34 C 335/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 28.737,73 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23.119,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23.119,71 Kč za dobu od 1.2.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.380,25 Kč s úrokem ve výši 935,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 764,76 Kč, úrokem z prodlení ve výši 37,18 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25.499,96 Kč za dobu od 28.4.2022 do 31.1.2023, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.380,25 Kč za dobu od 1.2.2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 935,83 Kč za dobu od 28.4.2022 do zaplacení a poplatky 1.500 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.016,64 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].</b> Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 25.499,96 Kč s úrokem ve výši 935,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 764,76 Kč a 37,18 Kč, úrokem prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25.499,96 Kč za dobu od 28.4.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 935,83 Kč za dobu od 28.4.2022 do zaplacení a poplatky ve výši 1.500 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr ve výši 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 1.597,36 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla posouzena porovnáním informací o příjmové a výdajové stránce žalovaného s historickými daty Českého statistického úřadu, dále nahlížením do registrů a databází. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 19.10.2021, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 12.1.2023 žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěr byl zesplatněn oznámením ke dni 19.10.2021, které bylo odesláno žalovanému dne 22.10.2021 Poslední splátka byla žalovaným učiněna dne 10.6.2021. Žalovaný celkem uhradil na úvěr částku 11.880,29 Kč. Dále žalobce uvedl obecný způsob výpočtu dlužného úroku, úroku z prodlení a jistiny a odkázal v tomto směru na platební historii předloženou k důkazu. Poplatky představují poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru a 2 x poplatek 600 Kč za upomínky. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru (tabulka na č.l. 19 spisu) vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 20.127 Kč, náklady ve vši 1.000 Kč a splátky ve výši 900 Kč. Dle sdělení banky ze dne 8.4.2022 bylo v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeno při hodnocení výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Měsíční příjem žalovaného měl činit 13.109 Kč a příjem domácnosti 20.127 Kč Tyto tvrzené příjmy domácnosti nejsou v řízení žalobcem nijak doloženy, příjem žalovaného ve výši 13.109 Kč měsíčně je doložen potvrzením o výši příjmu. Dle smlouvy ze dne 6.10.2020 měl být předmětem úvěr v částce 35.000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 1.597,36 Kč. Úrok měl představovat 8,9 % ročně a sazba RPSN 13,26 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář) shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. Dle výpisu z účtu ve spojení s platební historií a tabulkami umoření a předpisů úroků z prodlení čerpal žalovaný dne 6.10.2020 částku 35.000 Kč a dle tvrzení žalobce celkem uhradil 11.880,29 Kč. Oznámením ze dne 21.10.2021 měl být úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 19.10.2021 a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího archu měla být zásilka žalovanému odeslána 22.10.2021, doručení zásilky žalovanému však prokázáno nebylo. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srov. pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 35.000 Kč, na kterou dosud uhradil 11.880,29 Kč, zbývá tedy uhradit 23.119,71 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené oznámení neobsahuje doklad o doručení žalovanému) z doručení žaloby žalovanému dne 30.1.2023, splatnost částky tak nastala 31.1.2023 a od 1.2.2023 je žalovaný v prodlení. Za situace, kdy se k jednání soudu dne 22.2.2023 nedostavil žalobce ani jeho zástupce a zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně doručení oznámení o zesplatnění žalobcem a odeslání předžalobní výzvy zástupcem žalobce. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o vyzvání žalovaného k úhradě dlužné částky prokázána, nese žalobce nepříznivé důsledky neunesení důkazního břemene ohledně těchto tvrzení. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 23.119,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně (tj. ve výši požadované žalobcem, která nepřesahuje zákonem stanovenou výši úroku z prodlení) od 1.2.2023, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 74 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 23.283,44 Kč) a neúspěšný v rozsahu 26 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 8.015,82 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.150 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za dva úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 200 Kč. Jako účelný úkon nelze hodnotit doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být již součástí řádného žalobního návrhu. Předžalobní výzva právního zástupce nebyla žalobcem k důkazu předložena. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 2.118 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.016,64 Kč. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství (a to navíc zcela stručným, vyžadujícím zpravidla doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu). Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (např. ve věcech vedených pod sp. zn. 34 C 344/2022, 34 C 274/2022 a dalších). V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.