné smlouvě, pro rozhodnutí ve věci však tyto údaje nemají relevanci. Tabulka označená žalobcem jako splátkový kalendář (č.l. 21-23 spisu) představuje prostou tabulku, vyhotovenou patrně žalobcem, ve které jsou uvedena jednotlivá čerpání uskutečněná žalovanou a jednotlivé splátky, kdy součet čerpání činí 49.780 Kč a součet splátek 49.480 Kč. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy (č.l. 39 spisu) žalovaná celkem čerpala v období od [datum] do [datum] částku 49.780 Kč. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 24 spisu) vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 29.734,85 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy, tj. do [datum]. Dle podacího archu (č.l. 25 spisu) a dokladu o doručení (č.l. 38 verte spisu) vyplývá, že zásilka se do sféry žalované dostala [datum]. Dopisem ze dne [datum] (č.l. 26 spisu) vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky 30.332,86 Kč. Dle podacího archu (č.l. 27 spisu) byla zásilka odeslána žalované dne [datum]. Z kopie občanského průkazu žalované (č.l. 50-51 spisu) nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí významná skutková zjištění. Dle sdělení banky (č.l. 55-56) náležel účet č. [bankovní účet] žalované a byly na něj provedeny žalobcem veškeré transakce uvedené v opisu proplacení smlouvy, tedy v celkové částce 49.780 Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů v žádosti údajně uvedených žalovanou, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. V případě výdajů žalované nepostačuje, že žalobce vyšel z částky životního minima, aniž by jakkoliv blíže zkoumal skutečné měsíční výdaje žalované, alespoň ohledně financování základních potřeb a výdajů. V této souvislosti nelze přehlédnout, že deklarovaný příjem žalované měl činit 16.000 Kč měsíčně a splátkové zatížení [číslo], Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 49.780 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 49.480 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 300 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud z doručení výzvy žalované, ve které byla určena lhůta pro úhradu do [datum], od [datum] je žalovaná v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 300 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum], který představuje částku 9,49 Kč, a dále s úrokem z prodlení v požadované výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Jako nadbytečný soud neprováděl důkaz dotazem na poskytovatele elektronických služeb. Tento důkaz směřoval k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovanou. Avšak i v případě že by bylo uzavření smlouvy žalobcem prokázáno, hodnotil by soud s ohledem na shora uvedené závěry ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované smlouvu jako neplatnou. Ze stejného důvodu nebylo třeba ve věci nařizovat jednání a žalobce vyzývat k označení důkazů dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovanou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 1 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 340,80 Kč), neúspěšný ohledně 99 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 37.452,92 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalované v řízení dosud náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.